Yuiko - povídka

Zdravím, sice mám tenhle díl už dávno napsaný, nějak se mi ale nepodařilo ho vydat (jak já to dělám?). Název může být trošku zavádějící, ale nebojte, zatím žádné katastrofy. Přeji příjemné počtení a nechte mi komentář: . . Večer jsme se rozloučili s našimi hosty. Zůstali jsme v salónku a užívali si trochy večerního klidu. Constance se najednou zvedla a spolu s ní i Juana. "Kampak?" ptal se Anthony překvapeně. "Jsme pozvané vedle, znáš to, obvyklý babinec," zasmála se Constance. "No, ve skutečnosti jsme s Razielem taky chtěli zmizet k sousedům na partičku karet," přiznal Anthony. "Děti, nebudete se zlobit, když vás tu necháme samotné?" otočila se na nás dva Juana. "Vůbec ne," vyhrkla jsem možná až příliš dychtivě. Všichni se vědoucně usmáli a Tren vedle mě protočil očima. "Trocha nejasností by nebyla na škodu, zlato," pronesl pak, čímž mi jasně naznačil, že všichni naprosto přesně vědí, co budeme dnes večer dělat my. Zamračila ...

Snažila jsem se, jak jen jsem mohla a podařilo se mi na soustředění naťukat další díl, tak doufám, že se vám bude líbit :). A nechte mi komentář: . . "Any, lásko moje, vydrž vzhůru ještě chvíli. Jen se svlékneš a hned půjdeš spát," promlouval ke mně tiše Tren, když mě napůl odnášel do mého pokoje. Něco jsem zabroukala a snažila se zůstat ve vzpřímené poloze. Bylo asi pět hodin ráno a my se teprve vrátili z té slávy. Constance nás držela až do poslední chvíle, nemohli jsme odejít. Nějak se mi podařilo se svléknout a nahá jako prst jsem zapadla do peřin. Jen okrajově jsem vnímala, jak kolem mě Tren štrachá, když věšel svůj smoking a moje šaty. Postel se pak zhoupla pod vahou jeho těla, dostala jsem polibek za ucho a to už jsem nevěděla o světě. Probudilo mě až ostré odpolední slunce. Tren měl přese mě hozenou ruku a hrozně hřál. Chtěla jsem se od něj odtáhnout, ale jak jsem se zavrtěla, ve spánku si mě přitáhl ještě blíž. Začala jsem ho tedy líbat na krk, tváře i na rty. Vždyck...

Tak jsem konečně doťukala další díl. Teď pojedu na týden na soustředění a doufám, že tam něco napíšu třeba i do zásoby, že by ty pauzy nebyly tak dlouhé. Zatím si užijte tenhle dílek a snad zase za týden ;) . . Večeře probíhala za nepříjemného ticha. Já se bála promluvit, protože jsem věděla, že z části je to i moje vina. Tren také mlčel, byl na Constance opravdu naštvaný kvůli tomu, co mi řekla. Anthony se zlobil z části na Constance a z části na Trena, že s ní nemluvil. A Constance celou dobu jen mlčky hleděla do svého talíře. Tohle jsem nechtěla. Zvedla jsem se od stolu a okamžitě mě následovaly tři páry očí. I Constance na mě hleděla. Najednou jsem nevěděla, co mám říct. "Ehm, já jsem unavená. Půjdu si lehnout," zamumlala jsem nakonec. Nemohla jsem jim říct, že mám z celé téhle podivné atmosféry tak stažený žaludek a hrdlo, že jsem nemohla pozřít ani sousto. A bylo mi tu trochu i trapně. Constance s Anthonym přikývli v souhlas. Automaticky jsem se sklonila k Trenovi pro p...