Yuiko - povídka

Ahoj, hlásím se s dalším pokračováním. Omlouvám se za zpoždění, ale i přes volno to nějak nestíhám. Slibuji, že se pokusím teď něco trochu nahnat, když se můžu flákat :). Přeji příjemné počtení a zanechte mi komentář: . . (Mia) Uběhlo už několik dní od návštěvy Danteho. Všichni jsme z ní byli nervózní, protože Dante většinou nenosil příliš dobré zprávy. Tentokrát se ale jednalo jen o jednoduchou banalitu. Zrovna jsem seděla v obýváku a probírala se nějakými papíry, které mi Dante přinesl, naproti mně seděl Tren a dělal to samé. Anori byla v kuchyni a něco tam vyráběla, popravdě vonělo to úžasně. Ona žádné papíry nedostávala. Dante věděl, že Anori to nebaví a že kam se jí řekne, tam se postaví a tam bude bojovat, proto všechny jejich instrukce dostával jen Tren. Jemu to ale očividně nevadilo. Anori přišla z kuchyně a postavila přede mě talíř s muffiny. Mlsně jsem se olízla, ty jsem milovala. I Tren se po jednom z nich natáhl, ovšem Anori ho klepla přes prsty. Překvapeně se na ni otočil,...

Tak, jelikož mám tou maturitou úplně rozházený svůj režim, vydám již dneska. Něco málo vysvětlíme, tak se těšte ;) . . (Anori) Seděla jsem na pohovce a pobaveně sledovala Trena, který seděl v křesle naproti mně a házel po mě samé nenápadné pohledy. Zbývaly už jen tři dny, kdy měla přijet Marion sundat mi korunu a náhrdelník a mohla jsem se opět vrátit do běžného života. Ozval se zvonek a Tren v tu chvíli ztratil všechnu barvu z obličeje. Zvedla jsem se a odešla do ložnice, chtěla jsem mu jeho situaci alespoň trochu ulehčit. "Zlato, pojď dolů," zavolal na mě po chvíli. Sešla jsem a viděla Nejvyššího a Danteho. Oba dva na mě chvíli nevěřícně zírali, než hodili po Trenovi jeden soucitný pohled a usadili se na pohovce. Přešla jsem k nim a opřela se o pohovku za jejich hlavami. Tím jsem se trochu předklonila a mírně vystrčila zadeček do cesty. Tren, který teď seděl čelem ke mně, si jen opřel hlavu do dlaní. Věděla jsem, že ho svým vzhledem dost vzrušuji a on chudák nemohl vůbec ni...