Yuiko - povídka

Tak mámpro vás další díl. Vím, že mě budete chtít na konci uškrtit, ale musímvám k tomu ještě oznámit, že pozastavuji vydávání povídek. Musím psát slohovku a taky čtenářský deník, takže na povídku mi nezbude čas. Tak se vám moc omlouvám, a slibuju, ženěkdy začátkem červnase blog zase rozjede. Tak pěkné počteníčko: Jeden krátký pohled do strany mi naskytl skvělé řešení. Vytáhl jsem svoje křídla a vylétl k nim do vzduchu. Proletěl jsem kolem nich a zastavil se na opačné straně, než kterou odjela Anori. Všichni si mysleli, že už jsem prostě nevydržel s nervama a začal bránit cestu k ní. Pousmál jsem se, přesně tohle jsem potřeboval. Všichni se otočili směrem ke mně. Podíval jsem se za ně a přikývl. Zmateně se začali rozhlížet kolem sebe, protože nezachytili přítomnost nikoho jiného, kromě nás. V tu chvíli jsem se ohnal po tom, co stál nejblíž. Chytil jsem ho za levé křídlo a utrhl mu to pravé. Zařval bolestí a ohnal se po mě, ale já byl rychlejší. Utéct! Musím utéct! myslel si vystra...

Takže, mámpro vás další dílek. Má trochu zpoždění, ale teď jsem slavla narozeniny a chodila jse do práce, takže jse nestíhala. Dostala jsem le notebook, takže teď sem snad budu chodit častěji. Jinak tento díleček máme 20+ (ta osoba ví, proč až tak vysoký věk), všem ostatním přeji krásné počteníčko: Tren si mě natočil víc k sobě a vítězoslavně mě políbil. Když se všichni přestali radovat, zvedl se Nik a s omluvným úsměvem odešel. Chvilku po něm se zvedla i Airine, a pak i Juana. "Kam všichni jdou?" ptala jsem se. "Ale, jedna sousedka slaví narozeniny,tak jí šli popřát" odpověděl. "A taky nás chtěli nechat o samotě" dopověděla jsem za něj. Odpovědí mi byla jeho ruka, která se mi sunula po noze pod šaty. Zastavila jsem ji v půli stehna. "Copak?" zeptal se nevinně, ale rozhodně mě tak nelíbal. "To chceš jako teď a tady?"povytáhla jsem obočí. Neodpověděl, jenom mě vzal do náručí a do patra se mnou přímo vyběhl. Ani nevím jak otevřel dveře, a...