Výměna zajatců
Tak se po dlouhé době hlásím s pokračováním. Bohužel toho mám poslední dobou moc, takže na psaní nemám moc čas. Tak snad to se mnou vydržíte a až ze mě bude bakalář, tak se pokusím polepšit. Teď budou díly prostě spíše sporadicky. . . "Teruo, počkej prosím tě," zavolala jsem za Teruem a doběhla ho. "Ahoj, Anori. Co pro tebe můžu udělat?" zeptal se mě s úsměvem, když jsem došla až k němu. "Jde o Trena," odpověděla jsem. "Aha, děje se něco?" ptal se hned a poznala jsem, že jsem ho trochu vyplašila. "Ne, ne, buď v klidu. Právě že se nic neděje a o tom jsem s tebou chtěla mluvit," upřesňovala jsem to. "Poslouchám," přikývl. "Myslím si, že bychom ho mohli už odpojit od všech těch přístrojů. Nemyslím si, že je i nadále nutné, abychom ho takhle monitorovali," povídala jsem. "To máš asi pravdu. Stavím se u něj na kontrolu, abych se ujistil, že je opravdu všechno v pořádku," polemizoval s tou myšlenkou. "Fajn.