Ztráta bratra
Tak se hlásím s pokračováním. Pauza byla více než dlouhá, ale poslední dobou nemám vůbec inspiraci. Doufejme, že kolem mě všechno dopadne dobře, abych se mohla sem tam podívat na nějaké to pokračování. Tak přeji příjemné počtení: . . Anori mi poskytla oporu a společně jsme scházeli ze schodů, jak nejrychleji mi to šlo. Na posledním schodu jsem zavrávoral. To postávání v koupelně na mě bylo příliš vyčerpávající. Anori mě okamžitě znovu podepřela. "Jsi si jistý, že to zvládneš? Můžu tam jít já," promluvila na mě. Dělala si o mě starosti. "Jistě, zvládnu. Musím. Prosím, jen Nika moc neprovokuj. Zrovna teď je ve stavu, že by tě uhodil a já bych tě nedokázal ochránit," staral jsem se. Políbila mě na čelo. Věděl jsem, co to znamená. Bude opatrná, ale pokud uzná za vhodné, zasáhne. S tím jsem bohužel nemohl nic dělat. Ve svém současném stavu jsem ji nemohl nijak přinutit. Vešli jsme do obývacího pokoje zrovna ke konci Nikova proslovu o tom, že ho Juana nemá jako syna ráda