Yuiko - povídka

Tak vám sem dávám pokračování, snad to pochopíte a nebudete v tom mít už takovej bordel. Nebo možná budeme mít ještě větší XD. Tak čtěte a uvidíte sami: Po zbytek dne jsem byla jako na trní. Tren měl spoustu práce a já ho nechtěla rušit, takže jsem si prohlížela dům. Musela jsem uznat, že byl velice vkusně zařízený. V šest hodin mě hlad donutil vydat se do kuchyně. Ještě než jsem tam došla, ucítila jsem nějakou úžasnou vůni. Nakoukla jsem dovnitř a viděla Trena u sporáku, jak vytváří něco, co vypadalo i voněla nádherně. "Doufám, že máš hlad" řekl s úsměvem, když mě zahlédl. "Jako vlk" odpověděla jsem žertem a sedla si ke stolu. Večeře byla opravdu skvělá. Mezitím, co on uklízel nádobí, já se byla opláchnout. Když jsem vyšla z koupelny, nekoukala jsem před sebe a narazila do Trena, který stál hned vedle dveří. "Koukej na cestu" řekl něžně a objal mě. "Promiň" usmála jsem se a políbila ho. "Tak, povíš mi to už?" zeptala jsem se ho. "

Tak tady sem házím pokráčko, rychleji už to opravdu nešlo. Asi vám v tom teď udělám ještě větší bordel, než v tom máte, ale to je záměr. Na konci bude malá rekapitulace postav a taky vysvětlení pojmů, takže doufám, že to pochopíte XD. Přeji krásné počtení: Najednou se rozrazily dveře a toho tvoru strhl stranou nějaký cizí muž a začal se s ním prát. Mě objaly zezadu něčí paže a já, vynervovaná z předchozího dění, jsem zapažila a docela tvrdě toho za sebou udeřila loktem do břicha. Uslyšela jsem syknutí, ale ty paže mě nepustily. Začala jsem sebou házet, kopat a škrábat "Anori přestaň!" zahřměl mi do ucha Trenův hlas. Úplně jsem ztuhla, když mi došlo, koho jsem to právě celou dobu mlátila. "Musíme odtud, pevně se mě drž." Řekl stále tak odtažitě. Otočila jsem se, abych mu viděla do tváře. Tvářil se dost nakvašeně, takže jsem se k němu radši pevně přitiskla a schovala si obličej. Tren začal odříkávat verše v jazyce, kterému jsem nerozuměla. Najednou už jsme neseděli na

No malé upozornění tenhle článek je +18, tak to respektujte a když ne, tak si pak nestežujte, že jste to nevěděli. Jinak přeju pěkné počteníčko a pokusím se sem hodit hned pokračování, aby jste mě nezabili XD Dopadla jsem docela tvrdě, ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno. Jedinou věcí na kterou jsem dokázala myslet, byl tenhle okamžik a hlavně muž, o kterém jsem věděla, že ho miluji, a který si právě sedl ke mně a v očích mu hořely plamínky nedočkavosti. Rozepnula jsem si mikinu a chtěla si ji sundat, ale on mě zastavil "Já sám!" řekl a začal ze mě oblečení přímo strhávat. Musela jsem se smát, protože mi připadal jako malé dít, které se nemůže dočkat až dostane svojí oblíbenou hračku. Nechtěla jsem být pozadu, takže jsem mu začala rozepínat košili. Moc mi to nešlo, ale nakonec jsem si s těmi malými knoflíčky přeci jen poradila. Pro změnu on měl zase problémy s mojí podprsenkou, marně hledal zapínání vzadu. "Ve předu lásko"zašeptala jsem mu do kůže na krku kde jsem h

No, i když jsem slíbila, že se vrátím k původní délce dílů, přece jenom mi to nedalo a za dlouhé čekání jsem tenhle napsala skoro stejně tak dlouhej, jako ten předchozí. Tak ať se vám líbí: Nervózně jsem přecházela po pokoji. Nevím proč, ale Tren prostě nechtěl Miu vzít do nemocnice. Byla v bezvědomí už 2 dny, ale on říkal, že je to v pohodě. Mě se teda nezdálo, ale nechtěla jsem zpochybňovat jeho rozhodnutí, on by přece Mie nechtěl ublížit. Nevím proč, ale moje důvěra v něj byla opravdu hluboká. ,,Anori, uklidni se a pojď se posadit." Řekl mi Tren a poklepal na místo vedle sebe. Šla jsem si tedy sednout a trochu se uklidnila, když na mě upřel ty klidné oči., ty by mi nelhaly. ,,Jsem z toho trochu nervózní. Zajímalo by mě, co se to s ní děje." Řekla jsem s pohledem upřeným na dveře od ložnice. Trenovi se zamračením spojilo obočí. Trochu jsem se přikrčila do polštářů na pohovce, takhle vypadal opravdu děsivě a rychle jsem dodala ,,Já vím, to je něco, co nesmím vědět." Mys