Předvolání
Všechno nejlepší k svátku Kuroki!!! Prospala jsem v kuse celou noc a ráno jsem se cítila odpočatá a svěží jako rybička. Sice jsem pořád cítila, že moje síly mají určité rezervy, ale prakticky mi nic nebylo. Tedy až na to koleno, které mě trochu bolelo, ale rozhodně to nebylo nic, čím bych se nějak zvlášť zaobírala. Tren vedle mě stále pravidelně oddechoval, ale tomu jsem se nemohla divit. Na rozdíl ode mě byl jeho zdravotní stav mnohem horší. Opět. Ale nemohla jsem mu zazlívat, že se do toho připletl. Ta kudlanka by mě zabila, kdyby mě Tren nezaštítil vlastním tělem. Budu mu muset poděkovat. Sice ho to opět málem stálo život, ale tentokrát nemohu říct, že bych měla situaci pod kontrolou. Přetočila jsem se na bok, abych na něj lépe viděla. Ale nečinné ležení mi moc dlouho nevydrželo. Po pár minutách jsem se k němu přisunula, prsty jedné ruky si propletla s jeho a druhou rukou jsem ho vískala ve vlasech. Během chvilky na mě Tren zareagoval pousmáním. Vzbudila jsem ho. „Asi si budu muset