Plány do budoucna
Tak konečně jsem se dostala k vydávání :D Trvalo mi to vážně dlouho, a další bude asi stejně tak :D ale malé pomalé krůčky se taky počítají. Tak si dnešní díl užijte. . . "Miláčku, můžeme už jít?" popoháněla jsem Trena, který si pořád povídal s Teruem a nevypadalo to, že by se v nejbližší době chystali končit. Přišli jsme za ním původně řešit moji lékařskou činnost a její obhajobu, ale ti dva byli horší jak staré drbny. "Ale no tak, Anori. Od té doby, co je s tebou, nemá na své přátele čas," napomenul mě Teruo, ale zvedl se ze stolu, o který se až do teď podpíral. I Tren se zvedl ze židle, ale trochu se přecenil, po tom dlouhém sezení měl svaly celé zatuhlé, a tak málem upadl. Naštěstí mu Teruo velmi rychle podal pomocnou ruku. "Tohle je k vzteku. Ať se snažím sebevíc, dohromady se dávám tak hrozně pomalu," zabručel Tren a pak přidal tiché poděkování. "Nesmíš na to spěchat, příteli. Chce to svůj čas," klidnil ho se smíchem Teruo a když si byl jis