Hořkosladké
Hlásím se s pokračováním. Stejně jako jsem minule vydala téměř na Valentýna, teď jsem to málem stihla k MDŽ. Doufám, že jste si nemysleli, že to budou mít tak jednoduché. Pěkné počtení. To ráno bylo hořko-sladké, a to z mnoha důvodů. Probudila jsem se v náručí muže, kterého jsem bezmezně milovala a zároveň na něj byla neuvěřitelně naštvaná za to, jak se ke mně celé ty dva měsíce choval, jak mě ignoroval. Že mi nevěřil a prakticky mě nenáviděl. Že na mě zapomněl, i když tentokrát to nebyla tak úplně jeho vina. Za to nejspíš mohla jedna z mých sester čarodějek. Včera jsem nechala své srdce, aby mě řídilo namísto mozku. A skončila jsem mu v náručí jako poslušná snoubenka po obyčejném „Omlouvám se“. Hořko-sladké proto, že Tren teď sice věděl, že je mezi námi nějaké pouto a mohla jsem se přestat obávat toho, že mi odejde za jinou, ale vůbec nic o mě nevěděl. A ne že by se zrovna snažil něco zjistit. Ano, ano já vím. Kdy to měl zjišťovat, když se mu jeho pocity vrátily dnes v noci? No možná