Yuiko - povídka

Tak se vám opět hlásím s pokračováním...ehm, myslím, že dnešní díl se vám nebude moc líbit, ale to by nebylo ono, kdby všechno dopadlo dobře hned :D trocha komplikací být musí. Jinak Kuroki, ty se dozvíš, jaký je rozdíl mezi tím zraněním Yoru a zraněním Anori ;). Přeji pěkné počtení a nechte mi komentář: . . Z pohovky jsem sledovala Trena, jak pobíhá po domě a něco hledá. Nevěděla jsem co, vzbudila jsem se asi před 10 minutami a to už tu pobíhal. Tvář měl podmračenou, něco ho trápilo. Když zpozoroval, že jsem vzhůru, povytáhl koutky úst do úsměvu. "Vzbudil jsem tě? Promiň, to jsem nechtěl," omlouval se mi a přisedl si ke mně. "Nevzbudil, původně jsem tu nechtěla usnout," odpověděla jsem. Kdybych byla unavená, šla bych si lehnout do postele, tady v obýváku jsem ležela proto, že jsem chtěla být v centru dění a ne sama v ložnici. "Hledáš něco konkrétního? Mohla bych ti pomoct," nabídla jsem se. "Ty hlavně lež, já už si to najdu," zavrtěl hlavou a zn

Nebudete mi to věřit, ale opravdu jsem zpátky! A s sebou jsem přinesla další díl povídky. Vysvětlení čeho se dozvíte po přečtení a také trochu nahlédneme do práce meertalena, která nemusí být vždycky zákonná. Přeji příjemné počtení a nechte mi komentář: . . Jemné, přesto dostatečné zatřesení ramenem, mě vytrhlo z neklidného spánku. Zmateně jsem se rozhlédla po tmavé místnosti naší ložnice. Byla ještě noc, proč mě Tren budí? "Lásko, bude půlnoc, musíš vstát, jestli se chceš taky účastnit," řekl Tren prostě a odešel dolů. Vzpomněla jsem si, že mají přijít Dante, Nejvyšší a starostka, aby nás seznámili s nějakou situací. Urychleně jsem vstala, oblékla se, v koupelně si trochu opláchla obličej a rozčesala vlasy, abych nevypadala, jako že jsem právě vstala, což ovšem nebylo daleko od pravdy. Pak jsem si Trenovi sedla do klína a nechala se jím hladit ve vlasech. Přesně o půlnoci se ozvalo jemné zaťukání - dvakrát, poté delší pomlka a pak ještě třikrát. Tren byl obyčejně opatrný v t