V roli úředníka
Tak dopředu se chci hrozně omluvit, že mi to trvalo tak dlouho, ale psoeldní dobou není vůbec jednoduché cokoliv stíhat, je toho na mě trochu moc. Doufám, že si to u vás tímhle dílkem trochu vyžehlím a pokusím se neudělat příliš velkou pauzu, ale bohužel, nic nemohu slíbit :/. Tak přeji příjemné počtení a nechte mi prosím komentář: . . Ráno jsem se probudila příjemně unavená. Můj andílek vyrovnaně oddechoval vedle mě, ta noc ho asi trochu vyčerpala. Rozhlédla jsem se po pokoji, kde panoval trochu nepořádek. Popadané věci z nočního stolku se stále válely na zemi, ještě je nikdo nesebral. Znovu jsem se podívala do jeho uvolněné tváře. Křídla měl zatažená, ani nevím, kdy to udělal, nepostřehla jsem to. Hranou dlaně jsem mu přejela od jedné lopatky k druhé. Ve spánku se instinktivně napnul. Proč neměl rád dotyk v těchto místech? Pohladila jsem ho tentokrát velmi jemně a on povolil. Zamyšleně jsem mu prsty přejížděla přes lopatky a přemýšlela, proč se tak chová. "Co tam hledáš?" z