Yuiko - povídka

Tak mám tu další díl: Probudí se ve tmě. Nikde nic. Než začnu panikařit uslyším vedle sebe Trena. ,,Už si se vzbudila?" ,,Co se stalo?" odpovím na otázku otázkou a přemýšlím, jak to, že mě nebolí hlava, musela jsem sebou určitě švihnout. ,,No omdlela jsi a pak někdo zabouchl a zamkl dveře. Je to sice stará bouda, ale je stabilní. Ty dveře nejdou vykopnout a není tu nic, čím bych je mohl vypáčit." Vysvětlí mi rychle Tren a pomůže mi vstát. ,,Trpíš klaustrofobií?" ,,Ne" odpovím popravdě ,,jen se mi udělalo nějak nevolno." Poslepu přejdu ke dveřím a vezmu za kliku. ,,Já už to zkou…" řekne Tren a zůstane vyjeveně stát na místě. Dveře se totiž tiše a lehce otevřely. ,,To není možný, jak si to udělal?" zeptá se mě, stále neschopen se pohnout. ,,Jen jsem vzala za kliku." Řeknu s úsměvem a podívám se ven. Je tam tma jak v pytli. ,,Kolik je hodin?" zeptám se a otočím se směrem dovnitř. ,,Je půl dvanáctý." Odpoví Tren a podaří se mu rozžehno

Tváře, všechny ty tváře, ta bledá kůže, mrtvé oči; těla, ta těla, ty nepřirozené ztuhlé pozice a krev, všude jen krev. Smích, ten strašlivý smích a křik, až tuhne krev v žilách a pak kroky, jeden, dva, tři, stále se zrychlují a zase ten smích. Další a další výkřiky zděšení. Někdo běží, nejisté kroky a padá. O co zakopl? Tělo, je to tělo a další, další a tamhle další. A vzadu temný stín a zase ten smích. Směje se, čemu? Snaží se vstát, nejde to, všude je krev. A najednou záblesk. Co se to zalesklo? Čepel, byla to čepel. A pak poslední výkřik. Tělo, padá k zemi, aby už nikdy nevstalo. Snad jeho duše najde klid. Zase ten smích. Stín se přibližuje ke světlu. A záblesk, letí další čepel, která nachází svůj cíl. Probudím se s výkřikem. Rychle oddechuj, srdce mi bije jak o závod. Jen sen byl to jen sen. říkám si sama sobě. Pohledem na budík zjistím čas. 5:14. No stejně bych za minutu musela vstát. Dojdu do koupelny, kde si opláchnu zpocený obličej. Měla bych si vzít dovolenou, jinak mě už z t

Tak štěňátka sice už nemáme, ale našla jsem pár fotek z jejich posledního týdne u nás. Pohled ,,já to nebyl". Njn, to hraní je tak strašně únavný. Vzadu máme naší oblíbenou hračku, ruličku od utěrek a taky jednoho číňana Budulínka. Mňamička XD Se setřenkou, původně do časáku. Jdu věšet prádlo, kde jsou kolíčky?? Žádný, já to pověsim! Tak ne, až příště, teď si dáme Deli!