Yuiko - povídka

 Tak se hlásím s pokračováním - prokrastinace je hrozná věc, ale pro povídku je celkem pozitivní :D ***** (Tren) Rozhlédl jsem se po bojišti a hledal Anori. Úplně jsem na ni v zápalu velení zapomněl. Byla už tak dobrá, silná a samostatná, že jakmile jsem se dostal k Patrikovi a převzal od něj velení, přestal jsem ji hlídat. Viděl jsem ji stát jen kus ode mě. Po boku měla už značně zraněného Patrika a vedla si naprosto skvěle. Byl jsem na ni pyšný. Prakticky byla mou nejlepší žákyní. Moc mladých lidí jsem nikdy nezaučoval a rozhodně jsem nikdy nezacházel do úplných základů. Dalo by se říct, že jsem si Anori v boji vypiplal. A očividně to teď neslo své ovoce. Místo Anori jsem zase začal kontrolovat bojiště. Ještě před chvílí jsem měl dojem, že na ostatní muže působila Siriomis a její schopnost iluzí. Teď mi ale přišlo, že všichni začali bojovat efektivně a přesně. Ani na mě žádná její iluze nezaútočila, ale to bylo díky Anori. Cítil jsem kolem své mysli její obranu. Pr...

Byla jsem hrozně líná se s touto platformou naučit, ale nakonec jsem se odhodlala. Takže nesu pokračování :) (Anori) Ten den jsem přišla domů jako první. Unaveně jsem se svezla do křesla. Tren rozjel svůj plán s našimi předstíranými hádkami. Už jsme za sebou měly dvě – obě velice věrohodné a úspěšné. S oběma z nás si už byl i promluvit Dante a snažil se nás přesvědčit, abychom se dohodly na jednom společném řešení. Držela jsem se Trenova scénáře a neustoupila ani o krok, jen jsme se znovu pohádali. I Tren byl velice věrohodný. Občas, třeba jako zrovna teď, na mě z toho všeho padala tíseň. Nechtěla jsem se s ním hádat. Už nikdy. Trápilo mě, že musím hrát naštvanou, že ho nemůžu obejmout. A ze všeho nejvíce mi vadilo, že mě Tren nemohl utěšit pokaždé, když bylo po všem. Trval na tom, že kvůli věrohodnosti spolu nesmíme mluvit pořád – a tím myslel i doma. A já se někdy nechala unést a byla k němu až příliš nevybíravá. Měla jsem pak tendence mu to vynahradit, ale to jsem nemohla. Stačilo b...