Yuiko - povídka

Je tu nedělě, takže přináším další díl. Znáte mě, nikdy je nevydržím držet od sebe příliš dlouho, tak se můžete těšit, ovšem tentokrát na usmiřování v podání Anori. Přeji pěkné počtení a nechte mi komentář ;) . . Tak jak jsem byla, jen v tílku a pantoflích, jsem vyběhla za ním ven. Hned se do mě zakousl ledový vítr. "Trene, no tak, vrať se zpátky," volala jsem za ním. Ale on se nezastavil, ani se neotočil. Založila jsem si ruce na prsou a běžela za ním. Nezrychlil, prostě vůbec nedal najevo, že by o mě věděl. "Prosím, počkej," nedala jsem se, ale musela jsem utíkat, abych ho alespoň trochu dohnala. "Odpusť mi to, přehnala jsem to," omlouvala jsem se tiše, když už jsem byla na doslech. "Nech mě být," zavrčel a trochu přidal. Tak to ne. Tentokrát jsem se opravdu rozeběhla a objala ho kolem pasu, tvář jsem mu položila na záda. Musel se zastavit, aby mě za sebou netáhnul po zemi. "Prosím," zašeptala jsem znovu. Chvíli mlčel a já už si mysle

Hlásím se v termínu s pokračováním, přesně jak jsem slíbila. Ještě chvíli bdueme pokračovat ve spolupráci s Shiroyou a pak uvidíte, který pohár že to přeteče ;). A samozřejmě jsem to ueka svým obvyklým způsobem alá pokračování příští neděli :D. Tak pěné počtení a nechte mi komentík: . . Ráno se Tren probudil v mnohem lepší náladě, než včera usínal. Vtipkoval se mnou a byl samý úsměv. Ovšem jen do doby, než ráno uviděl Patrika a jeho úsměv směrovaný mě. Opět se zamračil a jeho ruka spočívající na mém koleni, byla přitisknutá víc, než obvykle. Trochu to bolelo. Jemně jsem ho postrčila, aby povolil stisk. Nedokázala jsem uvěřit tomu, jak moc ho to štvalo. Cestou do práce byl opět uvolněnější, protože jsme chodili napřed bez nich dvou. V kanceláři jsme se tentokrát líbali na jeho stole, což bylo o dost víc vzrušující, mohl nás totiž kdokoliv nachytat. Což se málem povedlo Kimovi, ale oba jsme s Trenem včas zareagovali. Když přišel do práce Patrik, poslala jsem je společně do skladu, aby ta

Po delší době se opět hlásím s pokračováním, i když tentokrát to není zase až tak úplně moje vina :D doufám, že se tenhle díl bude líbit, a můžu slíbit, že mám napsaných dost dílů dopředu, takže minimálně měsíc budou vycházet pravidelně v neděli, jako tomu bylo i dřív ;). Název není až tak úplně výstižný, ale lepší mě nenapadl a tak sjem nechala tenhle pracovní. Pěkné čteníčko a prosím o komentář: . . Když ráno začal skřehotat budík, měla jsem sto chutí ho prohodit oknem. Tren se pode mnou zavrtěl, ale neměl se moc ke vstávání. "Lásko, vypni ten budík," zakňourala jsem rozespale. Ještě chvíli trvalo, než se pokojem opět rozhostilo ticho. Pohodlně jsem si mu znovu lehla na hrudník. "Miláčku, musíme vstávat do práce," třásl mi Tren ramenem, protože bez mé pomoci se z postele zvednout nemohl. "Nikam nemusíme, uděláme si volno," vrtěla jsem na něm hlavou. "Zlatíčko, ty sama víš, že se flákat nemůžeme," přemlouval mě. Nakonec jsem se převalila tak, že