Yuiko - povídka

Další pokračování sem stihla celkem rychle. Bude to taková malá omluva za to, že s dalším dílem to bude složitější, páč zkoušky se blíží a na psaní mi tak nezbyde moc čas. Přeji vám příjemné čtení a nechte mi komentář. . . "Tak co, An. Jsi připravená?" zeptal se mě Teruo. Stočila jsem na něj pohled. "Dá se na tohle nějak připravit?" opáčila jsem otázkou. "Jen se tě snažím rozptýlit," zazubil se na mě. Čekali jsme společně v předoperačním sále, až nás anesteziolog vyzve, že můžeme začít s operací. "Stejně pořád nechápu, jak jsi ho přemluvila. Mě to pomalu nenechal ani vyslovit nahlas," přemýšlel pak Teruo. Byl z toho opravdu překvapený. Ani ve snu ho nenapadlo, že by se mi podařilo z Tren vymámit souhlas. "Tak můžete jít na to. Tentokrát tu ale zůstanu a budu to sledovat. Nejsem si jistý přesným dávkování s ohledem na jeho stav, takže pro všechny případy," přišel nám oznámit anesteziolog. Zvedla jsem se a šla za ním na operační sál. &quo

Tak se hlásm s dalším pokračováním. Vím, že začíná mít mezery, ale škola mě zaměstnává víc, než by se mi líbilo a mě navíc nejde psát v každé volné chvíli, jen když to přijde :). I tak ale doufám, že na mě nezanevřete a užijete si dnešní díl. Slibuji, že už se blížíme ke konci jejich trápení :). . . Ráno jsem se bála dojít do nemocnice a zjistit stav událostí. Ale víc by mě sužovala ta nevědomost. Tren mě hned ve dveřích přivítal zářivým úsměvem, ale já nějak cítila, že není všechno tak skvělé, jako včera po té operaci. Ale nechtěla jsem to na sobě dát znát. Zkontrolovala jsem všechno, co bylo potřeba. Hodnoty bilirubinu byly špatné a naznačovaly, že játra stále nefungují správně. "Jak se cítíš, zlato?" zeptala jsem se. "Skvěle. Mnohem lépe, než před tou operací," odpověděl hned. Proto jsem si přisedla k němu a vzala ho za ruku. "Tak mě napadlo, že když je mi lépe, nemohla bys mě odpojit od všech těch přístrojů? To pípání mě rozčiluje," poprosil. "Neb