Yuiko - povídka

Hlásím se vám s dalším dílekm, ale jelikož z toho mám menší deprese, asina chvilku přestanu...jště uvidím. Jinak odpověď na tvojí otázku Soubi-chan - nevim, prostě zadávám do googlu hesla odpovídající tomu dílu a pak si vybírám vhodnej obrázek....třeba ten s tou vanou mi trvalo najít skoro hodinu. Jinak pěkné počtení a nechte mi komentík: Po tréninku šel Tren odevzdat hotovou práci a já se došourala do pokoje. Hned jsem si vlezla do sprchy. Stála jsem tam dlouho, až došla všechna teplá voda. To mi ale bylo jedno. Nedokázala jsem totiž donutil svaly k jediném pohybu. Zachránily mě až dvě svalnaté paže, které vypnuly vodu a vyndaly mě ze sprchy. "Budeš nemocná" říkal mi Tren vyčítavě, když mě balil do ručníku. "Nebudu" odporovala jsem ze zvyku paličatě.    V pokoji jsem se oblékla, ale pořád mi byla zima. Není divu, když jsem pod tou studenou vodou stála takovou dobu. Přitulila jsem se k Trenovi, aby mě zahřál. Nejdřív sice ucukl, když jsem se ho dotkla ledovou rukou,

Tak, máme tu prodloužený víkend a já jsem se dokopala k tomu, abych mapsala další díl. Je to jen taková omáčka k dalšímu dílu, ale nemůžu to na vás vybalit moc rychle...v příštím díle už bude víc děje, tak se můžete těšit. Pěkné čtení a nechte mi tu komentík: Dopřál jsem si asi 2 hodiny odpočinku. Anori mi mezitím usnula v náručí. Nechtělo se mi od ní, ale čas mě tlačil. Tu práci musím odevzdat už zítra a já jsem sotva v půlce. Opatrně, abych ji nevzbudil, jsem vstal a našel si jinou sadu oblečení. Ta původní ležela u postele roztrhaná na kousky. Sedl jsem si ke stolu a ponořil se do světa statistik a výpočtů. ***** Probudila jsem se až za tmy. Připadala jsem si hrozně unavená, i když jsem musela spát několik hodin. V posteli jsem opět ležela sama, už by mě to mělo přestat překvapovat, že Tren vstává dřív než já. Rozhlédla jsem se po pokoji a uviděla ho u psacího stolu. Zase něco psal a nevypadal, že by vůbec vnímal svoje okolí.    Tiše jsem se posadila. "Už jsi vzhůru?" zept

Tak mám pro vás další dílek, tentokrát v něm zase až tak moc děje nebude... ;-). Tak si ho užijte a nechte mi komentík: Varování: 18+ "Znovu" řekl Dante dnes už asi po sté. Učil mě obranné kouzlo, které odrazí útok i velmi silného kouzelníka. Jenže já ho nikdy nedokázala udělat dost rychle. Zkusila jsem to tedy znovu. Danteho kouzlo mě opět málem trefilo. "Mě se to prostě nepovede" povzdechla jsem si poraženě. "Tak zaútoč ty na mě, já ti to ještě jednou ukážu" povzbuzoval mě. Připravila jsem si útok, ale Dante se podíval za mě a na někoho se usmál. Otočila jsem se, abych viděla, kdo to je. Protože jsem se ale přestala soustředit, omylem jsem na příchozího vyslala svoje kouzlo, původně mířené na Danteho.    Ten nově příchozí byl Tren! I když můj útok absolutně nemohl čekat a navíc měl jednu ruku zafixovanou v bandáži, bez problémů moje kouzlo odrazil. Zašklebila jsem se. On má hned 2 handicapy najednou a stejně udělá to, o co já se snažím celé odpoledne.   

Tak hlásím se s dalším dílem, slíbila jsem, že to vydám někdy o víkendu (opět můžete poděkovat Soubi-chan, která mě překecala), tak to tu máte. Pěkné čtení a nechte koment: Upozornění: Nejde o díl s pedofílií (pro Soubi-chan a spol.) Vedl jsem svou výpravu po nebezpečné stezce kolem hory. Šli jsme i s koňmi po úzké pěšince. Z jedné strany skála, z druhé hluboká propast. Bylo to ještě pesimističtější, protože jsem měl jen velmi chabou představu o tom, kam vlastně jdeme. Ten zelený les mi připomínal místo, kde jsem byl jako malý. Hned vedle byla vesnice s mateřskou školkou. Já sám jsem do ní nějaký čas chodil. To by se perfektně hodilo. Jistý jsem si tím být ale nemohl. Spolu s Dantem jsme se ale dohodli, že je to nejpravděpodobnější a že pojedeme právě sem.    Ozval se vyděšený výkřik. Všichni se otočili. Jednomu z mužů podklouzla noha a na poslední chvíli se chytil za okraj římsy. Ti co byli nejblíž, ho začali hned vytahovat. Podal jsem Teruovi uzdu od Dafiné a spěchal jim na pomoc. Ně

Tam mám tady pro vás pokračování. Jelikož jsem slyšela nějaké protesty ohledně délky....no, tenhle díl je o polovinu kratší, než ty předchozí a asi u toho i zůstanu. Tak si počtěte a nechte mi tu komentík: "Nedívej se, jako by se už neměl vrátit" ozval se ode dveří Danteho hlas. Otočila jsem se. "A co jiného mám dělat, když mě tu nechal?" zeptala jsem se. "A co bys řekla, kdybych tě naučil používat magii?" nadhodil lhostejně. "Jak vás to napadlo?" podivila jsem se. "Učím svého syna, tak mě napadlo, že bys třeba taky měla zájem"odůvodnil mi to s úsměvem. "Dobře, jen vás musím upozornit, že na mě se musí opravdu pomalu" varovala jsem ho. S úsměvem mi oznámil čas a místo a odešel.    Z toho bude mít Tren určitě radost, když mě nebude muset učit všechno on. Už tak ho stálo spoustu trpělivosti naučit mě základy jeho řeči.    Druhý den jsem přišla ve stanovenou hodinu na odlehlý plac za městem. Byla jsem trochu nervózní, nevěděla js

Tak se vám hlásím s dalším dílkem. Využila jsem trošek času, kerý se mi udělal před tréninkem a házím to sem, nejse si jistá, jestli bych to potom stihla. Tak pěkné počtení a nechte koment: "Sny se někdy stávají skutečností" zašeptal jsem jí skutečný překlad Danteho poslední věty. Nenapadlo mě, co to s ní udělá. Došlo mi to až ve chvíli, kdy začala lapat po dechu. Nadával jsem si do idiotů. "Anori! Sakra dýchej!" Do hajzlu! Do hajzlu! Do prdele! Bože můj! nadával jsem. Kdybych jen neměl mezery v léčitelské magii. Možná má ale jen vyražený dech, na to by mi stačily kurzy první pomoci, kterých se mi dostalo na Zemi. Sakra, kdybych nebyl takový dement! Jsem idiot, vážně idiot! Otituloval jsem sám sebe. Předklonil jsem jí a tupou ranou hranou ruky ji udeřil do zad. Nic. Zkusil jsem to ještě jednou a ona se rozkašlala. Úlevně jsem vydechl. Opřel jsem si hlavu o křeslo a tiše se smál. "Co je tu k smíchu?" zeptala se mě sípavě, když konečně přestala kašlat. &qu