Krásné Vánoce

Takže je sice už Boží hod, ale i tak vám přináším vánoční díl povídky, kde se opět nestane nic zvláštního, kromě toho, že si užijete trochu klidu a rodinné pohody. Přeji příjemné počtení a slibuji, že se pokusím napsat pokračování co nejdříve.

.

.

Seděla jsem v dostavníku, který mě odvážel ze školy. Dneska jsem skládala první z několika zkoušek. Podle panující nálady, kdy se z dostavníku ozýval hlasitý smích, vtipkování a výskání bylo každému naprosto jasné, že jsme ji všichni úspěšně zvládli. Ale byla to makačka.

"Anori, kam jdeš?" divila se Lizzy, když jsem vystupovala o zastávku dříve.

"Chci se jít nejdřív pochlubit Trenovi," mrkla jsem na ni, zamávala a nechala je odjet. Pak jsem se pomalu vydala tak známou cestou, že bych ji mohla jít i poslepu a přesně bych dorazila k jeho dveřím. Bez klepání a zvonění jsem vešla dovnitř. Hned mě do očí udeřila vánoční výzdoba a vůně citronové kůry. Sundala jsem si boty a potichu vstoupila dovnitř. V obýváku seděl Dany a něco šmudlal v misce, která mu ležela na kolenou. Když mě spatřil, očíčka se mu rozzářila a skočil mi kolem krku.

"Teto!" zavýskl. Pevně jsem ho objala a rozhlédla se po Trenovi. Dany zřejmě pochopil, koho hledám a ukázal směrem ke kuchyni. Vešla jsem tedy tam. Pohled na Trena v mojí zástěrce byl k nezaplacení. A když ke mně ještě natočil tvář umazanou od mouky, neudržela jsem se a zasmála se nahlas.

"Ahoj, zlato," usmál se a nechal těsto, co měl před sebou na vále, aby mi mohl dát polibek.

"Ahoj," odpověděla jsem a rukou mu z tváře setřela všechnu mouku.

"Co to proboha provádíte?" ptala jsem se udiveně a Tren na mě trpitelsky pohlédl.

"Dělají si ze mě každoroční chůvu, když chtějí mít doma klid na přípravu na Vánoce, vždycky mi Danyho nastrčí. Vsadím se, že až Tim bude větší, budu ho hlídat taky," odpověděl s povzdechem.

"A to tě donutil on, jo?" ukázala jsem prstem na těsto. Přikývl a vrátil se zase k práci. Musela jsem uznat, že byl šikovná kuchařka.

"Potřebovala jsi něco konkrétního nebo jsi mě jen chtěla vidět?" zeptal se po chvíli.

"Už jsem to bez tebe prostě nemohla vydržet," zasmála jsem se. Ještě chvíli jsem ho nechala pracovat, než jsem vstala.

"Už jdeš?" zeptal se, a i když byl jeho hlas tichý, slyšela jsem v něm trochu smutný podtón.

"Ne, ale přece jen jsem ti přinesla něco ukázat. Ale umyj si pořádně ruce," poslala jsem ho do koupelny. Poslechl mě a za chvíli se vracel s čistýma a suchýma rukama. Podala jsem mu papír o první složené zkoušce a čekala na jeho reakci. Chvíli byl z ticha, jak se pročítal úvodními prohlášeními, ale pak se mu na tváři objevil krásný úsměv.

"Říkal jsem ti, že to dáš. Jsi šikulka," políbil mě na čelo. S tím jsem ovšem jako se svou odměnou rozhodně nebyla spokojena, takže jsem si hned přitáhla jeho rty. Původně jsem to sice chtěla dotáhnout mnohem dál, ale přítomnost Danyho mi trochu zkazila plány, takže jsem si musela vystačit s líbáním. Což ovšem v Trenově případě nebyla zase až tak špatná alternativa.

"S čím vám můžu pomoct?" ptala jsem se, jen co mě nechal trochu nadechnout.

"Byl bych ti vděčný, kdyby ses šla podívat, co tam smolí Dany. Rád bych z toho měl krém a ne lepidlo," zabručel Tren a vrátil se ke své práci. Se smíchem jsem šla zkontrolovat toho malého nezbedu a strávila s ním celé odpoledne, kdy jsme Trenovi pomáhali s cukrovím.

"Budu muset jít," povzdechla jsem si, když hodiny na stěně ukazovaly sedm hodin večer.

"Nezdržíš se na večeři?" ptal se Tren. Bylo mi jasné, že ví, že se průšvihu nevyhnu, tak proč jít hladová, že? Svolila jsem a zdržela se tak ještě o hodiny, ovšem měla jsem žaludek plný výborného masa s rýží, což mi bude stát za všechna kázání na světě. Tren mě ke Kevinovi doprovodil, protože to nebylo zrovna nejblíže a už byla pěkná tma. Před vchodem mě lípl na tvář.

"Budu stát tady. Kdyby hodně křičel, tak tam přijdu," oznámil mi.

"To nebude třeba," zavrtěla jsem hlavou, i když mi bylo naprosto jasné, že on tu stejně zůstane stát, aby se přesvědčil, že je všechno v pořádku. Samozřejmě že hlídací pes jménem Kevin stál hned za dveřmi. Při příchodu mě přivítal jeho mrzutý obličej, který mi hned zkazil doteď veselou náladu.

"Ahoj," zabručela jsem a sundala si boty s kabátem.

"Nechceš mi něco vysvětlit?" zahromoval nade mnou Kevin.

"Ne?" zeptala jsem se a doufala, že mě nechá jít. Chtěla jsem být sama, rozhodně ne s ním.

"Kdes byla tak dlouho?" nedal si pokoj.

"Oslavovala jsem první složenou zkoušku," oznámila jsem mu a třískla za sebou dveřmi. Ten Kevin mě vždycky dokázal tak rozčílit! Nezbývalo mi nic jiného, než se osprchovat a jít si lehnout. Ještě předtím jsem ovšem stihla zabalit vánoční dárky, které jsem koupila v minulých dnech. A ještě že jsem to tak udělala. Ve škole se všichni domlouvali na společné nákupy, nechtěla bych být v takhle přeplněných krámcích ani minutu.

*****

"Kevine, já se o tom s tebou nehodlám bavit. Prostě to tak bude," stála jsem s rukama založenýma v bok.

"Nechápu jediný důvod, proč bys tam měla chodit," odporoval mi.

"Protože jsou Vánoce a já je chci strávit s veselou společností mého snoubence a jeho rodiny. Rozhodně ne v té tvojí," odsekla jsem mu. Tahle debata už mě vážně přestávala bavit.

"Já Vánoce neslavím," bručel dál Kevin svoje.

"No právě," rozhodila jsem rukama po bytě, ve kterém nebyl ani jediný kus vánoční výzdoby.

"A já je slavit chci a chci je slavit s ostatními. Nechápu, proč mi to musíš kazit. Co ti to udělá? Budeš jeden večer sám doma, stejně jako jsi byl dřív. Když Vánoce neslavíš, tak mě tu ani nepotřebuješ pro ten pocit sounáležitosti," zahrnula jsem ho argumenty. Kevin ale dál vrtěl hlavou, že mě nikam pouštět nebude, když v tom zazvonil zvonek. Kevin šel otevřít, já se vrátila ke kuchyňské lince, kde jsem zrovna dělala večeři. Byl to Nejvyšší. Mírnou poklonou jsem mu dala najevo, že o něm vím, ale nenechala jsem se rušit.

"Drahá Anori, byl bych ti vděčný, kdybys odložila všechny zbraně, co máš v rukou a věnovala mi alespoň kousek své vzácné pozornosti," promluvil na mě a Kevinovi letěla brada do přízemí. Nejvyšší mi vždycky prokazoval tak něžnou úctu, líbilo se mi to. Položila jsem nůž a s milým úsměvem se otočila směrem k němu.

"Co jste potřeboval?" zeptala jsem se ho.

"Mám tu určitou věc, kterou bych Anthonymu nutně potřeboval doručit, on ovšem není doma. Bylo mi řečeno, že jel někam se svým synovcem a vrátí se až na Štědrý den ráno. Ovšem to už tu zase nebudu já. Proto bych tě požádal, zda bys mu to nedoručila, až spolu budete," poprosil mě a podával mi obsáhlou obálku.

"Ráda bych vám vyhověla, ovšem to bych nejdřív musela nějakým způsobem přemluvit Kevina, aby mě na Vánoce a svátky k Trenovi pustil," řekla jsem na plnou pusu. Kevin po mě hodil vražedný pohled. Nejvyšší ho neměl zrovna v lásce, mnohem spíše vyhověl mně, než jemu.

"Kevine, jaký rozumný důvod máš k tomu, aby s ním netrávila svátky?" otočil se k němu. Kevin jen zaskřípal zuby, protože žádný rozumný důvod nebyl.

"Není to ve stanovených termínech, kdy mohou být spolu," zadrmolil nakonec.

"Já se Anthonymu opravdu divím, že ti za tahle pravidla ještě nerozbil ústa, ale přistoupil na tvou pošetilou hru. Jsem si stoprocentně jistý, že to dělá jen proto, aby od tebe měla Anori pokoj," spustil na něj a já si jen vychutnávala tu bezmoc, která z něj sálala, když se rozhlížel po místnosti, jakoby hledal někoho, kdo by mu pomohl. Smůla, byla tu jen moje maličkost a ta ho v tom chtěla nechat pořádně vykoupat.

"Dobře, pro mě za mě, ať je u něj třeba do Silvestra," mávl nakonec rukou a odkráčel k sobě.

"Díky," vydechla jsem s úsměvem.

"Za nic. To je to nejmenší, co pro tebe můžu udělat. Jsem si vědom toho, že do téhle prekérní situace jsme vás dostali my," mrkl na mě.

"Jo, to máte pravdu," kývla jsem a vzala si tu obálku. Nejvyšší pak odešel, ovšem Kevin se už neukázal. Jeho ego bylo pravděpodobně tak pochroumané, že mu nedovolilo vylézt ven a podívat se mi do očí.

*****

I když jsem věděla, že Tren s Danym se vrátí až na Štědrý den ráno, sbalila jsem si věci a vyrazila k němu o den dříve. Kevin se sice mračil, ale neřekl ani popel, moc dobře věděl, že kdybych to nahlásila Nejvyššímu, dostal by pořádnou držkovou. U Trena doma mě nejprve přivítala moje Aten, se kterou jsem se dlouho vítala. Pak jsem si udělala večeři a zjistila, že v lednici jsou všechny potřebné ingredience na salát, jinak bylo vše hotovo. Tren měl pravděpodobně v plánu, že salát udělá ráno, až se vrátí a se zbytkem se již nechtěl zdržovat. Vzala jsem si všechno potřebné a přesunula se k jídelnímu stolu, kde jsem ze všeho připravila výborný bramborový salát. Poté jsem ho dala do ledničky, aby byl zítra pěkně rozleželý. Pak jsem si s hrnkem horké čokolády a trochou cukroví sedla do obýváku k televizi a pustila si nějakou pohádku. Všimla jsem si i úžasně ozdobeného stromku, Tren byl vážně umělec. Už jsem se nemohla dočkat zítřka, až budu moct svého miláčka pevně obejmout. Pozdě v noci jsem si šla lehnout do ložnice. Nejdříve jsem si lehla na svou polovinu jako vždy, ale pak se přetočila na tu jeho. Zabořila jsem tvář do polštáře, ještě pořád voněl jako on. Zůstala jsem tedy tam a jen si představovala, že mě opravdu objímá on, že tu nevoní jen jeho polštáře.

"Dobré ráno, moje kočičí slečno," pozdravila jsem svojí micinu, která mě přišla do ložnice probudit. Vstala jsem, abych ji mohla nakrmit a sama si také udělala snídani. Netrpělivě jsem vyhlížela z okna, kdy je konečně uvidím přicházet. Blížila se desátá hodina a oni stále nikde. Už jsem začala být docela nervózní. Pak jsem slyšela dětský smích a zahlédla je oknem. Když cvakl klíč v zámku, rozběhla jsem se jim naproti. Než se stačil Tren vyzout nebo svléknout z bundy, už mě měl kolem krku a mé horké rty přitisklé na těch svých. Chvíli se ode mě snažil odtrhnout, nevěděl chvíli, která bije. Ale když mě poznal, tak si mě k sobě přitiskl a všechny polibky mi stejně vášnivě oplácel.

"Miláčku," zašeptal mi do ucha smysl a tiskl mě k sobě stále těsněji.

"Teto," chytil mě za nohu.

"Ahoj, nezbedo," pohladila jsem ho po vlasech, přitom druhou ruku nespouštěla z jeho košile. Tren ji vzal do své a všichni tři společně jsme odešli do obýváku. Tam se Dany vrhnul na cukroví a televizi, my s Trenem jsme se vytratili do ložnice, kde mohlo začít to pravé vášnivé vítání.

"Pustil tě Kevin ze svých spárů ďábelských? Nebo jsi ke mně zase utekla?" zeptal se mě se smíchem.

"Pustil mě, i když ne dobrovolně. Byl u nás Nejvyšší a ten ho normálně donutil," usmála jsem se zářivě. Vzal mě do náruče a jednou se se mnou zatočil dokola.

"A do kdy mám svoje sluníčko doma?" zajímal se.

"Až do Silvestra, ale můžu si to protáhnout, jak chci, protože teď mám na Kevina hroznou páku," mrkla jsem na něj. Znovu tiskla svá ústa na moje, jasně jsem z něj cítila, jakou z toho měl radost.

"Broučku, je mi líto, ale musím jít ještě udělat salát," povzdechl si a pustil mě ze své náruče.

"Nemusíš," usmála jsem se. Nesouhlasně otevřel ústa, ale pak mu to postupně došlo, vzal mě za ruku a stáhl mě do postele.

"Miláčku ty jsi dokonalá. Takže máme vlastně všechno připravené, jen obalíme a osmažíme řízky a bude," přitiskl si mě na hrudník. Ležela jsem mu schoulená u boku a jen si vychutnávala to, že je se mnou.

"Teto, strejdo, neměli bychom vařit oběd?" nakoukl nahoru Dany asi v poledne. S Trenem jsme se na sebe podívali a naráz se rozesmáli. Zvedla jsem se a odešla do kuchyně, připravit trochu zeleninové polévky, jen pro Danyho. Já hlad neměla a Tren se podle svých slov těšil na večeři, tak si chtěl nechat místo. Po Danyho obědě jsme se vydali na krátkou procházku. Pak jsme obalili řízky a nechali je připravené na pozdější osmažení. Mezitím jsme Danyho pověřili přípravou stolu.

"Strejdo, kolik nás tu bude?" ptal se Dany Trena, když vyndával talíře.

"Jen my tři," odpověděl Tren a Dany hned odběhl prostřít.

"Jen my?" ptala jsem se překvapeně.

"Juana s Razielem chtěli oslavit Vánoce jen spolu, Airine nám prý nechce přidělávat starosti s malým Timem a Nik s Fren mají romantický pobyt pro dva," vysvětlil mi to Tren.

"Nedělal sis legraci, když si říkal, že si z tebe dělají chůvu," poznamenala jsem. Jen souhlasně přikývl a vysadil si mě na kuchyňskou linku. Prstem mi přejel po krku a postupně sjížděl níž.

"Takže tady bude vlastně hrozný klid, protože Danyho pošleme spát," zavrněl mi do ucha a prstem přejel vrchní obvod mých prsou. Tichounce jsem vydechla, nechtěla jsem k nám přilákat Danyho. Trenovy štíhlé prsty si pomalu hledaly cestu po celém jejich obvodu, zatímco rty mi tiskl na ucho, krk a tváře.

"Lásko, jak to bude po Vánocích?" ptala jsem se tiše, přitom mu zamotala prsty do vlasů.

"Zítra vezmeme Danyho do Chamonu za Juanou a Razielem, tam za námi přijede i Airine s rodinou. Danyho jim tam pak necháme. Druhý den se ozvala Mia, že by chtěla přijít," zamumlal mi do kůže na krku.

"To se budu muset dost krotit," vydechla jsem, když mi rukou zajel pod tričko a prsty jemně hladil bříško.

"V čem?" nechápal.

"V milování," objasnila jsem mu. Jen se zasmál a věnoval mi velmi sladký polibek. Bohužel mě musel pustit, protože se objevil Dany s tím, že je hotov. Společně jsme se podívali na další pohádku a to už se pomalu blížil večer. Danyho jsem poslala do koupelny, aby se pořádně umyl a připravila mu čisté pěkné oblečení. Pak jsme se postupně vystřídali i my. Tedy lépe řečeno, s Trenem jsme šli oba najednou a užili si trochu společných chvil. Ovšem nesměli jsme moc zdržovat. Ještě nás čekali řízky. Oblékla jsem si pěkné červeno-černé šaty, Tren si vzal černé upnuté kalhoty a červenou košili. Vypadal tak strašně sexy, že kdyby se ihned neodebral do kuchyně, žádné Vánoce by se nekonaly, protože bych ho z postele nepustila. Když jsem sešla do kuchyně, stál už u rozpálené plotny a staral se o řízky. Vzala jsem Danyho a společně jsme nandali salát na talíře a nazdobili ho vajíčky na tvrdo a malými rajčaty. Pak jsme do sklenic nalili každému pomerančovou šťávu a už jen čekali, až přijde Tren s usmaženými řízky. Nenechal na sebe moc dlouho čekat a večeře mohla začít. S Trenem jsme si přiťukli likérem na štěstí, zdraví a lásku a pustili se do výborné večeře. Museli jsme kvůli Danymu trochu pospíchat, ale i tak jsme si ji stačili vychutnat. Tren byl v kuchyni kouzelník a na salátu není zrovna moc co zkazit. Pak jsme po sobě opláchly nádobí a poslali Danyho ven, aby přinesl pár kousků cukroví. Během té malé chvilky, kdy byl pryč, jsme stihli nanosit dárky pod stromeček, takže když se vrátil, oči se mu rozzářily jako dvě hvězdičky a hned se k nim vrhl. Nechali jsme ho, aby dárky rozdal, i když jich bylo jen pomálu. Však si zítra u Juany zpraví chuť. Dany byl z našich dárků opět velmi nadšený a hned se pustil do montování modelu letadla. Umožnil nám tedy rozbalit si dárky víceméně v soukromí, což nebylo až tak úplně od věci. Já jsem od Trena dostala pěknou krátkou noční košilku a spodní kalhotky, které tedy plnily spíše tu dekorativní funkci. On naopak dostal trenýrky s malými ďáblíčky. Pak jsem také dostala náramek ze stříbrných navzájem propojených srdíček, který mi také hned nasadil na ruku.

"Děkuju, zlato moje," políbila jsem ho na špičku nosu. Jen se pousmál nazpět a přitáhl si mě k sobě do křesla. Pak jsme jen pozorovali Danyho, který byl zcela ponořen do svého světa lepidla, papíru a jiných součástek. Tren mě objímal kolem ramen a oba jsme se s úsměvem dívali na toho malého technika.

"Z něj bude jednou architekt nebo něco podobného," okomentovala jsem to nahlas. Tren přikývl a jeho rty jsem pak cítila ve vlasech. Jediným pohledem jsme se domluvili.

"Dany, myslím, že je na čase si jít lehnout," řekl Tren nahlas, přeci jenom měl mezi námi to hlavnější slovo.

"Strejdo, chci to dodělat, prosím," otočil se na něj se psíma očkama.

"Dany, bez řečí," zamračil se Tren. Dany se neochotně zvedl, oběma nám lípl pusu na tváře.

"Jdi si lehnout, já ti to poskládám," usmála jsem se.

"Ne!" vykřikl, až jsem se oba s Trenem lekli a navzájem se po sobě podívali.

"Mám to poskládané, jak to jde za sebou, pomíchala bys mi to," vysvětlil to.

"Dobře, ani na to nesáhnu," slíbila jsem mu a Dany spokojeně odešel. Ve chvíli, kdy jsme osaměli, si mě Tren vyhodil do náruče a odnášel mě do ložnice. Já jsem nezahálela a hned jsem mu začala rozepínat košili.

"Doufám, že máš na sobě něco hodně pěkného pod těmi šaty," zamumlal Tren, když mě líbal na krku a na prsou.

"To nejkrásnější," zasmála jsem se. Hodil mě na postel do peřin a košili odhodil stranou. Klekla jsem si na postel a stáhla si šaty, pod kterými jsem neměla vůbec nic. Tren si mě prohlédl.

"Máš pravdu, tohle prádlo ti sluší úplně nejlépe," kývl uznale hlavou.

"A co tobě? Tobě by neslušelo?" blýskla jsem po něm úsměvem.

"Mám to zkusit?" zeptal se provokativně a rozepnul si kalhoty. Stahoval je tak pomalu, že jsem myslela, že tam snad skočím a stáhnu mu je sama. Konečně měl kalhoty u kolen a začal si sundávat i trenky.

"Hm, myslím, že tobě to v nich taky nesmírně sluší," zavrněla jsem, když přede mnou stál na Adama.

"Myslíš?" zeptal se. Místo odpovědi jsem se otočila na bok a vystrčila zadeček, na což on byl nesmírně citlivý. Netrvalo to ani dvě vteřiny a už se natahoval ke mně. Přitáhla jsem si jeho rty k vášnivému polibku. Okamžitě odpověděl na všechny moje nevyslovené otázky.

"Šťastné a veselé," zašeptala jsem.

"I tobě, lásko moje," odpověděl. A pak už jsme nemluvili. Nebylo to potřeba.