Yuiko - povídka

Hlásím se s dalším dílem. Je sice smutné, že od dřívějšího tempa 1x týdně jsem se posunula k horkotěžko 1x měsíčně, ale věřte mi, že rychleji mi to nejde. Bohužel jsou teď důležutější věci na pořadu dne vždy před povídkou. Každopádně si užijte tenhle nabitý dílek a předem se omlouvám, za divný nadpis. Ale dochází mi fantasie :D . . "Chceš hrát ještě jednou?" nabízel mi Tren. Při poslední návštěvě mu tady Dany nechal svoje karty na větší-bere s nějakými příšerami. Prý aby se Tren nenudil. A jelikož se Tren nudil, hráli jsme už přes dvě hodiny. "Jistě, zatím jsi vyhrál jen šestkrát, zatímco já jednou. Potřebuješ ještě o výhru navíc," ušklíbla jsem se. Bylo unavující hrát s někým, kdo pořád vyhrával. "Nemusíme hrát, jestli tě to nebaví. Co bys chtěla dělat jiného? Nebo si běž po svém a já se zabavím," vycházel mi ihned vstříc. "Ne, budeme hrát. Ale rozdám já," zavrtěla jsem hlavou. A tak jsme se pustili do dalšího kola. "Co tě čeká teď? Mluvila...

Stejně to nikdo jiný nečte, takže: Kuroki, přeji ti příjemné počtení :D . . Uběhl týden od předávání zajatců. Měla jsem z Ragara, jeho slov a jeho chování velmi těžkou hlavu. Vím, nemělo by mě to trápit. Ale zápasila jsem sama se sebou, jestli mám Trenovi říct o našem rozhovoru a přiznat tak, že Ragara moc mrzí, co mu provedl. Nebo jestli mám mlčet a hrát si na tu zlou. Sice by mě ani nenapadlo uvažovat o tom, že by mi Tren za Ragarem někdy utekl. Byla jsem si naprosto jistá, že by se to nikdy nestalo. Ale byla jsem uvnitř ráda, když Tren Ragara nenáviděl stejně tak, jako já. Tahle informace by ho mohla trochu obměkčit a vnést na Ragarovu tvář trochu světla. A to já nechtěla připustit. Musel zůstat padouchem! A proto jsem zatím mlčela a přemítala, co by bylo správné. "Zlatíčko, copak se děje? Od té výměny jsi taková zamlklá," promluvil na mě Tren, který akorát ztěžka dosedl na postel a odkládal stranou francouzské berle. Dva dny po výměně vydržel Tren v klidu odpočívat a leže...