Yuiko - povídka

Nesu pokračování...takže kdo komu lže? . . Každá vteřina trvala nekonečně dlouho. Každou vteřinu jsem si uvědomoval, že mám celé tělo v jednom ohni. Každou vteřinu jsem nenáviděl tu malou čarodějnici o něco víc. Co mi to provedla? Naše strategie neměla mít chybu. Měli jsme připravených tolik různých scénářů. A jak to dopadlo? Jeden velitel mrtvý, Radim měl vážně pořezanou pravou ruku a já ležel na nemocničním lůžku a přál si, aby ta muka už skončila. Chránil nás čaroděj - vážně jsem si myslel, že nám to pomůže. Dokonce se nám je povedlo i na vteřinu oddělit od sebe. Jenže ta čarodějnice je při každém našem setkání zkušenější a tím pádem i nebezpečnější. Jak rychle se dostala zpět pod jeho ochranu. A pak, když jsem Trena držel za paži, už jsem se viděl, jak se s ním vítězoslavně přenesu do své ložnice. Tam bych mu dal tak do těla, že už by se mi nikdy nevysmíval. Prosil by mě o smilování. A já bych mu velkoryse, výměnou za přístup k jeho tělu, vyhověl. Jenže i to mi ta čarodějnice překa

Pokračování: . . Když bylo po všem, svezl se Tren na kolena a s dalším bolestným zaskučením se pevně chytil za paži. Muselo to být nesnesitelné, když nedokázal trpět tiše jako to obvykle dělával. "Lásko, já se vážně moc omlouvám. To jsem nechtěla. Ale spravím to, slibuju," drmolila jsem a klekala si vedle něj. Tren vždycky nosil bojové tuniky takového střihu, že pravý rukáv byl dlouhý jen do půlky paže. Myslela jsem si, že mu ten rukáv jen vyhrnu, abych se k tomu dostala, ale v tom mi zabránil Tren a jeho bolestivé zasténání. A v tu samou chvíli se u nás objevil Patrik. "Anori, je ti něco?" ptal se hned a vytáhl mě na nohy. Teprve teď jsem si všimla, že jsem zase celá umazaná od krve - hodně to krvácelo a já se ještě nedostala k tomu, abych to zastavila. Nemusela jsem nic říkat, aby Patrik pochopil, že to nejsem já, kdo potřebuje pomoc. Mezitím se kolem nás utvořil hlouček mužů, kteří postávali poblíž a nejspíš si také mysleli, že potřebuji pomoc. Potřebovala bych,