Yuiko - povídka

 Zdravím z druhé strany La Manche! Tu je pokračování :) „Anori, upřímně, od studentky medicíny bych očekával daleko zodpovědnější chování. To tvé odkládání lékařské péče tě málem stálo život,“ huboval mi Teruo. Stál proti mně, ruku založenou v bok a mračil se. Nikdy předtím jsem ho neviděla opravdu rozzlobeného. Tren seděl vedle mě a jednou rukou mě objímal kolem ramen. Asi jen díky tomu jsem ještě nezačala brečet. Jeho přítomnost mi dodávala pocitu bezpečí. Že se mi nemůže nic stát. „Já vím, Teruo. A omlouvám se, že jsem ti způsobila tolik starostí. Ale jak jistě sám uznáš, nemohla jsem uprostřed boje všeho nechat a běžet do nemocnice,“ bránila jsem se. „Mezi koncem boje a dobou, kdy jsi zkolabovala, uplynulo dost času, kdy ses mohla přemístit do nemocnice. Nemusel bych tě pak tahat z takové polízanice. Sám jsem si nebyl jistý, jestli se mi podaří ti tu nohu zachránit,“ nenechal se tak snadno obměkčit. „Možná mi na Trenově životě záleží víc než na tom, jestli budu mít obě nohy,“ zamum