Plán útěku
Omouvám se za tu pauzu, ale škola si nevybírá a vždy se trefí do týdne, kdy vůbec nestíhám. Teď mám našlápnuto na pokračování, tak snad nebudu mít zpoždění. Přeji pěkné počtení: . . "Anori, vstávej," budil mě hlas, který rozhodně nepatřil Trenovi. Neochotně jsem se chtěla překulit na druhý bok, ale nešlo to. Otevřela jsem oči a rychle si vzpomněla, kde jsem, když jsem se dívala do stříbřitých očí toho fialovovlasého hajzla. V tu chvíli mi taky došlo, že Tren za mnou nesedí. Začala jsem se cukat v poutech, abych se mohla otočit, ale opravdu tam nebyl. "Co jsi s ním udělal? Kam jsi ho odvedl?" začala jsem panikařit a vzpouzet se. "Uklidni se, slyšíš? Přinesl jsem ti snídani," snažil se mě chytit, ale já dělala všechno proto, aby toho nebyl schopen. "Chci vědět, kde je!" křičela jsem. Ragar se mnou zatřásl tak silně, až jsem se zalkla. Tohodle výpadku využil ke své odpovědi. "Někdo si usmyslel, že od něj přece jen chtějí slyšet pár odpovědí. An