Napadnuti
Tak po delší odmlce (zase tak dlouhá nebyla, pouhých 20 dní) se opět můžu hlásit s pokračováním. Note-chan se mi vrátil alespoň prozatimně opraven, tak mu držte palce, ať mu zdraví ještě dlouho slouží. Tenhle díl je po pravdě taková trochu splácanina, něco málo se stalo, nebo se taky nic nestalo, prostě jsem dělala z prdu kuličky. Přesto doufám, že to jako omluva bude stačit a přeji příjmené počtení...za komentáře budu ráda ;) : . . "Anori, pojď honem, jinak to nestihneme," volal na mě Tren z předsíně. "Nikam nejdu," zavolala jsem zpátky. Stála jsem zamčená v koupelně u umyvadla a odmítala opustit místnost. "Přestaň se chovat jako malá a pojď," ozvalo se u dveří. Už mu se mnou došla trpělivost, jinak by si pro mě nepřišel. "Říkám, že tam nejdu. Pořád se něco děje a já vůbec nemám čas se učit. Budu tam za blbečka," zavrhla jsem to. "Já vyrazím dveře a donesu tě tam třeba nahou, je mi to jedno. Já taky potřebuji do práce," domlouval mi. &