Yuiko - povídka

V dnešní významný den nesu další pokračování. Sice trochu obyčejnější, ale to se rozjede. Přeji pěkné počtení: . . . Dlouho potom, co už všichni odešli spát, jsem seděl na pohovce a přemýšlel. Nad sebou, nad Anori a nad vším, co se mezi námi za poslední měsíc stalo. Nebyl jsem si jistý, jestli na to, jak moc jsem to pokazil, bude stačit jen obyčejná omluva. Měl jsem vážně velkou chuť si jít zapálit, ale neudělal jsem to. Za celý ten měsíc, co nade mnou nestála Anori s vyčítavým výrazem ve tváři, jsem spotřeboval tolik krabiček, až jsem se za to styděl. A taky jsem si asi nikdy tak intenzivně nečistil zuby - pro případ, že by se tu Anori objevila. Nadávala by mi, kdyby ze mě byl cítit kouř. Nakonec jsem to přemýšlení vzdal a také se zvedl, že si půjdu lehnout. V tu chvíli mě napadlo, že jsem vlastně nepostřehl, kde spí Anori. Popravdě jsem vůbec nezaregistroval, kdy odešla. V tichosti jsem vešel k sobě do pokoje a našel ji ležet v posteli. Chvíli jsem tam přešlapoval a přemýšlel, jestli...

Další díl...pěkné počtení: . . Nechápala jsem, proč byl na mě Tren tolik vytočený. Ale byla jsem si jistá tím, že tohle je ta hádka, před kterou mě věštkyně varovala. Stala se. A Tren měl navíc potřebu ode mě odejít. On sice tvrdil, že se nerozcházíme, ale není to tak náhodou vždycky? Nerozcházíme se, ale musím si od tebe odpočinout. Jak milé. Poté, co jsem ho přenesla do Chamonu, jsem se sama vrátila zpět do tábora. Měla jsem před sebou spoustu práce. "Anori, už jsi přemýšlela, kdo to tu povede? Z hlediska autority bys byla nejlepší samozřejmě ty, ale nemáš na to dostatek zkušeností," odchytil mě Dante. Neměla jsem vůbec náladu cokoliv řešit. A navíc mnou vybraný velitel mi tu nabídku hodil na hlavu. Ale vzpomněla jsem si na slova věštkyně, která mi říkala, ať neustupuju od svého záměru, ať to trvá, jak dlouho chce. "Tren. On je na tu pozici nejlepší. Dostatečně loajální ke mně, dostatečně autoritativní pro ně, a navíc velmi zkušený," oznámila jsem. "Tušil jse...