Předpoklad vztahu

Tak, jelikož mám tou maturitou úplně rozházený svůj režim, vydám již dneska. Něco málo vysvětlíme, tak se těšte ;)

.

.

(Anori)

Seděla jsem na pohovce a pobaveně sledovala Trena, který seděl v křesle naproti mně a házel po mě samé nenápadné pohledy. Zbývaly už jen tři dny, kdy měla přijet Marion sundat mi korunu a náhrdelník a mohla jsem se opět vrátit do běžného života. Ozval se zvonek a Tren v tu chvíli ztratil všechnu barvu z obličeje. Zvedla jsem se a odešla do ložnice, chtěla jsem mu jeho situaci alespoň trochu ulehčit.

"Zlato, pojď dolů," zavolal na mě po chvíli. Sešla jsem a viděla Nejvyššího a Danteho. Oba dva na mě chvíli nevěřícně zírali, než hodili po Trenovi jeden soucitný pohled a usadili se na pohovce. Přešla jsem k nim a opřela se o pohovku za jejich hlavami. Tím jsem se trochu předklonila a mírně vystrčila zadeček do cesty. Tren, který teď seděl čelem ke mně, si jen opřel hlavu do dlaní. Věděla jsem, že ho svým vzhledem dost vzrušuji a on chudák nemohl vůbec nic dělat. Už minimálně dvacetkrát si musel dát studenou sprchu a jednou jsem ho dokonce slyšela, že si odpomohl sám. Celý den pak klopil pohled do země a pravděpodobně se za své chování styděl. Nevěděla jsem proč, chápala jsem, v jak složité byl právě teď situaci.

"Přišli jsme se zeptat na výsledky té vaší konference," začal Dante. Tren s povzdechem začal vyprávět, jak to bylo. Dante se spokojeně usmíval, nebo alespoň tak to vypadalo z toho úhlu, pod kterým jsem viděla jeho obličej.

"Výborně, teď by mě ještě zajímalo, co se děje tady u vás," nadhodil opatrně. Mohlo mi být jasné, že ho moje vzezření nenechá klidným. Tentokrát jsem se slova ujala já a všechno jim podrobně vysvětlila. Tren se jen trpitelsky díval z okna.

"Tak podstatné je, že větší část už máš za sebou, ne?" zasmál se Dante, když jsem dovyprávěla. Tren se jen ušklíbl, jemu to vtipné nepřišlo. Když se za Dantem a Nejvyšším zabouchly dveře, posadila jsem se zpět na pohovku.

"Trene," oslovila jsem svého snoubence jménem. Zdvihl ke mně překvapený pohled. Za celý den jsem na něj nepromluvila, aby se na mě nemusel zbytečně dívat.

"Nechci, abys pracoval na ministerstvu," řekla jsem narovinu. Otevřel pusu, ale po chvíli ji zase zavřel.

"Kvůli Aidě?" uhodl, na co narážím. Přikývla jsem.

"Nebudu kvůli ní měnit zaměstnání, ve svém postavení bych žádné jiné nesehnal a určitě ne takhle dobré," zavrtěl hlavou.

"Ale já si nepřeji, aby ses s ní musel stýkat. Myslím, že mě chápeš, ne?" naléhala jsem na něj dál.

"Samozřejmě, že tě chápu. Ani já nechci, aby se mnou pracovala. Proto jsem psal dědovi, že si přeji, aby moje kancelář byla vynechána z její kompetence. Vysvětlil jsem mu své důvody a jsem si jistý, že mě neodmítne. Nechci žádnou jinou sekretářku, kávu si dokážu uvařit sám a papíry si snad taky zvládnu donést," pousmál se na mě. Vděčně bych ho objala, kdybych mohla. Zvonek se ozval znovu.

"To snad ne," povzdechl si Tren a šel znovu otevřít.

"Ahoj An," vběhla dovnitř Lizzy a za ruku vtáhla Marka. Ten když mě viděl, zrudnul až po kořínky vlasů a rychle odvrátil pohled stranou.

"Budu dělat, že to nevidím," zamumlal Tren a odešel do své malé pracovny.

"Nezírej na ni tak," napomenula Lizzy Marka.

"A jak to mám asi udělat, když je skoro nahá," bránil se hned Marek. Lizzy jen zakoulela očima, musela jsem se smát.

"Tak povídej, co ten váš sabat?" ptala se mě pak dychtivě.

"To ti nemůžu říct," zavrtěla jsem hlavou.

"Teda ty jsi, copak tohle se dělá nejlepší kamarádce?" ptala se na oko rozzlobeně.

"Lizzy, zlatíčko, víš, že ti ráda povyprávím o všem, ale tohle opravdu nejde," zašeptala jsem jí vymlouvavě do ucha, ale jejím nataženým pažím se vyhnula.

"Jako následky se sabatu se mě nikdo nesmí ještě tři dny dotknout," vysvětlovala jsem jí to rychle.

"To má Tren asi radost, že?" kývla chápavě hlavou.

"Hroznou," přitakal jsem. Lizzy se jen zasmála a pak mi vyprávěla, co se děje nového na fakultě. Když večer odcházela, slíbila jsem jí, že hned, jakmile se budu moci normálně obléknout, přijedu zase do školy. Ještě tři dny musel můj chudáček Tren trpět, než se konečně dočkal a na dveře zaklepala Marion.

"Konečně, nebudete mi věřit, jak moc rád vás vidím," vydechl Tren, když jí uviděl. Jen jsem se tomu zasmála. Marion potom vyndala černé saténové pouzdro na šperky, do kterého složila nejprve perlový náhrdelník a potom mi pomalu a slavnostně sundala i korunu. Obojí uložila a krabičku mi následně podala.

"Tohle je teď tvoje do doby, než nastane čas započít novou éru. Což doufám jen tak nenastane," řekla a hned poté mě pevně objala.

"Moc si vážíme toho, že jsi přijala naši nabídku stát se symbolem. Je to pro nás pro všechny velká čest," říkala.

"Stejně tak velká i pro mě," přikývla jsem dojatě.

"A děkuji i tobě, že jsi vydržel," podívala se Marion na Trena, ale stále mě nepouštěla z náručí. Jakmile jsem byla zase volná, přeběhla jsem těch pár metrů, které nás od sebe s Trenem dělily a skočila mu kolem krku. Pevně mě objal a tiskl si mě na prsa.

"Já půjdu, nemusíte mě vyprovázet, ven trefím. Zatím sbohem," řekla Marion s úsměvem a odešla.

"Sbohem," nesla se za ní naše společná odpověď. Hned poté jsem se Trenovi velice vášnivě přilepila na rty, tolik mi za celý ten týden chyběly. To samé se dalo říct i o něm. Pevně mě objímal, že i samotné dýchání mi působilo potíže. Ale mně to nevadilo, potřebovala jsem vědět, že je tu se mnou. Pomalu mě pustil.

"Teď se můžu převléknout a konečně vyrazit taky trochu mezi lidi," vydechla jsem.

"Teď nikam," zarazil mě Tren. Nechápavě jsem na něj pohlédla.

"Tohle oblečení mě celý týden neuvěřitelně svádělo, zvlášť když bylo celou dobu na tobě. Co kdybychom ho trochu znesvětili?" zavrněl mi do ucha. Zasmála jsem se.

"Ale jen ve vší počestnosti," varovala jsem ho, když jsem před ním šla do ložnice.

"V žádném případě," kývl Tren hlavou na můj protiklad. Po schodech jsem se provokativně kroutila a slyšela za sebou jeho hlasité polknutí. Pro sebe jsem se usmála. Takhle divoký a vášnivý sex jsem snad ještě nezažila. Při prvních dvou číslech mi dokonce nesvlékl ani oblečení, jen sobě stáhl kalhoty a mě spodní prádlo pod sukénkou. Až tak byl nedočkavý. Teprve když se naše rozvášněná těla trochu uklidnila a my se mohli zase na všechno plně soustředit, svlékl mě i sebe a miloval se se mnou znovu, tentokrát něžněji a pomaleji. Přesto to bylo dokonalé.

*****

(Mia)

Se slzami v očích jsem ujížděla pryč z vesnice, ve které jsem bydlela. Říkala jsem si, jestli se Anori cítila stejně, když odjížděla od Trena. Bylo zde pár rozdílů, třeba to, že ona ho opustila a řekla mu dost krutých slov. Já se sbalila bez jediného slova a odešla, když on byl v práci. Navíc jsem si zabalila menší tašky s osobními věcmi. Martina bude čekat pořádný šok, až dorazí domů a já tam nebudu. Ale já už prostě nemůžu. Dojela jsem do vesnice, kde bydlela Anori. Neměla jsem kam jinam jít. Vyhledala jsem jejich dům a hlasitě zaklepala. Nic, žádná odezva. Asi byli někde pryč. Posadila jsem se před vchod, a rozhodovala se, kam dál jít.

"Mio? Co tu děláš?" ptala se Anori, která se zrovna vracela s taškou přehozenou přes rameno. Asi se vracela ze školy.

"Zlatíčko, co se děje?" ptala se poplašeně, když viděla, že pláču a mám s sebou tašku se sbalenými věcmi. Začala jsem brečet ještě usedavěji.

"Pojď dovnitř. Uvařím ti čaj a všechno mi povíš, ano?" mluvila na mě a vzala mě dovnitř. Posadila mě na pohovku, uvařila mi čaj a nabídla mi něco malého k zakousnutí. S díky jsem přijala.

"Odešla jsem od Martina. Můžu tu pár dní zůstat, než se postavím znovu na nohy?" zeptala jsem se.

"Samozřejmě, že můžeš," přitakala a vzala mě za ruku. Nenaléhala na mě, abych jí pověděla, co se mezi námi stalo a za to jsem jí byla vděčná. Místo toho jsme si povídaly o všem jiném. V šest hodin cvakly dveře.

"Ahoj lásko, dej mi něco k večeři, jinak umřu hlady," zahlaholil Tren. V tu chvíli se Anori provinile kousla do rtu.

"Zlato, promiň. Úplně jsem zapomněla na čas a nic není hotové. Vydržíš mi půl hodinky?" vyskočila hned s omluvou na nohy.

"Tak co mám dělat," povzdechl si Tren a překvapeně pozdravil, když mě spatřil.

"Mia mě žádala, jestli by tu nemohla pár dní zůstat. Odešla od Martina," řekla na vysvětlenou. Tren chápavě přikývl.

"Doufám, že ti nebudu nijak překážet," špitla jsem potichu.

"Ach vůbec ne," zavrtěl hlavou.

"Navíc ti to tak nějak i dlužím," dodal k tomu s úsměvem a odešel za Anori do kuchyně, kde jsem slyšela jejich tiché hlasy, jak spolu mluví. Nejspíš chtěl vědět, co se stalo. Opravdu to netrvalo ani půl hodinky a domem se linula úžasná vůně polévky. Nevěděla jsem, kdo z nich dvou vařil, ale bylo to výborné. Oba pak zmizeli do vedlejšího pokoje, odkud se začalo ozývat šoupání a vrzání. Nedalo mi to, abych se nepodívala, co se tam děje. Původní pokoj pro hosty si Tren předělal na pracovnu a teď to opět stěhovali zpět na pokoj pro hosty.

"Nemusíte si s tím dělat žádné starosti. Mě stačí i gauč," namítala jsem, ale Tren odmítavě zakroutil hlavou a stěhovalo se dál.

"Tak dobrou Mio, hezky se vyspi a zítra si promluvíme," lípla mě Anori na tvář a oba odešli. V noci jsem slyšela jejich milostné vzdychy, což mě znovu rozbrečelo. Jak já jsem jí strašně záviděla. Ráno mě probudila vůně čerstvě upečené bábovky. Vstala jsem a chtěla se jít do kuchyně pozdravit s Anori. Jak mě překvapilo, když u plotny stál Tren, jen v rozepnutých kalhotách.

"Dobré ráno," pozdravila jsem ho zmateně. Ohlédl se po mně a s úsměvem mi také odpověděl. Chvilku na to sešla Anori jen v krátké noční košilce.

"Miláčku, ty jsi tak šikovný," zavrněla a hned na to se vášnivě políbili. Trochu jsem se divila tomu, jak idylicky spolu působili. Naprosto dokonale. Nevěděla jsem, jestli to bylo tím, že si Tren zvykl na všechna Anorina bláznovství, anebo jestli Anori dospěla a zmoudřela. To bylo otázkou. Jednou odpoledne jsme všichni seděli v obýváku a sledovali televizi. Anori s Trenem společně leželi na gauči, on ji vískal ve vlasech, ona mu prsty přejížděla po vypracovaných pažích. Za tu dobu, co jsem tu strávila, jsem došla k názoru, že Tren musí mít svatozář, jinak by s Anori nikdy nevydržel. Ona byla chvílemi opravdu ďábel. Anori se zvedla a šla do kuchyně, za chvíli se vracela s uvařenými čaji a nějakými sušenkami. Tren vypnul televizi, ona však vzápětí na to zapínala rádio. Nejdříve ho nechala jen jako zvukovou kulisu, pak ovšem začala hrát ryze taneční hudba a ona zatahala Trena za ruku.

"Pojď," prosila ho. Jen se na ni podíval.

"Mně se nechce, jsem unavený z práce," bručel Tren.

"No tak, proč se vždycky necháváš prosit, když pak stejně povolíš," škemrala dál. Tren se zamračil. Poposedla jsem si. Tohle nevypadalo dobře. Martin by mě už seřval, ať se chovám jako dospělá. Jestli Anori nehodí zpátečku, skončí to hádkou. Jenže Trenova tvář se po chvíli vyjasnila, on vyskočil na nohy, několikrát Anori otočil dokola a pak si ji přitáhl do tanečního postoje.

"Asi mě baví dělat drahoty," vyplázl na ni jazyk a roztočil ji v rytmu rychlého javu. Pobaveně jsem je sledovala, jak jim to šlo a jak jim to spolu slušelo.

"Na krátkou chvíli musíme přerušit naše tradiční vysílání taneční hudby, z technických důvodů," ozvalo se z rádia.

"Ale né," zasténala Anori mrzutě. Tren začal broukat nějakou písničku, která měla také taneční rytmus a společně protančili ještě dalších 15 minut jen za doprovodu Trenova broukání. Pak vypnuli rádio, stejně už nemělo smysl čekat, zda znovu spustí.

"Málem mi to zkazilo náš taneční čtvrtek," zasmála se Anori. Tren jen zavrtěl hlavou a odešel pro něco k pití. Anori sebou plácla vedle mě a znaveně si povzdechla.

"Běžně takhle tančíte?" nedalo mi to, abych se nezeptala.

"Ano, docela často. I když normálně za doprovodu hudby," přikývla Anori.

"Zlatíčko, tobě se moje hudba nelíbila?" ozval se Tren, který byl se sklenicí vody v ruce opřený o zárubně dveří.

"Bylo to ještě lepší než obvykle," zamrkala na něj hned. Teď jsem jí záviděla snad ještě víc. Copak on neměl žádné chyby? Druhý den ráno jsem se byla trochu projít na vzduch. Když jsem se vrátila, Tren už doma nebyl a Anori štrachala v kuchyni. Vešla jsem tam. Měla červeno černé lehké šaty a ve vlasech látkovou červenou čelenku. Vypadala hrozně vesele.

"Vypadáš jako beruška," zasmála jsem se. Úsměv mi oplatila. Posadila jsem se ke stolu a pozorovala ji, jak krájí zeleninu.

"Pomůžu ti," zvedla jsem se, vzala do ruky rajčata a začala je omývat.

"Řekneš mi už, co se stalo mezi tebou a Martinem?" začala Anori. Povzdechla jsem si.

"Už jsem to nevydržela," řekla jsem po chvíli a rozpůlila první rajče.

"Udělal ti něco?" starala se hned Anori.

"Neublížil mi, fyzicky. A ani psychicky. Je to složité. Já prostě nedokážu skákat podle toho, jak on si píská. Neumíš si vůbec představit, jak moc ti Trena závidím," povzdechla jsem si a dál se věnovala krájení rajčat.

"Já si ho taky závidím, lepší chlap není. Ale v čem přesně tě Martin buzeroval?" nechápala.

"Jsem tu jenom pár dní a vidím, jak se k tobě Tren chová. Prvotní je tvůj názor a tvůj zájem, až pak ten jeho. U nás je to přesně naopak. Tančíte spolu, bere tě do divadla, hýčká si tě, doma ze sebe dělá podpantofláka a ty mu za to venku projevuješ veškerou svou oddanost. Takhle bych to chtěla mít taky, ale on to odmítá. On nepřijme fakt, že bych taky někdy mohla mít trochu té rovnoprávnosti. A já už se nedokážu přetvařovat," rozčilovala jsem se. Nůž mi zmizel z ruky, překvapeně jsem zamrkala.

"Ta rajčata jsou na salát, ne na kečup," upozornila mě Anori, která v levé ruce svírala můj nůž, zatímco ten její samostatně pracoval.

"Jo, promiň," zatřepala jsem hlavou a soustředila se víc na krájení než na svůj vztek.

"Musíš si s ním o tom promluvit. Taky jsme s Trenem spolu ze začátku zápasili, protože jsme to každý chtěli mít trochu jinak. Často jsme se hádali, ale nakonec jsme našli svůj společný kompromis. Ale teď s pravdou ven, co ti udělal tak hrozného, že tvůj pohár trpělivosti přetekl?" zeptala se. Vždycky uhodila hřebíček na hlavičku.

"Já jsem s ním o tom nemluvila, on nechce vést žádné diskuze. Jenže poslední dobou už jsme se spolu ani nemilovali. Asi to bylo tím mým návrhem, abychom to trochu oživili. Navrhla jsem mu orální sex, netušila jsem, že to vezme tak špatně," zajíkla jsem se při vzpomínce na jeho děsem stažený obličej. Anori vedle mě přestala krájet.

"Jak špatně?" zeptala se přiškrceně.

"Úplně celý ztuhl, pak mi řekl, že na to není připravený a odešel z pokoje. Od té doby jsme se skoro ani nelíbali. V ten den, kdy jsem odešla jsem prala prádlo a jeho košile voněla dámským parfémem. To už na mě bylo moc," dovyprávěla jsem svůj příběh. Anori byla podivně zamlklá.

"Děje se něco, An?" ptala jsem se jí hned.

"Jen uvažuji o tom orální sexu," zamumlala.

"Pak jsem si zjistila, že zatímco u nás se chlap cítí jako největší borec, když ho jeho mladá takhle uspokojuje, tady u nich je to jiné. Ty mu tím dáš najevo, že jsi svolná naprosto ke všemu, což se jim líbí. Jenže oni ti tím dávají najevo, že tě milují natolik, že se odevzdají zcela do tvé moci. V tu chvíli jsou oni těmi zranitelnými, kterým vynechává mozek rozkoší, a ty máš celou situaci pod kontrolou. Takže to vlastně vůbec nechtějí dělat a můj Martin mě kvůli tomu pravděpodobně podvádí s jinou, která po něm nic takového nechtěla," vysvětlila jsem jí to.

"Popravdě jsem si taky myslela, že muži to tu mají stejně jako u nás na Zemi, že to pro ně není zase až taková oběť," pronesla Anori zamyšleně. Tázavě jsem na ni pohlédla. Co mi tu unikalo. Anori se zhluboka nadechla a vysypala ze sebe zajímavou historku o jejím Trenovi a hříšně svůdné Aidě a o tom, jak mu pak ústy odpomohla od jeho problému.

"A on se nechal?" nevěřila jsem vlastním uším.

"Ano, nechal. Byl pak sice takový vykulený, ale předtím jsem naprosto netušila z čeho," přiznala Anori.

"Páni, on tě musí tak strašně milovat," zasnila jsem se. Anori se andělsky usmála.

"Teď když jsi mi to vysvětlila, začínám se cítit neuvěřitelně milována. Asi mi to stoupne do hlavy," zasmála se.

"To bych byl nerad," promluvil najednou mužský hlas, až jsme obě dvě nadskočily. Naštěstí se ani jedna z nás neřízla.

"Bože, Trene! Vyděsil jsi mě. Jak dlouho tu už stojíš?" ptala se Anori vyplašeně a ruku si držela na srdci.

"Popravdě už od začátku," přiznal se, ale nevypadal, že by se nějak zlobil.

"To se dělá poslouchat cizí rozhovory?" ptala se Anori naoko rozzlobeně.

"Když to bylo docela zábavné, zvlášť teda ta část o sexu," odpověděl se zářivým úsměvem. Skepticky jsem se na něj podívala.

"Neřekl jsem, že to není pravda. Jen že mě to pobavilo," bránil se hned, když spatřil můj výraz.

"A taky nejsem podpantoflák. Jenom jsem pochopil, že k Anori musím přistupovat jinak, aby nám to společně klapalo. Vztah stojí na společných kompromisech," dodal ještě a přešel k Anori, kterou pevně objal a něco jí pošeptal do ucha. Ona zčervenala jako rajské jablíčko a zářivě se usmála. Vážně by mě zajímalo, co jí řekl.

"Zkus si o tom s Martinem promluvit. Věřím, že pro tebe přijde, jsi skvělá holka. Je důležité, abyste si našli svojí cestu, jak vám to má fungovat," povzbudil mě. Přikývla jsem. Jestli pro mě ovšem někdy ještě přijde.

"Co tu vůbec děláš tak brzy?" ptala se pak Anori a vrátila se k vaření.

"V práci jsem měl všechno hotové a další zakázka nedorazila, tak jsem se vrátil za tebou, beruško," políbil ji za ucho.

"Říkala jsem, že vypadáš jako beruška," zasmála jsem se. Zamračila se.

"Můžu se jít převléct," začala si rozvazovat zástěru.

"Neřekl jsem, že ti to nesluší. Naopak, jsi v tom tak krásná, červená ti moc sluší," zavrněl a vášnivě jí políbil.

"Běž připravit stůl, za chvíli to budu mít hotové," odvrátila hlavu a rychle dodělávala poslední úpravy našeho společného oběda.

*****

(Anori)

Po obědě mi Tren pomohl s nádobím. Jedním pohledem se přesvědčil, že nás Mia neposlouchá.

"Nechceš se projít na zahradu?" zeptal se mě. Pravděpodobně se mu její vzdálenost od nás moc nezdála. Proboha, co se mnou chtěl řešit? Kývla jsem hlavou a vyrazila na zahradu, kde jsem se posadila na houpačku. Tren si stoupl za mě a jemně mě postrkoval.

"Co máš na srdci, zlato?" ptala jsem se zvědavě a natočila k němu obličej.

"Chtěl jsem s tebou mluvit o té události v hotelu," začal trochu opatrně.

"Nebudu to dělat, chápu, že je ti to asi nepříjemné, že by ses mi měl odevzdávat. Netušila jsem, že se na to díváš takhle, na Zemi si to chlapy vždycky hrozně užívají, myslela jsem si, že to budeš mít stejně," řekla jsem rychle, než stačil cokoliv říct on.

"Páni, tohle jsem nečekal," uchichtl se. Naklonila jsem hlavu do strany.

"Chtěl jsem ti říct, že tě miluji tak moc, že mi to nevadí. A vlastně se mi to docela i líbilo, možná chápu, co na tom muži ze Země mají," řekl s úsměvem.

"To zní, jako kdyby to bylo tvoje poprvé," přimhouřila jsem pátravě oči. Jen s úsměvem stočil pohled stranou.

"Tohle mi tak moc imponuje. Už to bylo dvakrát, co jsme tě donutila k nějaké praktice, která se ti nakonec zalíbila. A to jsem si myslela, že tě nemůže nic překvapit," smála jsem se.

"Jsem rád, že máš z mých nezkušených začátků takovou radost," vrtěl se smíchem hlavou.

"To by chtělo, abychom to při nejbližší příležitosti znovu vyzkoušeli, abys mi nevypadl ze cviku," zavrněla jsem provokativně. Objal mě kolem pasu, lépe řečeno těsně pod prsama.

"Kdykoliv a cokoliv budeš chtít, žabičko," zašeptal mi do ucha. Spokojeně jsem se zasmála. Na našem vztahu bych neměnila vůbec nic. A už vůbec nikdy bych neměnila jeho.

"Zatracených dvacet let. Nejradši bych si tě hned vzal, abych měl oficiálně potvrzeno, že jsi jenom moje," zabručel si pro sebe, ale já to slyšela.

"Vždyť víš, že jsem jenom tvoje. Nikdo jiný mě nezajímá. A jsem tak šťastná za náš vztah a hlavně za to, že mám zrovna tebe," zaklonila jsem hlavu dozadu, aby mě mohl políbit.

"Hele, hrdličky, máte návštěvu," volala na nás Mia z okna v Trenově pracovně. Oba jsme se po sobě podívali.

"To je určitě Dante. Kdo jiný by rušil v takovou dobu?" ptal se Tren a přitom mě zvedal z houpačky.

"Nikdo jiný to být nemůže. Maximálně nebude sám ale ještě s Nejvyšším," přitakala jsem mu.

"Skáču!" upozornila jsem ho. Trochu se sehnul a já se mu lehce vyhoupla na záda. Chytil mě pod koleny a trochu mě nadhodil, aby se mi lépe sedělo.

"Tak jedem, vstříc té pohromě," zavelela jsem. Tren se jen zasmál a poslušně vyrazil zmiňovaným směrem. Když mě přede dveřmi sundal ze zad, vášnivě jsem ho políbila.

"Doufám, že to nebude nic katastrofického," strachovala jsem se.

"Neboj," lípnul mě na spánek a odvedl mě dovnitř.