Domove, sladký domove
Během státnic nebyl čas, po státnicích nebyla chuť. Ale zvládla jsem to a zde je pokračování :) . . Ráno jsem se probudila úžasně odpočatá. Měkká postel mi opravdu hrozně scházela. Samozřejmě by bylo ještě lepší, kdyby mě teď obejmul Tren, ale nemohla jsem na něj pospíchat. Chvíli jsem se jen tak protahovala. "Dobré ráno, žabičko," ozval se Tren, který tedy byl už taky vzhůru. Otevřela jsem oči a otočila se k němu. Seděl opřený o polštář a četl si. "Dobré ráno. Dej mi ještě chvilku, než půjdu dělat snídani," zavrněla jsem a překulila se mu do náruče. "Očividně jsem včera něco propásl," zamumlal pak Tren, když si blíže prohlédl mojí košilku. "Hm, chtěla jsem tě svést, ale usnul jsi. Budu to muset zkusit příště," zasmála jsem se a už zůstala definitivně vzhůru. "Normálně bych řekl, že si mě měla vzbudit, ale pravděpodobně bych se včera už stejně na nic nezmohl," připustil pak Tren. "Já to chápu. Ale dostala jsem od Terua povolení tě