Yuiko - povídka

Tak se hlásím s pokračováním. Vím, že mám pořád dost zpoždění, i když jsou zkoušky už dávno za mnou, ale nějak mi to psaní nejde. Doufám, že mi to odpustíte, a že se vám tenhle díl bude alespoň trochu líbit, i když je spíše takový úvodový. Pěkné čtení a nechte mi komentík :) . . Byli jsme na cestě už tři dny. Začínalo mě unavovat jet pořád v sedle, navíc mi opravdu chyběl Tren. Celé tři dny jsem usínala na zemi a nebyl nikdo, kdo by si mě přitáhl na prsa a dal mi pocit bezpečí své náruče. Možná by se někdo našel, ale já nestála o jiné náruče než tu Trenovu. Znovu se setmělo a Patrik dal povel k tomu, že stavíme. Quin mi podal ruku, aby mi pomohl seskočit ze sedla a Simon se začal starat o mého koně. Než jsem se trochu rozkoukala, měl už Patrik rozdělaný oheň a vybaloval tam nějakou večeři. Posadila jsem se vedle něj, abych jim nepřekážela v práci. "Patriku, jak dlouho ještě pojedeme?" zeptala jsem se ho. "Myslel jsem, že stihneme dojet ještě dnes, ale očividně je to dál ...

Moc se omlouvám za zpoždění ve vydávání. Nějak jsem to přes zkouškové a pak se seminárkou nezládla, ostatně, jako každý rok :D. Tak doufám, že vám to dílem alespoň trochu vynahradím. Je pravda, že ve vymýšlení názvu už mám dost krizi, tak to berte s rezervou. Příjemné počtení. . . Mohlo být něco kolem desáté hodiny dopoledne. Já se jen tak povalovala v posteli a pozorovala svého spícího snoubence. Nebyla jsem unavená, i když jsme se z toho plesu vrátili až někdy k ránu. Samozřejmě, mohla jsem ten čas využít smysluplněji, ale popravdě, takhle strávený čas se mi celkem líbil. Zkoušky jsem měla složené, takže učit jsem se nemusela, navíc teď bylo měsíční volno. Mohla jsem jít třeba upéct něco k snídani, nebo teď spíše už k obědu. Ale přece neodejdu, když se tu Tren rozvaloval úplně nahý a s odkopanou peřinou? A tak jsem se na něj jenom tak dívala. Ozval se zvonek. S Trenem to vůbec nehnulo, řekla bych, že ho ani neslyšel. Já se zvedla, rychle oblékla a šla se podívat na toho rušiče. Byl t...

Ano, moje zpozdění opět nabírá zkouškový charakter. Dnes jsem s výsledky svého učení byla celkem spokojená, takže ještě stíhám vydat. Doufám, že se vám díl bude líbit, ale kdy budu schopná napsat pokračování si bohužel nedovedu představit. Tak užívejte a nechte komentář :) . . (Anori) Ruku v ruce jsme došli do místní hospůdky, kde jsme se měli sejít s Trenovými přáteli. Překvapilo nás, když jsme uvnitř nikoho z nich nenašli. "Jdete na tu rezervaci? Ale ta je tu až za hodinu," ptala se nás servírka, která šla okolo a všimla si, jak jsme se trochu zmateně rozhlíželi. "No, tak to se můžeme jít ještě projít," prohodil Tren s úsměvem. "Nebo se klidně posaďte, nemáme tu plno, nikomu tu nebudete překážet," nabídla nám servírka. Když jsem zvážila možnosti, určitě jsem chtěla počkat uvnitř, vzhledem k tomu, že venku foukal studený a vlezlý vítr. Zatáhla jsem Trena za ruku směrem ke stolu a on mě pochopil. Nechal mě vybrat si místo a hned se uvelebil vedle mě. Jednu...

Tak jsem opět zde. Mám jako vždy zpoždění, ale mám tolik práce okolo, že na psaní mi toho času už moc nezbývá. I tak doufám, že si tento díl užijete a budete se těšit na další. Za komentář budu ráda :) . . Vánoční svátky a následně i oslavy Silvestra jsme kupodivu přežili ve zdraví. Ne, že bychom měli problém já s Any, to spíš Colin znepříjemňovala jejich atmosféru. Nedala na moje upozornění a neustále se kolem mě točila. Tentokrát ale ne s úsměvem, nýbrž s pěkně kyselým obličejem. Já si jí nevšímal a věnoval svou pozornost Anori, ovšem cítil jsem, že na mě Colin zírá, kamkoliv jsem se pohnul. A že byla opravdu všude. Bydlela v pronájmu u jedné starší paní, takže jí nic nebránilo vrátit se domů. Ona to ale neudělala a nikdo nevěděl proč. Nejvíce nám kazila silvestrovské oslavy, kdy se připojila k jakékoliv zábavě, ve které jsme figurovali i my a dokázala mě vážně otrávit. Naopak Anori s ní měla trpělivost a pořád mě mírnila, abych neudělal něco, čeho bych pak litoval. Nechápal jsem, kd...

Ano a máme tu jubilejní 200. díl! :) Doufám, že si jeho čtení užijete stejně tak, jako já jeho psaní. Kdo dostane ten nejkrásnější dárek? Tren nebo Anori? :) Užijte si čtení a za komentíř budu ráda: . . Velké usmiřování se nakonec nekonalo, ale výjimečně to byla moje vina. Vrátila jsem se sice střízlivá, ale až ve 2 hodiny ráno. Trena jsem našla spát nad knížkou, jak na mě čekal, ale únava ho nakonec přemohla. Založila jsem mu stránku a přilehla si mu na hrudník. Automaticky mě objal, ale nevzbudil se a já za chvíli taky tvrdě usnula. Celý dnešek by vyčerpávající a to včetně té párty, kde jsem nejprve sjela Lizzy na dvě doby, že mi nebude na Trena takhle ječet. Hned na to jsem jí děkovala, protože bez ní by tenhle rozhovor nikdy neproběhl, a pak jsem se jí omluvila a vysvětlila jí, proč jsem s nimi nikam nechodila. A na úplný závěr jsem ji pozdravovala od Trena. Elizabeth byla naprosto zmatená, ale po chvíli, kdy jen otevírala a zavírala ústa jako ryba na suchu, mi odpustila. Potom jsm...