Yuiko - povídka

Tak se zase po menší odmlce hlásím. Věřte mi, dělám co můžu, ale škola se pomalu blíží ke zkouškám a já mám pořád co dělat. Dnešní díl vás jistojistě nepotěší, ale můžu slíbit, že ten další už bude o něco (nebo o hodně) lepší. Tak si užijte čtení: . . "Vezmi ji odsud. Hned! Jeďte na radnici a zůstaňte tam, dokud pro vás nedojdu," zatřásl Dante Trenovi ramenem. "Nemůžu vás tu nechat," odmítl. "Je to rozkaz. Okamžitě ji odveď pryč," přikázal Dante. "Trene, pojď," zatáhla jsem ho za druhou ruku. Cítila jsem, že Dante je opravdu vystresovaný. Teď by nebylo dobré ho pokoušet. "Jak se odsud dostaneme, nenechají nás," zkoušel to Tren jinak. Od nás nalevo se ozval hrozný kravál - povyk, třískání a bouchání a taky hodně světla. Odváděli od nás pozornost. Nečekala jsem, až Tren zareaguje. Otočila jsem se a běžela jsem směrem k ministerstvu, kde byly ustájení naši koně. Tren mě následoval. Našli jsme naše koně a vyrazili pryč, sice velkou oklikou,...

Omlouvám se za zdržení, ale nějak jsem nemohla dopsat pár posledních vět. Jinak pro znalce - Ano, opravdu jsem použila životní zkušenosti :D. Jinak můžu slíbit, že v dalím díle se to mezi nimi trochu vyjasní. Teď ale neředbíhejme a prosím, nechte mi po přečtení komentář :) . . "Anori, kde je ten výpis, co jsem ti před chvíli dal do ruky?" vyštěkl na mě Tren. "Vrátila jsem ti ho, musíš ho mít někde na stole," zamračila jsem se. Tren byl opravdu nesnesitelný, když byl ve stresu. Připravovala se velká prezentace, ve které on hrál velkou úlohu. Příprava na ni mu zabírala veškerý volný čas. Nedělal nic jiného, než jen koukal do tabulek, prezentací a hledal nejrůznější papíry. "Tady nikde není," bručel naštvaně. Vstala jsem ze svého místa a pomohla mu s hledáním. Samozřejmě ho tam měl, zaházený spoustou dalších. "Promiň, vím, že jsem hrozně protivný," políbil mě na čelo a chvíli mě podržel v objetí. "To zvládneš, neměj strach. Se vším ti pomůžu. J...