Všechno zlé je pro něco dobré
Tak se hlásím s pokračováním povídky, výjimečně stíhám vydávat opravdu včas :D. Přeji vám příjemné počtení a nechte mi prosím koment: . . Když jsme dojeli do naší vesnice, vnitřnosti se mi trochu stáhly nervozitou. Sice mi Nejvyšší slíbil, že se o Kevina postará, stejně jsem si ale byla jistá, že se řevu nevyhnu. A taky že ne. Stál před domem a vztekle podupával nohou. "Kde si ksakru myslíš, žes byla?" ozval se ostře hned, jak jsem byla na doslech. Tren napnul ramena, jak ho Kevinův křik rozčílil, zatím ale mlčel. Byl to opravdu Nejvyšší, kdo se ozval. "Mě by naopak zajímalo, kde jsi byl ty, Kevine," obořil se na něj. Kevin viditelně sklapl, ale ovšem pak si dodal odvahy. "Doma, kde bych měl být. A ona tam měla být taky. Říkala jsi, že se jdeš jenom podívat, a pak si lítáš venku celou noc a den," odsekl kousavě a ještě se stihl obořit na mě. "Pojď dolů," pokynul mi. Trochu jsem posunula v sedle, abych mohla pohodlně seskočit, Trenova ruka mě ovše