První boj
A jsem tu zas :) . . Naše životy začaly plynout velmi stereotypně. Každé ráno vstát, přenést Trena do tábora, starat se o domácnost, chodit do školy. Jediná změna byla v tom, že se mi Tren opravdu snažil více věnovat. Nebylo to úplně podle mých ideálních představ, ale i tak jsem byla spokojená. Obhájila jsem svou lékařskou práci o Trenovi a mojí netypické operaci. Sice bych řekla, že se to lékařům v komisi vůbec nelíbilo, ovšem nemohli mi na to téměř nic říct. Teorie byla díky Teruově pomoci skvěle sepsaná a Tren - důkaz mého úspěchu - jim tam seděl živý, zdravý a nahý do půli těla. Po střelné ráně mu zbyla jen drobounká jizva, kterou jsem nejspíš viděla jen já, protože komise jí nijak nekomentovala. Krevní testy byly v pořádku a Tren byl zpět ve své plné fyzické kondici. Po tomto úspěchu jsem se tedy mohla pustit do realizace stavby zdravotnického střediska. Tren mi v tomto byl velkou oporou a pomocí. I přes své další povinnosti se bezchybně zhostil i tohoto úkolu a velice brzy po tom