Yuiko - povídka

Tak se hlásím s pokračováním. Konečně se dozvíte, jak to probíhalo na bojišti, než do toho zasáhla Anori, i to, jak to bylo dál. Doufám, že mě nebudete moc mlátit, protože jinak nebudu mocz vydat pokáčko, které už je napsané, takže tu určitě bude v termínu ;). Přeji příjemné počtení a nechtě mi komentík (vyhrožování smrtí se za komentáře nepočítá ;P): . . Jen s velkým sebezapřením jsem pouštěl Anori s druhou skupinou. Věděl jsem, že nebude bojovat, přesto se mi vůbec nelíbilo, že do tak nebezpečné oblasti šla. Ale už bylo pozdě jí něco zakazovat. Obrátil jsem se za svojí skupinou a rychle se dostal do čela, kde kráčel Erik s Patrikem. Erik po mě blýskl povzbudivým úsměvem. Taky jsem se pousmál. Celkem rychle jsme se dostali k místu, kde začínala vyšlapaná pěšinka, která vedla k tomu kruhovému prostoru. Sebejistě jsem vkročil jako první, i když jsem byl trochu pochybovačný. Přeci jenom to nebylo zrovna nejpříjemnější. "Hm, je Temná noc, doufám, že ať už je tam cokoliv, nezná to

Vydávám dnes sice později než obvykle, ale je stále neděle, takže se neopožďuji :D. V dnešním díle se dozvíte jakou pomoc dostanou (a že nebude jedna) a také se podíváme na Anorinu část plánu, který Tren připravil. Za konec mě asi nebudete mít rády, ale s tím se snad nějak vypořádám. Přeji příjemné počtení a nechte mi komentář: . . "Pane, přijel nějaký muž, který by s vámi chtěl mluvit," vtrhl do našeho stanu jeden z mých vojáků. Naštěstí jsme zrovna nedělali nic nepřístupného, dokonce jsme každý seděli na opačném konci stanu, protože jsem měl v puse cigaretu. Anori mě propalovala vražedným pohledem a já jí okázale ignoroval. "Teď nemám čas na žádné stížnosti nebo příkazy z Bratrstva, promluvím si s ním až po akci," zavrtěl jsem hlavou. Onen muž nervózně přešlápl. "Je tu sám, z vlastní vůle, pane. A chce s vámi bezpodmínečně mluvit," nedal se, přitom si nervózně žmoulal lem své uniformy. S povzdechem jsem típl cigaretu. "Dobrá, přiveďte ho," poky

Týden se s týdnem sešel a je tu opět neděle, tedy čas na další díl mé povídky. Začíná se to všechno trochu komplikovat, ale znáte mě, já to ani jinak neumím :D. Tak příjemné počtení a nechte mi komentář: . . "Trene!" vykřikla jsem a s úlevou mu skočila kolem krku. Ucítila jsem vedle sebe ještě drobné tělo té mladé dívky, která také netrpělivě objímala mého nejdokonalejšího muže. "Ženský bláznivý, vždyť mě umačkáte," rozčiloval se na oko Tren, ale obě nás k sobě tiskl, mě určitě o něco víc. "Anthony, ty si žiješ. Hned dvě hezký ženský naráz," smál se mu jeden z mužů, který přišel s ním. Tren pak poslal Claire spát, ta ho bez námitek poslechla a ještě stačila šibalsky mrknout na mě. Mě Tren odvedl do svého stanu, kde jsem z něj okamžitě dolovala informace. Všechno mi povyprávěl a vysloužil si velkou pochvalu, že se nepustil do zbytečně nebezpečné akce. Pousmál se a sundal si košili se zbytečně dlouhým rukávem a těžké vysoké boty. Nechápala jsem, proč tohle n

Tak, je neděle a já jsem tu ;). Dnešní název má své opodstatnění, jaké se dozvíte v díle. Je to trochu zaměřené na vztahy v povídce, ale i děj si ke konci přijde na své, to se nebojte. Přeji vám příjemné počtení a nechte mi komentář: . . S nechutí jsem se šťourala ve snídani. Nebylo to způsobené tím, že bych neměla hlad. To jen vedle Trena seděla Claire a něco mu povídala. Tren jen trpělivě přikyvoval a pohledem neustále sledoval mě. Já zase pohledem rentgenovala ji. Normálně by mě to tak strašně neštvalo, jenže ona byla tak dokonalá, skoro jakoby vypadla z časopisu. Na nehtech měla perfektní francouzskou manikúru, na rozdíl ode mě. Já měla nehty nakrátko střižené, protože delší se mi v boji a při práci hned lámaly. Vlasy měla tmavě hnědé, dokonale rovné, s několika růžovými proužky. Jemně nalíčené oči i zbytek tváře. V uších a na krku měla dokonalé šperky a oblečená byla modle poslední módy. Naproti tomu moje vlasy se mi neposedně vlnily kolem obličeje, nalíčená jsem nebyla a šaty jse

Tak...začínají nám prázdiny a já se konečně nemám nač vymlouvat, takže se hlásím s pokračováním. Doufám, že už nebude problém vydat příští díl v termínu, ale raději mi držte palce ;). Přeji příjemné počtení a nechte mi komentík: . . Neuvědomila jsem si, že jsem usnula do té doby, než mi Tren něžně zatřásl ramenem, aby mě vzbudil. Zamžourala jsem do zšeřelého pokoje a vůbec netušila, kolik je hodin. "Je 9 hodin večer, je načase začít něco dělat," promluvil Tren, jakoby mi snad četl myšlenky. I když to samozřejmě nemohl. Zvedla jsem se a opláchla si obličej v umyvadle s vodou. Pak mě Tren odvedl do svého velitelského stanu, kde už stáli Kevin a ten mladík. Tren došel až k veliké mapě, kterou měl rozloženou na stole. Rozestavili jsme se kolem něj. Kevin mi sice gesty naznačoval, abych šla k němu, ale já neměla chuť vedle něj stát, raději jsem si našla místo vedle svého miláčka. Všimla jsem si vítězného pohledu, který Tren vrhl na Kevina, ale předstírala jsem, že o ničem nevím.