Yuiko - povídka

Takže je sice už Boží hod, ale i tak vám přináším vánoční díl povídky, kde se opět nestane nic zvláštního, kromě toho, že si užijete trochu klidu a rodinné pohody. Přeji příjemné počtení a slibuji, že se pokusím napsat pokračování co nejdříve. . . Seděla jsem v dostavníku, který mě odvážel ze školy. Dneska jsem skládala první z několika zkoušek. Podle panující nálady, kdy se z dostavníku ozýval hlasitý smích, vtipkování a výskání bylo každému naprosto jasné, že jsme ji všichni úspěšně zvládli. Ale byla to makačka. "Anori, kam jdeš?" divila se Lizzy, když jsem vystupovala o zastávku dříve. "Chci se jít nejdřív pochlubit Trenovi," mrkla jsem na ni, zamávala a nechala je odjet. Pak jsem se pomalu vydala tak známou cestou, že bych ji mohla jít i poslepu a přesně bych dorazila k jeho dveřím. Bez klepání a zvonění jsem vešla dovnitř. Hned mě do očí udeřila vánoční výzdoba a vůně citronové kůry. Sundala jsem si boty a potichu vstoupila dovnitř. V obýváku seděl Dany a něco

Tak se hlásím s pokračováním. Omlouvám se za zdržení, už jsem to měla napsané, ale neběžel mi net. Své zdržení napravuji a doufám, že se vám bude díl líbit. Název i obrázek nejsou úplně trefné, ale když máte přes 120 dílů, už se to těžko vymýšlí :D. Přeji pěkné počtení a nechte mi komentář. . . Z práce jsem se vrátil až pozdě večer. Unaveně jsem sebou plácl na pohovku, vybranou poštu odhodil stranou, neměl jsem chuť se tím teď probírat, všelijakého papírování jsem měl plné zuby. Na klín se mi hned přihnala ta chlupatá kočičí obluda. Jemně jsem ji prsty drbal pod bradou a za ušima a ona spokojeně předla. Pak se mi stočila na klíně do klubíčka a spokojeně usnula. Anori byla hrozně rozčilená, když jí Kevin zakázal vzít si Aten s sebou. Byl to její mazlíček, ale Kevin byl v tomto případě neústupný. Nikoho ani nenapadlo zeptat se mě, jestli já budu mít zájem se o ni starat, ale zůstala mi tady. Nejdřív jsem z toho byl pěkně otrávený. Nikdy jsem nechtěl mít kočku a ani tahle mi zrovna dvakrá