Spravedlnost
Zdravím a hlasím se s dalším dílem. Původně jsem sice nečekala, že to zvládnu, ale než abych se učila, raději jsem psala povídku, jak jinak, že :D. Takže si tenhle díl užijte, protože už vám bohužel nemůžu zaručit, že další díl bude nějak v dohledné době :( . . Sledoval jsem Anori, jak spí. Byla zabořená do židle a podpírala si hlavu rukou. Rozhodně to nemohla být příjemná poloha na odpočívání. Usmyslel jsem si, že se dozvím, co se stalo, že tu se mnou byla 24 hodin denně. Dříve si domů odcházela odpočinout celkem pravidelně, teď se nenechala ničím vyhnat. Do pokoje vstoupil Teruo a zamračil se, když Anori uviděl. Já si přiložil prst k ústům a naznačil jsem mu, aby ji nebudil. "Neměla by tu takhle přespávat. Může si přece kdykoliv jít lehnout k nám na pokoj lékařů," zašeptal tedy Teruo. "Nevím, proč se odsud nechce hnout, ale protože pořád spí na té židli, je hodně unavená. Nech ji spát, dokud je jí to tak pohodlné," požádal jsem ho. Teruo jen přikývl, opatrně se za