Ohledně Colin se nikdy hádat nepřestaneme

Omlouvám se za zdržení, ale nějak jsem nemohla dopsat pár posledních vět. Jinak pro znalce - Ano, opravdu jsem použila životní zkušenosti :D. Jinak můžu slíbit, že v dalím díle se to mezi nimi trochu vyjasní. Teď ale neředbíhejme a prosím, nechte mi po přečtení komentář :)

.

.

"Anori, kde je ten výpis, co jsem ti před chvíli dal do ruky?" vyštěkl na mě Tren.

"Vrátila jsem ti ho, musíš ho mít někde na stole," zamračila jsem se. Tren byl opravdu nesnesitelný, když byl ve stresu. Připravovala se velká prezentace, ve které on hrál velkou úlohu. Příprava na ni mu zabírala veškerý volný čas. Nedělal nic jiného, než jen koukal do tabulek, prezentací a hledal nejrůznější papíry.

"Tady nikde není," bručel naštvaně. Vstala jsem ze svého místa a pomohla mu s hledáním. Samozřejmě ho tam měl, zaházený spoustou dalších.

"Promiň, vím, že jsem hrozně protivný," políbil mě na čelo a chvíli mě podržel v objetí.

"To zvládneš, neměj strach. Se vším ti pomůžu. Jen na mě neštěkej," pousmála jsem se. Neštěkal na mě jen do chvíle, než zase něco nemohl najít. Nechala jsem ho v práci samotného. On pracoval dlouho do noci a mě nebavilo na něj čekat v jeho kanceláři. Jezdila jsem tedy domů. Stejně tak tomu bylo i dnes. Vydupala jsem si, že jsem mohla jezdit na vlastním koni, takže jsem si teď užívala jízdu domů setmělou krajinou. Vítr mi cuchal vlasy a mě bylo skvěle. Doma jsem připravila večeři a pustila se do učení. Za týden mě čekalo přezkoušení z jednoho předmětu. Takže jsem začala trochu panikařit, ale v práci jsem se prostě učit nemohla. Tren mě tam přílišně zaměstnával.

"Srdíčko, jsem doma," ozvalo se z předsíně.

"Ahoj, lásko. Dnes nějak brzy," přivítala jsem ho a nastavila mu rty na polibek.

"Opravdu se za sebe omlouvám. Jsem fakt hrozný, co?" objal mě kolem ramen a zaostřil na text v mých rukou.

"Dá se to vydržet," zavrtěla jsem hlavou. Dal mi čas na učení, kdy večeřel a pak mi sebral učebnici z ruky.

"Musíš být unavená. Řekni, je něco, co pro tebe můžu udělat, abych odčinil svoje neomluvitelné chování?" zeptal se mě.

"Mám určitou představu," usmála jsem se a nechala se odvést do ložnice.

"Hm, za tohle bych ti odpustila cokoliv," zavrněla jsem, když jsem mu ležela na prsou.

"Ještě, že vím, jak na tebe," zasmál se Tren. Druhý den se snažil být na mě milý, i když ho to stálo veškeré úsilí. Asi v poledne do kanceláře vtrhl nějaký chlap, kterého jsem nikdy předtím neviděla, a hned začal křičet. Tren se nenechal pobízet a začal křičet nazpátek. Seděla jsem schoulená v křesle a poslouchala tu hádku. Unikal mi její smysl, používali dost výrazů, které byly pravděpodobně ekonomické, a kterým jsem vůbec nerozuměla.

"Ocenil bych, kdybyste odešel z mojí kanceláře," řekl Tren.

"Ještě si o tom promluvíme, pane kolego," odsekl druhý a nasupeně odkráčel. Tren se pak svezl do křesla a položil si hlavu do dlaní.

"Co to bylo?" zeptala jsem se a přešla k němu.

"Hrozně mu vadí, že mám osobní asistentku, kdežto on se o tu svou musí dělit s ostatními kancelářemi. Několikrát žádal o svou vlastní, a teď se snaží udělat peklo mě. Chce podávat stížnosti, které mu sice k ničemu nebudou, ale rozhodně mi neusnadní život," povzdechl si. Posadila jsem se mu do klína a nechala ho, aby mi svou hlavu zabořil do prsou.

"O co mu jde? To chce, abych se starala i o jeho kancelář?" zavrtěla jsem hlavou a políbila ho do vlasů.

"Pravděpodobně, ale to nepřichází v úvahu," odpověděl mi.

"Jsi si jistý, že s tou žádostí nepochodí?" ujišťovala jsem se.

"Miláčku, ty jsi vyvolená. Nikdo tě nenechá dělat někomu jinému poskoka. Pro mě pracuješ jen pro to, abys měla praxi, a protože já jsem tvůj meertalen a můžu si tě pohlídat. Ale kdykoliv by se ti zdálo, že toho po tobě chci příliš, mohla by sis klidně stěžovat a já bych to pěkně schytal," ujistil mě.

"Máš ty to ale složité," popichovala jsem ho, ale byla jsem ráda, že nebudu muset obíhat ještě další kanceláře.

"Nech mě pracovat, zlatíčko. Mám toho ještě hodně," požádal mě pak a já mu vyhověla. To odpoledne jsem jela domů zase dřív, než Tren. On měl ještě nějakou schůzku, tak mě poslal, ať se jedu učit. Zrovna jsem stála na židli a snažila se zpět nacpat do skříně všechny věci, které mi Tren před nedávnem sundal. Nechtěla jsem na něj čekat.

"Jsem tu a vedu návštěvu," promluvil najednou a bouchl dveřmi. Lekla jsem se tak moc, že se mi židle zhoupla a já sletěla na zem. Ozvalo se nepříjemné křupnutí.

"Any, jsi v pohodě?" přiběhl ke mně hned.

"Kotník," sykla jsem. Bolelo to jako čert.

"Koukám, že se tu budu hodit," promluvil Teruo, kterého jsem si doteď nevšimla. Tak to je ta Trenova návštěva.

"Hm, nevypadá to úplně dobře," bručel si pod vousy, když mi prohmatával kotník.

"Co s tím má?" ptal se Tren starostlivě a hladil mě po pažích. Teruo mlčel a položil mi dlaň na bolavé místo. Vydechla jsem úlevou.

"Ale 2-3 dny na to nesmí šlapat. Bylo to zlomené. Pohmoždilo to šlachu, které se musí dát čas," oznámil nám. Zničeně jsem si povzdechla, to mi ještě tak scházelo. Tren přikývl na srozuměnou. Doma jsme měli snad všechny zdravotní pomůcky, takže se nemuselo do nemocnice pro berle. Tren musel zaujmout mé místo hostitelky, kdy Teruovi připravil kávu a něco k snědku. Já jim chtěla dát trochu soukromí, takže jsem se v koupelně pustila do uklízení. Dělala jsem to pomocí magie, takže mi fakt, že nemůžu pořádně chodit, nijak nepřekážel. Ozval se zvonek.

"Jdu tam," zavolala jsem do obývacího pokoje a belhala jsem ke dveřím. Úsměv, kterým jsem vítala příchozího, mi rychle zmizel, když jsem spatřila tu zrzavou ženskou. Co si to dovolovala? Chodit nám až do domu! Přejela mě pohledem a něčemu se pro sebe usmála. Neměla jsem na sobě zrovna ty nejlepší šaty, ale já tu byla doma.

"Jdu za Trenem, vím, že tu je," řekla mi drze. Odolávala jsem chuti přibouchnout jí dveře a zlomit jí ten její dokonalý nos.

"Trene? Lásko, máš tu návštěvu," zavolala jsem směrem dovnitř, ale Colin jsem dál nepozvala. Tren se hned objevil a pevně mě objal kolem pasu

"Co tu děláš, Colin?" zeptal se, ale jeho hlas nebyl tak nepřátelský, jak jsem si představovala.

"V hospodě je sraz s pár lidmi. Poslali mě, ať dojdu pro tebe a Terua," zářivě se usmála.

"Kdo nás zve?" zamračil se Tren. Všimla jsem si, že se k nám připojil i Teruo. Colin řekla nějaká většinou dívčí jména. Vůbec jsem netušila, kdo to má být.

"Bude to skoro třídní sraz," zachichotala se pak a mě přišlo, že to udělala schválně, aby mě shodila, protože já jeho spolužáky neznala. Tedy kromě Fren, ale její jméno jsem nezaslechla. Tren s Teruem po sobě rychle střelili pohledem a pak se zadívali na mě. Jako kdybych já mu mohla něco zakazovat.

"Dobře se bav, zlato," vymáčkla jsem ze sebe a belhala se do obýváku. Slyšela jsem Colin, jak s ním ještě laškovně promlouvala. Pak přišel za mnou.

"Nebudu tam dlouho. Nezlobíš se?" pohladil mě po vlasech. Vyloudila jsem úsměv, slabý ale úsměv a zavrtěla hlavou. A tak odešel. Já se chtěla učit, ale vůbec mi to nešlo. Jako zázrakem mě z mojí deprese vyrušila návštěva Lizzy. Chtěla se o něčem poradit, promluvit si a nakonec mě ukecala a vytáhla mě ven. Aniž by mi to došlo, skončily jsme v hospodě, ve které seděl i Tren, Teruo, Colin a ostatní jejich přátelé. Když mě Tren spatřil ve dveřích, zamračil se, ale nešel za mnou. Vůbec jsem netušila, co si myslí. Ale i já měla právo se bavit, ne? Seděly jsme s Lizzy u stolu dost blízko na to, abych slyšela, o čem se Tren s přáteli baví.

"Moc vám to spolu s Colin sluší," promluvila jedna dívka. Tak moment, co to má jako být? Colin se zářivě usmála a ramenem se opřela o Trena.

"Ne, tak to není. Nechodíme spolu," zavrtěl Tren hlavou a lehce se odtáhl. Ale ne dostatečně daleko, aby se s Colin nedotýkali.

"Já myslela, že…" zarazila se ona dívka.

"Chodili jsme spolu. Ale pak se stala politováníhodná událost, takže jsme se rozešli. Ale je to škoda," pokrčila Colin rameny a sladce se usmála.

"To je škoda, fakt vám to sluší," pokračovala ta dívka dál a významně na oba mrkla. Colin se taky smála, objala Trena kolem paže a druhou rukou si hrála se svými vlnitými vlasy.

"Mám snoubenku. Je to moc milá dívka," řekl Tren a při tom zavadil pohledem o mě. Úsměv mu trochu zatuhl.

"Anori," vyrušila mě Lizzy a začala vyprávět. Začala jsem se soustředit na ni a její vyprávění, popíjela svůj džus a snažila se nemyslet na to, jak ta zrzavá ženská flirtuje s mým snoubencem.

"Asi budu muset jít. Slíbila jsem rodičům, že se vrátím celkem brzy," usmála se Lizzy a zvedla se. I já se zvedla a s berlemi se vydala k baru, kde jsem zaplatila. Najednou mě někdo objal.

"Co tu děláš?" zavrčel mi Tren do ucha. Usmíval se, ale na hlase jsem mu poznala, že je naštvaný. Nervózně jsem polkla. Pro ostatní to muselo vypadat jako romantické gesto, jak mě tak držel.

"Přišla pro mě Lizzy. Chvíli jsme se bavily doma a pak mě přemluvila, abychom šly sem," pípla jsem.

"Myslím, že jsem tě nechal doma, abys tam odpočívala. Máš pohmožděný kotník," pokračoval tím tichým hlasem.

"Myslela jsem, že se nebudeš tolik zlobit, když jsme šly do stejného baru, ve kterém jsi i ty. Že mě budeš mít pod dohledem," ospravedlňovala jsem se.

"To je ta tvoje snoubenka?" přiběhla k nám najednou ta dívka, která si předtím myslela, že Tren chodí s Colin.

"Ano, to je moje Anori," usmál se Tren a políbil mě na spánek. Dívka mě objala a s úsměvem mi pohrozila, ať jsem na něj hodná.

"Taky jsem tam nechtěla být sama. Obzvlášť když jsem věděla, že ty jsi s Colin," zabrblala jsem, když jsme měli zase soukromí.

"Ptal jsem se tě, jestli ti to nevadí," ohradil se.

"A co jsem ti měla říct? Že nechci, abys nikam chodil? Že nechci, abys chodil s ní? Obzvlášť, když jsem viděla, jak se na tebe lepí," otočila jsem k němu hlavu. Nakrčil čelo, jak o mých slovech přemýšlel.

"Já nechci vypadat jako nějaká stíhačka, co ti nařizuje, s kým se smíš a nesmíš stýkat. A nechci, aby ses na mě zlobil," víc jsem se mu opřela do náruče.

"Tak přestaň dělat věci, kvůli kterým se zlobím. Možná je ke mně Colin příliš vřelá, ale když jsem ji nechal doma, zůstala tam," zabručel. Tak tohle byla docela rána. Než jsem na to stihla reagovat, připojil se k nám Teruo.

"Lidi, potřebuji vaši pomoc. Colin se teď začala podezřele motat kolem mě. A začínám se trochu bát, že mě pozve, ať přespím u ní a já s ní nechci zůstat sám. Ale asi bych neodmítl, protože dneska nemám kam složit hlavu," spustil.

"Tak zůstaň u nás," nabídla jsem. Trenovi se možná nemuselo líbit, že jsem to nabídla takhle bez něj, ale já chtěla Terua využít jako takový tlumič. Aspoň na mě Tren nebude tolik naštvaný.

"O to jsem vás chtěl poprosit. A kdyby něco, domluvili jsme se už dávno, jo?" poplácal nás oba po rameni a vrátil se zpět k jejich stolu.

"Nezlobíš se, že jsem ho pozvala?" ujišťovala jsem se pak.

"Ne, samozřejmě, že ne. Já se zlobím kvůli něčemu úplně jinému," zavrtěl hlavou. Jistě, když šlo o Terua, bylo všechno v naprostém pořádku. Ale já se teď taky začala zlobit. Nikdo mě nebude s Colin srovnávat. A od Trena to bylo obzvlášť nepříjemné.

"Kam jdeš?" ptal se hned Tren, když jsem ho od sebe odstrčila a belhala se směrem ke dveřím.

"Domů. Ty se tu očividně dobře bavíš a očekáváš, že já na tebe poslušně počkám doma a budu trnout hrůzou, jestli se vůbec vrátíš," odsekla jsem a snažila se dostat co nejdál, než mě stihne zastavit. Bohužel, kvůli mému handicapu to měl o dost jednodušší. Stihla jsem udělat tak dva kroky, než mě pevně držel za loket a druhou rukou mi přidržoval berly. Dobře odhadl, že bych se ho s ní pokusila praštit.

"Ty mi nevěříš?" zeptal se naštvaně.

"A můžu snad? Viděla jsem vás. Vůbec se nesnažíš ji od sebe odstrčit. Copak ty nevidíš, jak se po tobě schválně plazí?" zeptala jsem se a pokusila se mu vyškubnout.

"Samozřejmě, že to vidím. Ale komu neustále říkám, že ho miluji?" zeptal se mě.

"Mě," povzdechla jsem si.

"Ano, tobě a ne jí. Ona je prostě hrozně vřelá," domlouval mi.

"Proč se jí zastáváš?" rozčilovala jsem se.

"A proč ty ji tak moc nenávidíš?" opáčil on.

"Výborně. Neočekáváš snad, že budu chodit s tvými ex na čajové dýchánky, že ne? Proč bych ji měla mít ráda? Já vím, jak moc ti ublížila. A taky vím, jak moc ublížila mě. Nebudu ji mít ráda. Nikdy. A ty bys taky neměl," mračila jsem se na něj. A on byl jako moje zrcadlo. Nakrčené čelo, lehce přimhouřené oči a semknuté rty, zlobil se.

"Ona je člověk, s kterým jsem měl společnou značnou část svojí minulosti. Ano, ublížila mi, ale nemůžu ji kvůli tomu zavrhnout. Já ji nechci zpátky, ale vím, že je to hodná a milá dívka. Nemůžeš čekat, že na tohle všechno zapomenu," snažil se mi vysvětlit svůj postoj. A já k jeho slovům byla hluchá.

"Nech mě jít, Trene. Tamhle na tebe čeká ta tvoje hodná a milá dívka. Určitě si jí budeš moct postěžovat, jak strašně drzou a nevychovanou máš snoubenku," zaprskala jsem a vytrhla se mu. Nechal mě vyjít až ven, než se za mnou rozeběhl. A periferním viděním jsem zpozorovala i Terua a tu zrzku, kvůli které jsme se s Trenem právě pohádali.

"Myslela jsem, že bys mohl přespat u mě. A můžeš si s sebou vzít i Trena, jestli ho Anori pustí," slyšela jsem ji říkat a tak jsem raději přidala do kroku. Uvidíme, koho si vybere. Jestli ji, už mě v životě neuvidí.

"Teruo vlastně spí u nás. Už jsme tak domluvení nějakou dobu," odmítl Tren a i s Teruem spěchal za mnou. Já dělala, jako že ho nevidím, ale v duchu jsem si opravdu oddechla.

"Tak dobrou noc, Trene," zavolala za ním ještě Colin. A já zatínala zuby, abych se tam nevrátila a neuhodila ji berlí. Chlapci se v tichosti zařadili vedle mě.

"Vy se hádáte?" zeptal se Teruo po chvíli ticha.

"Ne!" vyštěkli jsme s Trenem oba naráz.

"Jo, to vidím," podíval se na nás zkoumavě.

"Ona si jen Anori myslí, že si může chodit z domu, kam chce, i když je zraněná a mohl by ji kdokoliv napadnout. A navíc mě podezírá, že se ji chystám podvést s každou dámskou sukní," ozval se Tren jako první.

"Ne, ona si Anori jen myslí, že se ke Colin chováš příliš vřele," odsekla jsem.

"V tom s Anori souhlasím," přikývl Teruo a Tren se na něj zamračil.

"Jsi na mojí nebo její straně?" zeptal se pak.

"V tomhle ohledu na její a ty to víš," poplácal ho Teruo po rameni.

"Jistě, nejsi nezaujatý pozorovatel," zabručel.

"Nezaujatá byla tvoje spolužačka, a ta si myslela, že spolu chodíte, když se k sobě tak máte," stála jsem si za svým. Tren jen něco nesrozumitelného zabručel. Nasadila jsem dost rychlé tempo, ale už mi začaly docházet síly, navíc jsem od těch berlí měla celé otlačené podpaží. Na chvíli jsem se musela zastavit.

"Co je?" zajímal se hned Tren.

"Klidně pokračujte, já si jen oddechnu," popadala jsem dech. Mluvení a chůze o berlích byla smrtelná kombinace. Tren přešel ke mně a vzal mi berle z ruky. Zmateně jsem ho sledovala, jak je podává Teruovi a pak se sehnul a vzal mě do náruče.

"Nenamáhej se," bránila jsem se hned.

"No tak, Anori. Buď hodná," domlouval mi tiše. A tak jsem se v jeho náručí nechala odnést až domů. Tam mě hned vynesl nahoru do ložnice a pak odešel připravit Teruovi ležení. Já po jedné doskákala do koupelny. Tam jsem se začala svlékat, ale člověk by neřekl, jak je to na jedné noze náročné.
"Pomůžu ti," promluvil najednou. Nechala jsem ho. Svlékl i sebe a pomohl mi do sprchy.

"Nehádejme se," zabroukal mi do ucha, když mě mydlil úžasně vonícím sprchovým gelem.

"Nehádejme se," souhlasila jsem s ním. A tak jsme se nehádali. Bylo to docela jednoduché. Prostě jsme se o Colin nebavili. Ráno jsem nám všem připravila snídani. A běhala jsem už bez berlí.

"Any, říkal 2-3 dny. Ne jedno odpoledne," pokáral mě Tren.

"Ale mě už to nebolí," pokrčila jsem rameny.

"Uzdravuje se rychleji, než běžní pacienti. Řekl bych, že tomu napomáhá," objevil se tu i Teruo. Všichni jsme společně posnídali, my s Trenem pak vyrazili do práce a Teruo po svých záležitostech.

"Zlato, ty máš teplotu," zjistila jsem, když jsem mu během dne sáhla na čelo.

"Není mi úplně dobře, ale bude to v pořádku," zamumlal a dál civěl do těch svých tabulek.

"Ta prezentace tě zničí," promasírovala jsem mu ztuhlá ramena.

"Ale musím ji udělat. Co kdybys mi uvařila dobrou kávu?" navrhl mi. Copak bych mu mohla v něčem nevyhovět? Políbila jsem ho do vlasů a odešla mu ji připravit.

"Jedna káva pro unaveného úředníka," škádlila jsem ho a položila mu šálek na stůl.

"Díky, zlato," řekl a přitáhl si mě blíž k sobě. On seděl a já stála. Hladil mě přes boky, přitom se na mě díval.

"Jsme v pohodě?" ujišťoval se pak.

"V pohodě," přikývla jsem mu. I když jsem věděla, že v záležitosti s Colin se budeme hádat pořád, nechtěla jsem se tím teď trápit. Však ono to nějak vyplyne. Už jsem se od něj odtahovala, abych se mohla vrátit ke své práci, když se ozvala ohlušující rána a všechno se zatřáslo. Upadla jsem Trenovi do klína, naštěstí on seděl pevně v křesle, takže můj pád nijak dál nepokračoval.

"Co se děje?" zeptala jsem se. Tren se díval z toho velkého okna, které měl v kanceláři.

"Nevím, jdeme," rozhodl. A tak jsme vyběhli ven, abychom zjistili, co se děje. Jako první jsem zaregistrovala silný déšť. Okamžitě jsem kolem sebe nechala vzniknout bariéru, abych nezmokla. Bohužel, ochránit takhle i Trena mě nenapadlo, takže on byl během okamžiku mokrý jako myš. On to neřešil, rozhlížel se kolem. I já se rozhlédla.

"Vidíš něco?" ptala jsem se.

"Ne," odpověděl. Povzdechla jsem si. Ta rána nějaký důvod mít musela. Nemohla prostě jen tak vzniknout. A odpověď se mi hned naskytla. Tren mě chytil za loket a stáhl mě stranou. Vyhnula jsem se tak světelné kouli. Lekla jsem se a tím pádem se přestala chránit před deštěm. Ovšem teď už mě to zase tolik nezajímalo. Připravila jsem se k útoku a otočila se směrem, kterým stál i Tren. Mohlo mě napadnout, že nám cestu zase zkříží ti dva. Nemají v popisu práce snad nic jiného, než nám znepříjemňovat život.

"Znovu se vidíme," usmál se Ragar.

"Nemohu říct, že by to bylo příjemné setkání," neodpustil si Tren rýpnutí.

"Ale no tak, kocoure. Proč hned tolik nenávisti?" zapředl.

"Proč nejdeš rovnou k věci? Nepřišel sis přece povídat," přerušila jsem ho.

"Chytrá holka. Ale myslím, že je jasné, proč jsme tu. Zkouším, jestli jste si to nerozmysleli a nevzdáte se. Nebo alespoň jeden z vás," nabídl nám. Spadl snad z višně? Proč bychom to jako dělali?

"Máš snad nějaký důvod si myslet, že jsme změnili názor?" podpořil Tren posměšně moji myšlenku.

"Viděl jsem a taky jsem slyšel něco o tobě a tvojí bývalé přítelkyni. Ta zrzka vůbec není špatná. Chvíli to vypadalo, že o tu svoji malou čarodějku už nemáš zájem," pokrčil rameny. Zatracená Colin, dokonce i Ragar o ní ví. Opravdu zle jsem se na Trena zatvářila, ale on si toho nevšiml, jen protočil oči v sloup.

"Jestli potřebuješ ujasnění, nevzdáme se," zavrtěl Tren hlavou a už v ruce svíral svůj meč. Já ho rychle napodobila.

"Jak myslíš," pronesl celkem nezaujatě Ragar a dal pokyn svým bojovníkům a několika Shinigami k útoku. Začali jsme se s Trenem pohybovat dokola, abychom se ubránili. Ale jak jsem byla naštvaná, nějak jsem nemohla udržet jeho tempo a pořád jsem ho předbíhala.

"Anori, soustřeď se," houkl na mě Tren. Očividně byl nesvůj z toho, že mu celkem úspěšně mařím snahu mě bránit.

"Já bych ráda. Jen mi nějak nejde z mysli, že i Ragar vidí, jak se k sobě s Colin máte, jen tobě to pořád připadá normální," odpověděla jsem. Slíbili jsme si sice, že se nebudeme hádat, ale nemohla jsem si pomoct.

"Ty toho prostě nenecháš. Ale teď na to není vhodná chvíle," napomínal mě Tren a už se oháněl po prvním opovážlivci. Všimla jsem si, že z ministerstva se vyřítilo dalších pár lidí, kteří nám běželi na pomoc.

"Jistě, nechám toho. Ráda od svého úhlavního nepřítele poslouchám, jak ti to sluší s tvojí bývalou," nedala jsem se.

"Já s ní nic nemám a ani mít nebudu. Kdy to konečně pochopíš?" zeptal se naštvaně a strhl mě stranou. Já toho využila a kouzlem se zbavila dvou obzvlášť mrštných chlápků. Ti by mi usekli ruku ani bych neviděla jak.

"Pochopím to, až to tak nebude vypadat," odsekla jsem.

"Anori," zabroukal varovně. Copak jsem teď mohla přestat?

"Co? Zase nějaká přednáška o tom, jak nemožně se chovám?" zastavila jsem se. Tren nejprve odrazil nejbližšího útočníka a pak se postavil naproti mně.

"Nemůžeme si o tom promluvit později?" požádal mě.

"Ne, promluvme si hned," stála jsem si na svém.

"Dobře, jen mi řekni…" zarazil se, protože jsme byli přerušeni jedním Shinigami.

"Co ti na tom tak moc vadí. Já taky musím snášet tvoje přátelské chování ke všem mužským ve tvém okolí a nedělám kvůli tomu takové scény," dokončil pak svoji větu.

"Jenže já s nikým z nich nechodila a hlavně jsem tě s nikým z nich nepodvedla," snažila jsem se mu vysvětlit tentokrát já svůj postoj. Kouzlem jsem odehnala dalšího Shinigamiho, který se k nám přiblížil, a čekala, co mi na to Tren řekne. Už se nadechoval, když se ten Shinigai vrátil.

"Chcípni už konečně, a dej nám pokoj," zaječela jsem, když jsem se po něm dokola oháněla, abych nám ušetřila trochu soukromí.

"Mohli byste se vy dva přestat hádat a začít opravdu bojovat?" ozval se vedle nás Danteho hlas. Očividně někdo zavolal posilu. Konečně jsem se trochu lépe rozhlédla. Původně jsem si myslela, že je to jen malá šarvátka, ale kolem to vypadalo jako uprostřed velké bitevní vřavy. Tren mě popadl za loket a odvedl mě kus stranou, pravděpodobně na strategičtější místo. Celá situace nevypadala moc dobře.

"Promluvíme si potom," řekla jsem a on mi to potvrdil přikývnutím. Tahle bitva totiž nepočká. A ohledně Colin se stejně nikdy hádat nepřestaneme.