Život na zámku

Tak jsem konečně doťukala další díl. Teď pojedu na týden na soustředění a doufám, že tam něco napíšu třeba i do zásoby, že by ty pauzy nebyly tak dlouhé. Zatím si užijte tenhle dílek a snad zase za týden ;)

.

.

Večeře probíhala za nepříjemného ticha. Já se bála promluvit, protože jsem věděla, že z části je to i moje vina. Tren také mlčel, byl na Constance opravdu naštvaný kvůli tomu, co mi řekla. Anthony se zlobil z části na Constance a z části na Trena, že s ní nemluvil. A Constance celou dobu jen mlčky hleděla do svého talíře. Tohle jsem nechtěla. Zvedla jsem se od stolu a okamžitě mě následovaly tři páry očí. I Constance na mě hleděla. Najednou jsem nevěděla, co mám říct.

"Ehm, já jsem unavená. Půjdu si lehnout," zamumlala jsem nakonec. Nemohla jsem jim říct, že mám z celé téhle podivné atmosféry tak stažený žaludek a hrdlo, že jsem nemohla pozřít ani sousto. A bylo mi tu trochu i trapně. Constance s Anthonym přikývli v souhlas. Automaticky jsem se sklonila k Trenovi pro polibek na dobrou noc. Došlo mi to až ve chvíli, kdy jsem byla opravdu blízko. Zastavila jsem se, netušila jsem, jestli je vhodné, abych ho tu před Constance líbala. Jenže Tren prostě zvedl obličej a bez jakýchkoliv okolků spojil naše rty.

"Dobrou zlato," zašeptal mi pak do ucha. Opustila jsem místnost a vděčně zapadla do ticha svojí ložnice. Jen v rychlosti jsem se osprchovala, oblékla si jednu z hebkých košilek, které jsem tu měla připravené a zalehla do peřin. Probudilo mě, když někdo otevřel dveře. Nevěnovala jsem tomu přílišnou pozornost. Myslela jsem si, že je to zase Tren. Sice jsem dneska jasně dávala najevo, že chci být sama, ale on mě málokdy poslechl. A vlastně mi ani nevadilo, že za mnou přišel. Že je něco špatně jsem zaregistrovala až příliš pozdě. Ta osoba nevoněla tolik, jako voněl Tren. Jenže jsem byla po dnešku tím pláčem a vším tak otupělá, že mi to v první chvíli nepřišlo divné. Vzpamatovalo mě až to, kdy si mě přitáhl na hruď, a mě na zádech zašimraly jemné chloupky. Trenův hrudník byl vždycky naprosto hladký s dokonale vyrýsovanými svaly. Přetočila jsem se čelem k té osobě, a civěla na cizího muže.

"Co tu děláte?" ptala jsem se poplašeně a snažila se vymanit z jeho sevření. Ten muž se jenom zasmál, ucítila jsem z něj nějaký alkohol, ale přesně jsem nedokázala určit jaký.

"Chtěl jsem vědět, jestli jsi opravdu tak pěkná, jak vypadáš v těch šatech. A musím uznat, že jsi vážně kus ženské," bručel ten někdo a jeho ruce mi přitom přejížděly po prsou a následně po hýždích.

"Nechte mě, nebo budu křičet," bránila jsem se, když mě odmítal pustit. Jeho doteky začaly být násilné a hrubé.

"To neuděláš," zavrtěl hlavou. Nadechla jsem se a předvedla takový ten pravý ženský jekot, takový, který umí každá z nás, když jde opravdu do tuhého. Okamžitě mi zacpal ústa těmi svými. Bránila jsem se, jak nejvíc mi to šlo. Když se začal blížit k mým stehnům, křečovitě jsem zkřížila nohy. Tlačil mi je od sebe. Ne, já už to znovu prožít nechci! Na těch místech se mě smí dotýkat jen jediná osoba! V rámci možností jsem se napřáhla a plnou silou mu vrazila hranou dlaně do nosu. Ozvalo se zapraskání, takže jsem se musela trefit správně. Ten muž zaúpěl, ale neslezl ze mě. Zvolila jsem tedy radikální krok, kdy jsem přitáhla nohu k sobě a udeřila ho kolenem přímo do slabin. Tu už se skácel vedle mě a já urychleně vyskočila z postele a hnala se ven. Teprve na chodbě na mě všechno dolehlo a já začala znovu brečet. A jako na potvoru první koho jsem potkala, byla Constance.

"Anori, drahoušku, co se stalo?" ptala se hned, jakmile uviděla, že pláču. Byla jsem tak rozrušená, že jsem neměla čas pozastavovat se nad její familiárností. Prostě jsem se jí vrhla do náruče a nechala se jí konejšit.

*****

(Tren)

Z neklidného spánku mě probudil ženský výkřik. Byl velmi krátký, tak nepřirozeně utnutý a já věděl, že je to moje Anori. V rychlosti jsem vyskočil z postele, natáhl na sebe kalhoty a vyběhl ze dveří. Nemohlo mi to trvat déle než dvě minuty. Tam jsem se hned srazil s Constance, která objímala a utěšovala moji snoubenku, které slzy už zase smáčely tváře.

"Copak je, zlatíčko?" ptal jsem se hned a ona ochotně vyměnila její náruč za tu moji.

"Nic mi neřekla, jdu se tam podívat," pokrčila babička rameny a opatrně se blížila k jejímu pokoji. Ještě než k němu došla, vybelhal se z nich nějaký muž, tuším, že to byl někdo ze služebnictva. Anori se při pohledu na něj celá napjala.

"Ty malá cuchto!" zavrčel on, hned jak Anori uviděl. Dost hekal a držel se za nos, ze kterého mu slušně teklo.

"Takhle s dívkou mého vnuka nikdo mluvit nebude. Cos vůbec dělal v jejím pokoji," spustila na něj hned Constance. Překvapeně jsem zamrkal. Tak najednou je to moje dívka? Tak tomu říkám obrat. Chlapík se nepřirozeně zakymácel a já poznal, že je značně opilý.

"Pořád se na nás usmívá, říkala si o to. Byl to jasný flirt," zadrmolil v opileckém delíriu. Pak zaklel tak sprostě, že i já nad tím užasl, Anori nechápavě natočila pohled na mě. Neznala zrovna moc vulgárních výrazů, nenaučil jsem jí je.

"Celou dobu si říkala, aby jí to tělo někdo ošahal. A pak mi zlomila nos, děvka, a kopla mě do koulí," rozeřval se. Ten rozruch k nám přilákal i další obyvatele domu. Přišel i Erik s Patrikem. Stačilo jim jen v rychlosti obhlédnout situaci.

"Myslím, že půjdeme," ozval se Erik a vystoupil směrem k tomu opilému muži. Patrik si stoupl před Anori, jako by ji chránil a já ji alespoň pevněji objal. Erik mezitím vyváděl toho muže ven. Když šli kolem nás, vrhl po Anori takový pohled, že se mi napnuly všechny svaly, jakou jsem měl chuť mu jednu vrazit. Jednu pořádnou a do zubů. Ovšem Anorina ruka mě držela na místě.

"Nechoď pryč," zašeptala. Přikývl jsem a nechal toho zmetka odejít, aniž bych mu něco udělal.

"Co přesně se tam dělo?" ptala se pak Constance. Anori se ani o milimetr nehnula z mojí náruče, ale přesto odpověděla.

"Prostě najednou přišel a lehl si ke mně. Myslela jsem, že to byl Tren, takže jsem ho nejdřív nechala. Až pak jsem poznala, že je to někdo jiný. Začal mě osahávat a líbat a tak jsem ho udeřila do nosu a nakopla do slabin," přiznala se Anori.

"Ty se ve světě neztratíš," zasmál se Patrik, narážeje na její sebeobranu. I já se lehce usmál.

"Dobrá, myslím, že bychom se měli vrátit do svých ložnic," rozhodl pak Anthony. V tu chvíli mě Anori sevřela v těsném objetí.

"Já už tam sama nejdu," pípla a zaschlé cestičky po slzách, co měla na tvářích, se jí začaly znovu smáčet. Urychleně jsem je všechny slíbal a setřel prsty.

"Půjdeme ke mně. Už se od tebe nehnu ani na krok," slíbil jsem jí. Trochu povolila svůj stisk.

"Postel v Anorině pokoji je o něco větší a pohodlnější, než ta tvoje," nadhodila opatrně Constance. Kývl jsem, jakože rozumím a odváděl Anori zpět do jejího pokoje. Sice jsem si nevšiml, že by babička vydala nějaký pokyn, ale zrovna v tu chvíli služky dopřevlékly peřiny a odešly. Svlékl jsem si kalhoty a lehl si do postele. Anori si mi hned přilehla na hrudník. Rty mi přejela po hrudní kosti, pak se jimi otřela o klíční kost a nakonec mi je přitiskla pod čelist. Slastně jsem zavřel oči, ona věděla, jak mě přivést na jiné myšlenky. Ze všech mých milenek byla Anori jediná, která na tahle moje citlivá místa přišla. Pevně jsem kolem ní obmotal paže. Usnula brzo, dnešek pro ni musel být vyčerpávající. Já spát nemohl, jen jsem ji hlídal, tu křehkou dívku, která pro mě znamenala svět. Bylo asi šest hodin ráno, když do pokoje tichounce vklouzla Costance, která jí přinesla nové šaty.

"Dobré ráno," artikulovala němě, když zaznamenala, že jsem vzhůru. S úsměvem jsem kývl v odpověď. Pohledem sklouzla na Anori, která si ze mě udělala matraci a nerušeně spala dál. Constance si jen smutně povzdechla a stejně tiše zase odešla. Nechápal jsem, jak na mě mohla Anori takhle spokojeně spát, muselo to být dost nepohodlné. Ne že bych se tím chtěl nějak moc chlubil, ale dost jsem na sobě pracoval, a proto byly všechny moje svaly vyrýsované a pevné, což muselo poskytovat dost tvrdé ležení. Čekal jsem ještě hodinu, než jsem ji začal budit. Hladil jsem ji ve vlasech, po tvářích, na zádech, a když se stále neprobouzela, polaskal jsem jí přes noční košilku jedno prso. Tiše zavzdychala a upřela na mě své stále rozespalé oči. A sakra! Musel jsem se krotit, protože zrovna teď jsem měl chuť se s ní dost vášnivě pomilovat, ale po tom včerejšku mi to nepřišlo jako dobrý nápad. Anori se na mě mezitím začala protahovat a všelijak kroutit…no, tomu já říkám pořádný trénink sebeovládání.

"Zlato, radši se na mě moc nevrť," napomínal jsem ji šeptem.

"Proč bych nemohla?" blýskla po mě úsměvem.

"Protože jsem si říkal, že po včerejšku bych na tebe neměl tlačit," přiznal jsem opatrně.

"Ty se na mě můžeš tlačit kdykoliv budeš chtít," pokrčila rameny a já bezhlesně otevřel pusu. Když viděla můj výraz, zakřenila se.

"Říkala jsem ti přece, že jsem nevybouřená," zamrkala na mě a zlíbala mi celou čelist.

"Ty jsi neuvěřitelná, každá jiná by po včerejšku byla jen uzlíček nervů, a ty jsi přitom ještě náruživá," zavrtěl jsem hlavou.

"Nic se mi nestalo, a navíc, tentokrát jsi byl blízko a přišel bys mě zachránit," usmála se. Políbil jsem ji na čelo, protože měla naprostou pravdu. Pak jsme vstali a oblékli se, Anori ty nové šaty tak moc slušely, že jsem na ní mohl oči nechat. Tmavě modrá v kombinaci s tmavě zelenou na ní vypadala úchvatně. Společně jsme se odebrali do jídelny, kde už snídaně probíhala v plném proudu. Pozdravili jsme a zasedli na svá místa. Anori klopila oči do stolu, jen aby se nemusela podívat na Constance.

"Anori," promluvila na ni babička. Anori překvapeně zamrkala a zvedla hlavu. I já jsem čekal, co se bude dít.

"Chtěla bych se vám omluvit za všechno, co jsem včera řekla. Nevím, co mě to popadlo. Chtěla jsem svého vnuka chránit, ale přitom jsem zranila nejen jeho, ale hlavně vás. A teď už vím, jaká to byla chyba," sklopila hlavu. Anori naklonila hlavu ke straně a čekala, jestli Constance ještě něco dodá. Na tváři jí ovšem pohrával jemný úsměv, věděl jsem, že se už nezlobí.

"Určitě mu budete skvělou partnerkou, teď už tomu věřím," dodala babička a dívala se přitom Anori přímo do očí. Anori se natáhla přes stůl, aby mohla vzít Constance za ruku.

"Tuším, že teď už je všechno v pořádku," usmála se. Pod stolem jsem Anori položil ruku na koleno. Byla tak šlechetná.

*****

(Anori)

Měla jsem nesmírnou radost, že jsme se s Constance usmířily. Opravdu jsem nechtěla, aby tu kvůli mně vznikaly nějaké problémy, navíc jsem si moc přála do téhle rodiny jednou patřit se vším všudy. Tren mě samozřejmě neustále ujišťoval o tom, že do ní už dávno patřím. Moje jediná opravdová rodina byla Mia, a teď i on. Se svými pěstouny jsem neměla příliš pěkný vztah, když jsem se od nich v jednadvaceti stěhovala, bylo to za doprovodu křiku a výčitek. Na jednu stranu jsem byla opravdu ráda, že oni nebyly mými pravými rodiči. Tren věděl, proč jsem od nich odešla, tehdy už mě nějakou tu dobu hlídal. Možná proto se mi stále snažil zajistit klidnou rodinnou atmosféru.

"Sousedé zítra pořádají ples, jako každý rok. Byl bych rád, kdybyste nás doprovodili," pronesl Anthony, když už jsme se chystali odejít z místnosti.

"Obávám se, že s sebou nemáme nic společenského," odmítl Tren zdvořile.

"Ty tu máš svůj starý smoking a Anori tu jistě něco najdeme," přerušila jeho výmluvy Constance. Tren si ho tedy odešel vyzkoušet a mě Constance odváděla do svojí šatny. Po pár minutách jsme vybraly krásné vínové šaty.

"Moc ti sluší," vylekal nás Trenův hlas.

"Vidíš, pořád ti sedí," vzpamatovala se jako první Constance a přešla k němu, aby mu upravila límec.

"No, je ti trochu volnější, ty jsi opravdu zhubnul," dodala pak při bližším přezkoumání.

"Babi, byl jsem tu naposledy před přibližně sto lety, nemůžu být přece pořád stejný," protočil oči. Takže zhubnul, jo?

"Ty jsi neměl na břiše vždycky takové ty cihličky?" zlobila jsem ho a přitom mu na ně pěstičkou lehce poklepala.

"Měl jsem je vždycky. Ovšem to nic nemění na tom, že jsem měl o pár kilo víc," zazubil se. Mě v tu chvíli došla jiná skutečnost.

"Takže tenhle smoking je sto let starý?" zeptala jsem se nevěřícně.

"Ještě víc," odpověděla Constance.

"Přitom vypadá nově a má i moderní střih," žasla jsem.

"To víš, v módě jsme byli vždycky o pěkný kus před vámi," vyplázl na mě Tren jazyk. Jen jsem mu dala herdu do ramene.

"Jste hotové?" zeptal se Tren, aby stočil téma hovoru zase zpět k nám.

"Ještě ne, musíme vybrat nějaké pěkné boty. Šperky máte Anori vlastní a moc pěkné, jak jsem viděla. Stejně se ale můžeme po nějakých podívat," říkala Constance, přitom vytahovala jedny boty za druhými, ale s žádnými nebyla spokojena.

"Tak nějaké koupíme," řekl Tren, když Constance přehrabala téměř celou svoji šatnu.

"Lásko, já mám doma málo bot, viď?" upozornila jsem ho na to, že žádné další střevíčky nepotřebuji. Naklonil hlavu ke straně.

"Já myslel, že vy ženy nemáte bot nikdy dost," škádlil mě. Protočila jsem oči.

"Ty víš, co si myslím o tvém zbytečném utrácení za mou maličkost. A po několikáté ti opakuji, že jsou to tvoje peníze. Ty ráno vstáváš, ty pracuješ," nedala jsem se. Tentokrát protočil oči on.

"Když tedy pořád tak bazíruješ na tom, že záleží, kdo je vydělal, musím ti připomenout, že dostávám docela dost peněz na tvoji osobu a mám je utrácet za tebe, aby ti nic nechybělo. Takže už žádné řeči o zbytečném utrácení," upozornil mě. Za rukáv jsem si ho přitáhla k sobě a přitiskla mu rty na ty jeho, abych ho umlčela.

"Co tyhle?" vyrušila nás Constance a podávala mi pár tmavě vínových střevíčků. Vyzkoušela jsem si je, a jak jsem seděla na zemi a obouvala se, vzal mě Tren za lýtko a natáhl si moji nohu blíž k obličeji.

"Jsou opravdu pěkné," kývl uznale hlavou a zlíbal mi všechny prsty.

"To jsem moc ráda, že se ti líbí," zavrněla jsem. Constance si odkašlala, aby na sebe upozornila. Kvůli mému mladému věku si spousta lidí myslela, že se nedokážu udržet a oni by se nedobrovolně stali voayery. Ale já samozřejmě věděla, kdy nebylo vhodné se nechávat unášet. Tren se na mě uculil, ale jinak se zvedl a nechal nám s Constance prostor. I když jsem tvrdila, že šperky mám vlastní, stejně mě Constance odvedla do své soukromé šperkovnice, kde mi přecházely oči kolem. Snad nikdy jsem neviděla tolik řetízků, náhrdelníků, náušnic, náramků a broží na jednom místě. A všechno se tak třpytilo! Trvalo mi to dlouho, ale nakonec jsem odcházela se stříbrným náhrdelníkem, který zdobily černé ornamenty s vínovými růžemi, a odpovídajícími náušnicemi. Následoval lehký oběd a najednou byl čas se strojit a pomalu vyrážet. Tren měl tentokrát bílou košili, ale sladil se mnou alespoň barvu kravaty.

"Připravena na hodiny a hodiny nezáživné konverzace a snobských řečí?" zeptal se mě, když mi nabízel rámě a odváděl mě k dostavníku, který nás měl ten kousek svézt.

"Tak hrozné to snad být nemůže," pevně jsem ho chytila a obdařila povzbuzujícím úsměvem.

"Uvidíš sama, zlato," pokrčil rameny. Nastoupili jsme do dostavníku, který jsme měli jen sami pro sebe. Hned, jak se za námi zavřela dvířka, si mě Tren přitáhl k sobě a začal mě líbat. Okamžitě měl moje prsty ve svých vlasech, za které jsem si jeho obličej přitahovala o něco blíž. On mě držel za pas, nechtěl mi totiž rozcuchat účes. On měl vlasy pocuchané pořád, takže já mu s nimi mohla dělat, co se mi zlíbilo. Bylo to jen pár minut jeho sladkých polibků, než se dostavník zastavil. Tren mi pomohl ven, kde už čekala Constance ve světle zelených šatech a Anthony. Společně jsme vstoupili do další obrovské vily, kde se všechno jen lesklo, všude bylo plno křišťálu a to včetně lustrů. Uvnitř už byla spousta lidí a opravdu to začalo tak, jak mě varoval Tren. Nudila jsem se už během první půl hodiny a dost jsem uvažovala, jestli někomu tento životní styl opravdu vyhovuje. Trena odvedla Constance, aby ho předvedla svým přítelkyním, já tu zůstala mezi houfem mladých dívek, které byly očividně nadmíru pyšné, že s tu mohly ukazovat v krásných róbách a třpytivých špercích. Neměla jsem vůbec nic, čím bych přispěla do jejich diskuze. Jen jsem se usmívala a dokola opakovala, čí že to jsem snoubenka.

"Smím prosit slečnu o tanec?" objal mě Tren kolem pasu. Jak vděčně jsem jeho nabídku přijala. Znamenalo to, že konečně opustím všechny ty nesmyslné diskuze. Tren mě jednou dlouze políbil, snad aby ostatní odradil od toho, aby ho chodili střídat a už mě vedl na parket, kde se točilo několik párů v rytmu pomalého waltzu.

"Děkuju, tohle byla záchrana na poslední chvíli. Už jsem z nich byla na zbláznění," prohodila jsem po chvíli tance. Krátce se zasmál.

"Varoval jsem tě," dodal pak. Našli se asi tři odvážlivci, kteří měli tu kuráž požádat mě o tanec. Tren se na to moc netvářil, ale v rámci slušnosti mě pustil. Ovšem ani já netoužila tančit s nikým jiným příliš dlouho, nejlépe mi bylo s Trenem. Mohlo být kolem půlnoci, když jsem si všimla, že mě Tren vytáčí k balkonu.

"Uvnitř je dost dusno," řekl na vysvětlenou. Souhlasně jsem přikývla. Venkovní vzduch byl příjemně chladný, opřela jsem se o zábradlí vedle Trena a zahleděla se do dálky.

"Nedivím se ti, že jsi se tohodle životního stylu vzdal," prolomila jsem ticho.

"Hm?" otočil ke mně překvapeně hlavu.

"Mohl bys tu přece žít, kdybys chtěl, ne?" zarazila jsem se.

"Ano, mohl. Constance v to pořád doufá," odpověděl.

"Ale ty to nechceš," vysvětlila jsem svou původní myšlenku. Přikývl, jako že pochopil.

"Tohle je ta stinná část života na zámku," zamyslela jsem se. Tren si mě přitáhl za pas do náruče.

"Já bych si moc přál, abych ti taky mohl zajistit takový luxus, aby sis žila jako na zámku, jak říkáš. Ovšem souhlasím, že tyhle společenské události jsou velkou chybou veškerého přepychu," broukal mi do ucha. Položila jsem mu dlaně na tváře.

"Já nepotřebuji zámek. Mě stačí, že jsem získala prince," usmála jsem se a políbila ho.

"Copak to je nějaká výhra, získat chudého prince bez zámku?" zděsil se hraně Tren.

"O zámek mi nikdy nešlo. Vždycky jsem chtěla jen toho prince," zavrněla jsem. Z úst mu unikl tichý vzdych.

"Ach, Any, ty jsi tak sladká," vydechl. A pak se zarazil, když mu došlo, co řekl.

"Ty mi pro sebe pořád říkáš Any, viď?" pousmála jsem se.

"Mě se to jméno líbí," přikývl. Zaculila jsem se.

"Já ti zase říkám andílku, co s tím naděláš?" vyplázla jsem na něj jazyk. Skepticky vytáhl obočí.

"Andílku? To ke mně moc nesedí, nemyslíš?" ušklíbl se.

"Trene, miláčku, můžeš si říkat, co chceš, ale já tě znám dost dlouho na to, abych věděla, že tady…" položila jsem mu ruku do míst, kde měl srdce, "jsi učiněný anděl," dopověděla jsem.

"Ještě se začnu červenat," utahoval si ze mě, ale pak mě začal líbat, takže jsem poznala, že ho to těší. Přece jen je to syn z rodiny vážených archandělů.

"Kdyby tě slyšeli ostatní…že jsem anděl," zasmál se pak pro sebe a s trochu trpkým úsměvem se zahleděl stranou. Snad vzpomínal na ne příliš veselé události z mládí. Bylo mi jasné, že ho kvůli původu dost odstrkovali. Chtěla jsem po přivést na jiné myšlenky.

"Tak sladká, jo?" zavrněla jsem mu do ucha. Okamžitě se naladil na moji vlnu.

"Úplně nejsladší," přikývl a znovu mě začal líbat, jednou rukou si přidržoval můj obličej a druhou mi přejel přes celou konturu postavy, samozřejmě se nejvíc zdržel na prsou a zadečku.

"Tohle mi ještě nikdo neřekl," usmála jsem se.

"Ještě aby jo. Takové věci ti můžu říkat jen já," zavrněl mi do rtů. Ještě chvíli jsem se nechala líbat.

"Pojď už raději dovnitř, ať se po nás neshánějí," vzal mě kolem ramen a odváděl mě dovnitř.

"Trene, Anori, kde jste byli? Chci vás někomu představit," odchytla nás okamžitě Constance. Svorně jsme si s Trenem povzdechli a poslušně ji následovali do hloučku lidí vstříc další nezáživné konverzaci.