Bitevní tábor
Tak se hlásím s pokračováním. Vím, že mám pořád dost zpoždění, i když jsou zkoušky už dávno za mnou, ale nějak mi to psaní nejde. Doufám, že mi to odpustíte, a že se vám tenhle díl bude alespoň trochu líbit, i když je spíše takový úvodový. Pěkné čtení a nechte mi komentík :) . . Byli jsme na cestě už tři dny. Začínalo mě unavovat jet pořád v sedle, navíc mi opravdu chyběl Tren. Celé tři dny jsem usínala na zemi a nebyl nikdo, kdo by si mě přitáhl na prsa a dal mi pocit bezpečí své náruče. Možná by se někdo našel, ale já nestála o jiné náruče než tu Trenovu. Znovu se setmělo a Patrik dal povel k tomu, že stavíme. Quin mi podal ruku, aby mi pomohl seskočit ze sedla a Simon se začal starat o mého koně. Než jsem se trochu rozkoukala, měl už Patrik rozdělaný oheň a vybaloval tam nějakou večeři. Posadila jsem se vedle něj, abych jim nepřekážela v práci. "Patriku, jak dlouho ještě pojedeme?" zeptala jsem se ho. "Myslel jsem, že stihneme dojet ještě dnes, ale očividně je to dál