Yuiko - povídka

S nedělí přináším i další pokračování...je fajn to mít předepsané dopředu :D aspoň se nemusím vždycky v neděli stresovat :D. Tak přeji příjemné počtení a zanechte mi komentář. . . Vešli jsme společně do jednoho sálu, který hodně připomínal ten náš vysokoškolský. Automaticky jsem zamířila do předních řad. "Anori," zabručel mi Tren otráveně do ucha. "Jo, promiň," zastavila jsem se a zakempila to v řadě uprostřed. Tren si sedl hned vedle mě, v rukou svíral kelímek s kávou. "Už ses dostatečně probudil?" ptala jsem se. Zavrtěl hlavou. "Tomu stejně nebudu rozumět, takže můžu být v klidu a trochu se dospat," pokrčil rameny. Místnost se docela zaplnila lidmi, i když před námi jich zrovna moc nebylo. "Vidíš, proto jsem chtěl jít dozadu," brblal Tren, když zjistil, jak moc sedí na ráně. Jen jsem se mu smála. Do třídy vešel energický muž, který hned začal povídat a zapojovat nás všechny do diskuze. Tren vedle mě zaskučel a mě bylo naprosto jasné,

Tak omluvám se za zpoždění, ale jaksi nám na koleji nefachčil internet, vydávám tedy až dnes. Doufám, že se vám díl bude líbit, i když se dost odkloní od děje (jo, prostě jsem potřebovala čas si ten případ promyslet a nechtěla jsem vás zbytečně týrat dlouhou pauzou, takže tohle je dost odreagující). Doufám, že i tak si ho užijete a zanehte mi komentář: . . Z práce jsem odcházela někdy kolem druhé odpoledne. Venku už bylo chladno i touhle dobou, zachumlala jsem se tedy víc do kabátku a vydala se domů. Dneska jsem byla pěšky, nebylo to zase až tak daleko. Když jsem se blížila k jediné větší křižovatce, která ve města byla a která byla nedaleko mého domu, všimla jsem si Trena, jak přede mnou prokličkoval mezi auty na druhou stranu. Byl taky zachumlaný do teplého svetru a očividně měl zamířeno domů. "Trene!" volala jsem na něj. Nic, vůbec nezareagoval. "Trene!" zkoušela jsem to znovu. Otáčeli se za mnou všichni z ulice, jenom on ne. Zkusila jsem to ještě jednou, ale ste

Moc se omlouvám za své jednodenní zpoždění, ale ve vlaku jsem strávila víc času, než bylo zdrávo a dnes se rýsovala s rodokmenem. Ale jak jsem slíbila, v dnešním díle nakoukneme trochu do Trenovy minulosti, tak snad budete spokojeni :). . . Už jsem bezpečně znala ten pocit, když se mi zdálo něco skutečného. Většinou to byla budoucnost ohledně toho, na co jsem se přes spaním soustředila. Ovšem dnes moje jediné myšlenky směřovaly k Trenovi a jeho sourozencům. Nechápala jsem tedy, co vidím. Ocitla jsem se ve městě, které mi svým způsobem připomínalo Chamon. Ano, byl to on, v dálce jsem zahlédla zdobenou střechu Danteho sídla. Rozhlédla jsem se kolem sebe, abych věděla, co se mi můj šestý smysl snaží ukázat. Naproti mně šla spousta lidí, ale nikdo si mě nevšímal. Tentokrát jsem byla jen v roli všestranného pozorovatele. Zaměřila jsem se pozorněji, jestli neuvidím někoho známého. A ano, jednu tvář jsem poznala, ten člověk vypadal hodně jako Nik. Akorát měl na sobě trochu divné oblečení. Tma

Je neděle a i s ní i další díl, který bude konečně trochu k původnímu tématu :D tak kdybyste se ztráceli, doporučuji znovu přečíst první 2-4 díly :D (ne, Kuroki, ještě tam nejsou ty upravené). Jinak přeji pěkné počtení a nechte mi komentář . . Jeho dlaň znovu dopadla na mé holé pozadí. Nebolelo to. Při každém dopadu mě to na kůži jen trochu štíplo, ovšem on mě hned potom začal masírovat a hladit na místě, kde mě předtím jemně uhodil. Jeho masírování mých půlek na chvíli ustalo, aby jeho dlaň mohla dopadnout znovu a laskání začalo nanovo. "Ah," bylo to jediné, co jsem ze sebe dokázala dostat. Ležela jsem hlavou a prsama na posteli, zadek jsem měla výš a podložený jeho koleny, aby se mi lépe leželo. Nohy jsem měla volně spuštěné dolů z postele. Byla jsem nahá jako prst, až na kalhotky, které mi stále držely u kotníků. Tren byl plně oblečený, jednou rukou si mě přidržoval za pas a druhou mi prováděl ty extrémně příjemné a vzrušující pocity. Další plesknutí přišlo o něco níž, na