Odpolední dýchanek
Přináším další pokračování :) . . Vzbudilo mě, když Tren ráno vstával. Ono popravdě bylo nemožné vstát, aniž by mě vzbudil, když jsem mu ležela na hrudníku. "Lásko, vyřídil bys Patrikovi, že dnes musím do školy, aby na mě počkal?" mumlala jsem z peřin. Bylo brzké ráno a já ještě minimálně další dvě hodiny vstávat nemusela. Tren se zasmál. "Hlavně, abys počkala ty na něj," políbil mě na tvář a odešel dolů na snídani. Já znovu tvrdě usnula, vůbec jsem nepostřehla, kdy Tren odešel do práce. Vzbudilo mě až řinčení budíku. I já tedy vstala a udělala si rychlou přípravu do školy. Když jsem vyšla z domu a zamykala vchodové dveře, Patrik na mě opravdu čekal na zápraží. "Ale copak? Dnes mě výjimečně vezmeš s sebou?" zeptal se a sledoval mě přimhouřenýma očima. "Patriku omlouvám se. Vážně mi to nedošlo. Tím, že jsem se přemístila, jsem na doprovod úplně zapomněla," začala jsem se hned omlouvat. A i když jsem si nemyslela, že bylo nutné, aby byl naštvaný, c