Yuiko - povídka

Užijte si dnešní díl. Můžu říct jen tolik, že konečně Ragar udělá něco užitečného pro naše hrdiny :P (Tren) Uběhl týden od té doby, co jsem se probudil v nemocnici a všichni v mém okolí se mě pokoušeli přesvědčit, že mám poměr s naší vyvolenou. Ta v současnosti bydlela v mém domě, protože mi to tak Dante nařídil. Já si byl ovšem naprosto jistý, že jsem tu dívku nikdy dřív neviděl, nic jsem s ní neměl a rozhodně jsem k ní necítil žádné spojení, které by měl mít meertalen ke svým svěřencům. A přesto mi všichni tvrdili opak. Dokonce i Dante. Do háje já to snad vím nejlépe, jestli nějaké spojení cítím nebo ne! Byl jsem přesvědčený, že se mě naše vyvolená snaží získat, a proto zmanipulovala všechny kolem mě, aby mě neustálými připomínkami doháněli k šílenství. Vlastně ne, k šílenství jsem se doháněl sám. Moje duše totiž také věřila tomu, že mám k vyvolené silný citový vztah. Můj rozum se mě snažil udržet nohama na zemi. Jenže to bylo vyčerpávající. Bylo to, jako kdybych měl uvnitř hlavy je...

 Prosím nezabíjet :D ***** (Patrik) Seděl jsem na nemocničním pokoji sám. Anori odešla za Teruem na pokoj lékařů, kam si ji nechal zavolat Dante. Asi jediný člověk, který byl schopný ji odvolat z tohoto pokoje. Z pokoje, kde se na nemocničním lůžku zotavoval její snoubenec. Protáhl jsem si ztuhlá záda a přemýšlel, jak dlouho jim to asi ještě bude trvat. Potřeboval jsem se projít, lépe se protáhnout, ale slíbil jsem Anori, že tu zůstanu, dokud se ona sama nevrátí. Z mého myšlenkového pochodu mě vyrušil pohyb na lůžku. „Vítej zpět mezi živými,“ zasalutoval jsem s úsměvem. „Ahoj, Patriku,“ přikývl mi Tren nazpět a věnoval mi k tomu krátký úsměv. „Když chvíli vydržíš, doběhnu pro doktora. A taky pro Anori. Bude nadšená, až se dozví, že jsi vzhůru,“ povídal jsem a měl se k rychlému odchodu. „Koho?“ zeptal se Tren zmateně. Normálně bych se tím nezdržoval a běžel rovnou pro Anori, ale říkal jsem si, že se mě možná budou ptát, jak se cítí. A tahle otázka vypadala trochu dezorientovaně. Řík...