Yuiko - povídka

Pro začátek se moc omlouvám za zpoždění, ale prostě mi nevychází čas, trošku to všechno nestíhám, ale slibuju, že se budu snažit, aby pauzy nebyly zbytečně dlouhé. Přeji příjemné počtení a nechte mi komentáře ;) . . V té upírské vesnici jsme zůstali ještě asi dva dny, než bylo všechno naplánováno a připraveno. Většinu času jsem trávila se Sarah nebo s Erikem, protože Tren byl od rána do večera zavřený se starostou vesnice a ostatní neustále pobíhali a plnili jejich rozkazy. "Miláčku, ty se mi vůbec nevěnuješ," brblala jsem jeden večer, kdy už jsem ležela v posteli a on stále oblečený seděl nad plány. "Vydrž, lásko," zašeptal nepřítomně, takže mi bylo jasné, že jen tak hotový nebude. Překvapilo mě, když během chvíle opravdu skončil s prací a začal se svlékat. "To bylo rychlé," pokývala jsem uznale hlavou. Zasmál se. "Snažil jsem se," odpověděl kousavě, kdy poukazoval na to, že ho nejsem ochotná nechat pracovat. Začali jsme se škádlit. "Ty jsi

Máme tu opět neděli a s ní i další díl, ve kterém se hneme kupředu. Dozvíte se, jak zareagují upíři na Trenovu prosbu o pomoc? Pomohou nebo ne? Přeji příjemné počtení a nechte mi komentář ;): . . Temný, hustý a nepropustný les nás obklopoval už několik hodin. Myslím si, že každý, kdo by se nedržel vyšlapané cesty, by pokus o jeho průchod rychle vzdal. Šli jsme jeden za druhým, protože víc místa tu nebylo. Tren mě držel za ruku a kráčel o krok přede mnou, aby mě v případě potřeby mohl chránit. Za mnou šel Erik ze stejného důvodu. Jako bych to snad potřebovala. Byli jsme celý den na cestě a náš cíl byl jasný. Vesnice plná upírů, do které to bylo přibližně ještě další den cesty. Začínala jsem si lámat hlavu s tím, kde budeme spát, protože na téhle uzounké cestičce rozhodně tábor nerozložíme. A jít celou noc mi taky nepřišlo jako to nejlepší řešení. Pokud jsme chtěli uspět, museli jsme být připraveni a stále ve střehu. Když už jsem byla odhodlaná k tomu, se na to Trena zeptat, les před