Yuiko - povídka

Tentokrát sice vydávám včas, ale zase mi to úplně nesedí dobou. Vánoce byly už před nějakou chvílí, ale já je pro vás mám až dnes. Přesto doufám, že si čtení užijete a zanecháte mi komentář :). . . Ze zásnubního večírku jsme se vraceli chvíli před půlnocí. Šli jsme pěšky, ta restaurace, kde se večeře konala, nebyla od našeho domu daleko. "Už jste přemýšleli o letošních Vánocích?" vyrušil noční ticho najednou Erik. "Nijak zvlášť," pokrčila jsem rameny a ani Tren nevypadal, že by nám měl k tomuto tématu moc co říct. "Ty snad něco plánuješ?" chytil se toho hned Patrik. "Ne, to ne. Jen mě zajímalo, jak je chcete strávit vy, protože já nemám to nejmenší tušení," pokrčil rameny. "Dříve jsme Vánoce slavili s ostatními kolegy. Vždycky se zamluvil sál, připravily se stoly, jídlo, pití a muzika a slavili se Vánoce takhle společně. Většina z nás nebyla v tu dobu zadaná nebo nechtěli svátky slavit se svými rodinami," řekla jsem, abych nadhodila ale

Moc se omlouvám za zpoždění, ale ty Vánoce mi dávají zabrat. V tomle díle se zase dozvíte pár nových a klíčových informací k případu, tak přeji pěkné počtení: . . Chvíli jsme seděli v tichosti. Any ohromením a já spíš celou tou situací. "Ne já, ale ty jsi génius," vydechla pak, vlepila mi pusu na čelo, sebrala mi tu knihu z rukou a pustila se do opětovného čtení daného kousku. "No jistě, jak mi to mohlo uniknout?" ptala se spíš sama sebe. "Máš toho teď moc. A proto máš mě, abych tě na takové drobnosti upozornil," uklidňoval jsem ji. "Miláčku, tohle to celé mění ještě víc, než jsem si sama myslela. Tenhle rituál, o kterém mluvíš, sice patří do staré magie, ale sám o sobě je celkem nový. Já sama jsem ho zkoušela v Grinstonvillu. Marion mě ho naučila. Docela často se i dnes používá," vysvětlovala mi. Tak to jsem netušil. "K čemu ho používáte?" zeptal se pak. "Když žádáš živly, aby udělaly něco mnohem většího, než co jsou obvykle schop

Opravdu se omlouvám za zpoždění, ale před Vánoci se prostě někde ten shon projevit musel...ale pokusím se tuto neděli vydat včas ;)- Přeji příjemné počtení a nechte mi kometář: . . Probudila jsem se hodně brzy. Ještě ani v nejmenším nebyl čas na vstávání do práce. Jenže mě už se nechtělo spát. Chtěla jsem už sedět nad případem, hrabat se ve výstřižcích a prohlížet tu knihu. Nakonec jsem se co nejopatrněji vykroutila z Trenovy náruče. Jeho paže se sevřely naprázdno, ale nevzbudil se. Jen jsem se umyla, oblékla a napsala vzkaz, pamatovala jsem si, jak Tren vyšiloval, když jsem mu neřekla, kam jdu. Vzkaz jsem mu nechala ležet na polštáři, sbalila jsem si do brašny tu knihu a jeho laptop a vyrazila jsem do práce. Hned jsem se zabrala do práce a absolutně ztratila pojem o čase. Probudilo mě až tiché klapnutí mých dveří, několik rychlých kroků a pak žuchnutí papírového sáčku na můj stůl. "Ranní donášková služba," zanotoval Tren a podal mi ještě termosku s horkou kávou. "Ale zl

Je tu neděle a s ní i pokračování. Dneska mám díl nabitý dějem a emocemi, tak doufám, že to bude dostatečná omluva za to, že jsem se v tom poslední době tak šťourala. A pro ty, co sem přijdou a přečtou si jednu větu s erotickým podtextem a soudí, prosím, čtěte celé ať aspoň víte, co pomluváte! :D ostatním přeji příjené počtení a díky za komentáře . . Byt, do kterého jsme vstoupili, byl očividně celé ty tři roky neobydlený a naprosto netknutý. Přikryla jsem si ústa a nos rukávem, něco tu hrozně smrdělo. Tren taky pokrčil čelo, jak ho ostrý zápach udeřil do nosu, na rozdíl ode mě se ale vydal na průzkum, odkud ten pach je. Přelétl pohledem celou místnost a pak vkročil do průchodu do další místnosti, odděleným jen korálkovým závěsem. "Tak tenhle nám už asi nic nepoví," slyšela jsem ho říct. Urychleně jsem přešla za ním. V kuchyni na podlaze ležel muž, nebo tedy alespoň to, co z něj zbylo. "Na tříletou mrtvolu vypadá pořád dobře," usoudila jsem pak. "Ten tu nebude

Hlásím se s pokračováním, které se opět vrací k původnímu tématu, od kterého se teď pokusím co nejméně odbočovat. Přeji příjemné počtení a pěknou 1. adventní neděli. Díl je 18+ ale snažila jsem se to udělat jinak než obvykle, abyste mi u toho neusnuli. . . "Myslíš, že už se můžu zpátky přebarvit?" volala jsem na Trena z koupelny. "Myslím, že už jo," přišla mi z obýváku odpověď, kde balil naše věci do tašek. S pocitem zadostiučinění jsem pozorovala své opět mahagonové vlasy. Tak to bylo lepší. Vyšla jsem z koupelny, když mě zpozoroval, obdařil mě nádherný úsměvem. "Ahoj krásko, kdes byla celou tu dobu?" zavtipkoval na účet barvy mých vlasů. Jen jsem se usmála a nechala si od něj vtisknout pár polibků. Tren si pak přes rameno přehodil naši tašku, já vzala do ruky brašnu s jeho laptopem a společně jsme se vydali k recepci. Slečna recepční donekonečna sledovala mě a moje průkazové foto. Až jsem začala být trochu otrávená. "Nebyla jste předtím blond?"