Ples se vší parádou

Ano, moje zpozdění opět nabírá zkouškový charakter. Dnes jsem s výsledky svého učení byla celkem spokojená, takže ještě stíhám vydat. Doufám, že se vám díl bude líbit, ale kdy budu schopná napsat pokračování si bohužel nedovedu představit. Tak užívejte a nechte komentář :)

.

.

(Anori)

Ruku v ruce jsme došli do místní hospůdky, kde jsme se měli sejít s Trenovými přáteli. Překvapilo nás, když jsme uvnitř nikoho z nich nenašli.

"Jdete na tu rezervaci? Ale ta je tu až za hodinu," ptala se nás servírka, která šla okolo a všimla si, jak jsme se trochu zmateně rozhlíželi.

"No, tak to se můžeme jít ještě projít," prohodil Tren s úsměvem.

"Nebo se klidně posaďte, nemáme tu plno, nikomu tu nebudete překážet," nabídla nám servírka. Když jsem zvážila možnosti, určitě jsem chtěla počkat uvnitř, vzhledem k tomu, že venku foukal studený a vlezlý vítr. Zatáhla jsem Trena za ruku směrem ke stolu a on mě pochopil. Nechal mě vybrat si místo a hned se uvelebil vedle mě. Jednu paži mi ovinul kolem ramen, tu druhou mi zasunul pod sukni.

"Zlato!" okřikla jsem ho. S úsměvem se lehce stáhl, ale ani v nejmenším jeho držení nebylo v rámci slušných mezí.

"Vážně ti nevadí být tu se mnou? Budeme s klukama hrát karty," ptal se mě Tren dneska už poněkolikáté.

"Kdyby mi to vadilo, nešla bych s tebou. Ráda se s kluky uvidím a vaše karty mi v tom vůbec nebudou překážet," zavrtěla jsem hlavou a políbila ho pod čelist. Pohladil mě po tváři.

"Moc ti to sluší, víš to?" zavrněl mi do ucha.

"Děkuju," začervenala jsem se.

"Ale ne, to musíš být opravdu všude?" ozvalo se zasyčení. Oba jsme s Trenem zvedli hlavy a zadívali se na Colin.

"To samé se dá říct o tobě," pokrčila jsem rameny. Pak jsme se s Trenem začali bavit o soukromých věcech, přitom spolu schválně cukrovali, abychom ji co nejvíce naštvali. Očividně se nám to dařilo, Colin přímo zuřila.

"Zdravím dámy, Anthony," začali se pomalu scházet i ostatní.

"Tak co děvčata, zapojíte se s námi do hry?" nabízel nám Markus.

"Neumím pravidla, budu se dívat," zavrtěla hlavou Colin a laškovně na ně zamrkala, snad aby se nezlobili.

"Ty mi ale košem nedáš, ne?" otočil se pak na mě.

"Sice jsem to nikdy nehrála sama, ale pravidla si myslím, že celkem zvládám. Jen si odskočím," usmála jsem se na chlapce a měla opět pocit zadostiučinění, že Colin hrát nechtěla a neuměla.

"Až se vrátíš, sedni si na druhou stranu ode mě," pošeptal mi Tren do ucha. Bylo to sice divné přání, ale na veřejnosti jsem se mu snažila vycházet vstříc, takže jsem jen přikývla a udělala to, co mi říkal. Důvod tohoto přání jsem pochopila záhy. Tren byl velmi, opravdu velmi dobrý hráč. Takže za jeho prohry s Patrikem jsem zřejmě opravdu mohla já. Téměř v každém kole vyřadil některého z hráčů. Kdybych zůstala sedět vedle něj, vypadla bych okamžitě a vůbec bych si nezahrála. I Colin se na něj zálibně dívala. Možná o něj pořád neztratila zájem. Vypadl poslední hráč mezi námi a Tren brzy musel hrát přímo na mě.

"Promiň, srdíčko," zamrkal omluvně, když vyhodil kartu, která ze hry vyřadila i mě. S úsměvem jsem odložila karty. Neměla jsem ambice na výhru, takže mi to nevadilo. Takhle se to opakovalo další tři hry.

"Tak dost," zvedl se Markus, vzal mě ze židle a přes stůl mě podal ostatním, až jsem seděla vedle Trena.

"A teď si konečně trochu zahrajeme," zaradoval se, což vyvolalo kolektivní smích. Opravdu teď byla hra mnohem delší, protože Tren na mě hrál opatrně. Očividně mě nechtěl vyhodit ze hry hned, naopak jsem si všimla, že chlapci se sypají na Trena a snaží se vyřadit jeho. Pod stolem jsem mu přejela po stehně. Podíval se na mě a pochopil. Vyhodil eso, čímž mě opět vyřadil ze hry. Kluci nešťastně zasténali, protože teď už jsem jim nedělala herní štít. I přes počáteční zdržení Tren skončil jako vítěz.

"Mě to s tebou nebaví," zahodil Markus karty a nafoukl tváře. Tren se jen smál, ale uznal, že je dneska všechny porazil víckrát, než bylo zdrávo.

"Hej, co děláte zítra? Je víkend, co něco podniknout?" nadhodil pak někdo a všichni začali hlásit své plány.

"My jedeme zítra do Chamonu," oznámil Tren. Překvapeně jsem na něj pohlédla, to jsem slyšela poprvé.

"Co tam?" zajímal se Markus.

"Koupit tady Anori plesové šaty na tu slávu, co se bude konat," zasmál se Tren a já protočila očima.

"Ještě pořád trváš na tom, že mi musíš koupit nějakou róbu?" brblala jsem. Všimla jsem si, jak se Colin při zmínce o nakupování mých šatů zašklebila. Byla jsem si jistá, že ona na té slávě chybět nebude.

"Ano, trvám. Pak budeš ráda, uvidíš," smál se Tren a vystrkoval mě od stolu. Rozloučili jsme se a vydali se domů.

"Hrála jsi moc dobře," pochválil mě Tren.

"Na tebe jsem neměla," zasmála jsem se, ale jeho pochvala mě samozřejmě těšila.

(Raziel)

"Už je to měsíc, co tu byly děti naposledy. Vůbec o sobě nedají vědět," posteskla si Juana od zašívání.

"Jsou dospělí a mají vlastní životy, Juo. Na staré rodiče holt nemají čas," chlácholil jsem ji.

"Já vím, ale chybí mi to. Vždycky byl dům plný lidí a najednou jsme tu jen my dva," brblala dál. Přesedl jsem si k ní.

"Copak já ti nestačím?" zeptal jsem se. Juana se zasmála a políbila mě na tvář. Taky jsem se smál. Nechtěl jsem, aby byla smutná. Miloval jsem, když se usmívala.

"Těšila jsem se, že když se Airine narodilo dítě, bude tu častěji, že bude potřebovat moji pomoc, ale ona se naopak ještě vzdálila. Vídám ji ještě méně než Nika, u kterého mě to tolik netrápí, protože ten se nikdy domů nehrnul," pokračovala pak ve svém lamentování.

"Nik nepřijede hlavně kvůli mně. Kdybys ho pozvala a řekla mu, že tu nebudu, třeba by tvoje pozvání přijal i s Danym a tou jeho slečnou. Přeci jen si určitě máte co povídat," navrhoval jsem jí.

"Ty jsi tu doma Razieli a já tě přece nebudu schovávat před tvým vlastním synem. Nechápu, proč se přes to nedokázal přenést tak jako Tren. Byl už dlouho dospělý, když jsi odešel a navíc jeho jsem nezaměstnávala výchovou Airine. Tren mi pomáhal mnohem více. A přitom právě Tren mě i nejčastěji navštěvuje a informuje, i když poslední dobou je to hlavně díky Anori," konstatovala Juana.

"Je to moc milá dívka. A Tren ji má očividně hodně rád," přikývl jsem.

"Nikdy bych nevěřila, že jim to spolu takhle klapne," vrtěla hlavou.

"Proč ne?" podivil jsem se.

"Byla jsem proti, když mi tenkrát svěřil, že se do ní zamiloval. Přemlouvala jsem ho, aby její ochranu svěřil někomu jinému, aby se zbytečně nepokoušel. Ale on na moje rady nedbal a nakonec se s ní opravdu začal stýkat. Nesouhlasila jsem s tím, ovšem neměla jsem to srdce mu cokoliv zakazovat, obzvlášť když my dva jsme svoje rodiče v ohledech lásky také neposlechli. Ale kdybys jen viděl, jak se kvůli ní na začátku trápil, trhalo mi to srdce," vzpomínala Juana.

"To jsi celá ty. Než abys mu něco zakázala, raději jsi mu vycházela vstříc, nechala ji tu bydlet a podporovala ho," vyčítal jsem jí mírně. Vůbec jsem jí to nezazlíval.

"Já vím, ale ukázalo se, že i Anori moc miluje jeho a navíc dokázala Trena tolik změnit. Najednou to byl zase ten usměvavý kluk, kterým býval před tvým odchodem. A ty jsi jim ten vztah taky zrovna neusnadnil, obzvlášť před Bratrstvem," vrátila mi to, ale já věděl, že to nemyslela zle.

"Já vím. Také jsem byl proti. Vadilo mi, že porušil pravidla. Ovšem já se na Anori nemohu ani v nejmenším zlobit, protože bez ní bych se k tobě asi nikdy nevrátil. Bez ní bych nenašel odvahu vám povědět, jak to tenkrát bylo," vzal jsem ji za ruku a políbil ji na její hřbet.

"Za to jsem jí vděčná. I za to, jak dokázala Trena učinit šťastným. Airine v ní získala sestru, kterou vždycky postrádala. A i já ji mám moc ráda. Opravdu doufám, že k nám jednou bude patřit," usmála se. Bylo normální, že matka chtěla pro své děti jen to nejlepší a jejich polovičky si poctivě proklepávala. A Anori prošla všemi koly a ukázala se být skvělou partnerkou. I já ji měl rád a doufal jsem, že k nám bude patřit. Ozval se zvonek, oba jsme se na sebe s Juanou překvapeně podívali. Juana se hned zvedla a šla otevřít.
"Děti moje!" slyšel jsem ji zavýsknout. Byl jsem si jistý, že vím, které naše děti přišly a opravdu jsem se během chvíle mohl přivítat s Trenem a Anori.

"Napadlo vás navštívit staré rodiče?" smála se Juana a oba objímala.

"Ale Juano, vy přece nejste stará. Byli jsme tu na nákupech a napadlo nás…" začala Anori, ale Tren ji přerušil.

"Ve skutečnosti to byl Anorin nápad, jako vždycky," zasmál se a vysloužil si od Juany slabý pohlavek.

"Donutil mě, abych si koupila šaty na ten ples, na který nás pozvali Anthony s Constance," dovysvětlila pak Anori s protočením očí.

"To je moc dobře, je to opravdu velká sláva a ty tam musíš být za hvězdu," smála se Juana a běžela do kuchyně připravit občerstvení.

"Bude to pěkná rodinná sešlost. Jsem zvědavý jestli i Airine a Nikolas, tedy Nik, dorazí," zamyslel jsem se a nabídl jsem jim sezení. Oba si sedli na stejnou pohovku a Tren si Anori přitáhl do náruče.

"Tomu nevěřím, nikdy nedošli. Já taky nechtěl, ale když teď pro dědu pracuji,…" pokrčil Tren rameny a Anori ho žďuchla do ramene. Strávili jsme všichni dohromady příjemné odpoledne. Juana donutila Anori, aby jí ukázala šaty, které vybrali. Byly moc pěkné, i když já je dokáži ocenit spíše na ženě než na ramínku. Tmavě zelené, živůtek prošívaný zlatou nití, a vzor pak pokračoval ještě dál přes sukni v zužujícím se pruhu.

"Budeš nádherná, holčičko," uznala Juana dojatě.

"Děkuji. Doufám, že se tam uvidíme," usmála se Anori. Pak se začali loučit, přece jen chtěli být taky doma, kde se mohli mít jen sami pro sebe.

(Anori)

"Lásko, mohl bys mi přijít pomoct?" volala jsem na Trena z ložnice, kde jsem marně bojovala se zapínáním mých šatů. Vůbec jsem neslyšela ani jeho odpověď, ani to kdy přišel, ale najednou mi jeho štíhlé prsty zapnuly zip jediným plynulým pohybem. Dostala jsem polibek na krk a následně mi šaty ještě zašněrovat, protože samotné zapínání by mi je neudrželo.

"Připadám si jako princezna," okomentovala jsem to, když jsem si znovu prohlédla ty bohatě nabírané šaty. Taky byly královsky drahé, nepochybovala jsem o tom, že ta zlatá nit byla pravá. Tren si prostě nemohl nechat ujít příležitost, za mě utratit majlant.

"Jsi v nich nádherná. Každá ti je tam bude závidět," políbil mě za ucho, schválně se vyhýbal mému obličeji, protože jsem již byla plesově nalíčená. Díky tomu, že jsem měla velmi dlouhé vlasy, byl i můj účes princeznovský, krásný a složitý drdol, kolem kterého se mi ovíjel cop - všechno Trenova práce. Tren měl na sobě tmavý oblek s bílou košilí, plesová etiketa mu jinou barvu nedovolovala. V ruce držel ještě tmavě zelenou kravatu, stejnou jako moje šaty. Vždycky ke mně alespoň trochu ladil, i když jsem si byla jistá, že mu za ni Constance vynadá.

"Můžeme jít?" zeptala jsem se a nabídla mu rámě.

"Jistě, ale povedu tě já," zasmál se, vzal mou ruku a zaklesl ji do své paže.

"Vždyť já tě jen zlobím," zasmála jsem se a zastavila svou ruku, kterou jsem mu chtěla pocuchat vlasy. Přece jen musel vypadat reprezentativně. Měli jsme objednaný kočár jen pro nás dva, který na nás čekal u hlavní cesty. Tren mi pomohl nastoupit a nacpat všechnu moji sukni dovnitř.

"Jestli tam budu jediná v takových velkých šatech, tak si mě nepřej," pohrozila jsem mu prstem. Vzal mě za ruku a ten prst mi políbil.

"Srdíčko, věř mi přece trochu. Myslíš, že bych tě nechal se ztrapnit?" zeptal se mě pak naprosto logicky. Zavrtěla jsem hlavou.

"Ne, nenechal. Já vím, že ne, ale jsem z těch šatů nesvá," pokrčila jsem pak rameny.

"Já tě chápu, ale věř mi, vypadáš v nich nádherně a určitě tam budeš ta nejkrásnější, ale takový střih šatů tam bude mít téměř každá," ujišťoval mě znovu. Naklonila jsem se jen k velmi letmému polibku, museli jsme myslet na to, že jsem nalíčená. Pro tuto příležitost existovala celá řada přechodů, které nám zkrátily cestu z několika dní jen na pár hodin. Konečně jsme zastavovali před obrovskou dvoupatrovou vilou. Tren mi pomohl vystoupit. Hned jsem si všimla několika dalších žen, co měly snad ještě nabíranější sukni než já. Ulevilo se mi.

"Vidíš? Co jsem ti říkal?" pošeptal mi Tren do ucha. S úsměvem jsem přikývla a nechala se odvést ke vstupním dveřím.

"Vaše vstupenky," požádal nás sluha u vchodu. Tren sáhl do vnitřní kapsy a vytáhl dvě pozvánky vyvedené zlatým písmem na ozdobném bílém papíře.

"Děkuji. Vaše místa jsou nahoře, na jednom z balkónů. Přeji příjemnou zábavu," mírně se nám poklonil. Tren mě vzal za ruku a vedl mě k šatnám, kde jsme mohli odložit můj kabát.

"Připravená na ples se vší parádou?" pošťuchoval mě Tren.

"Samozřejmě že ne, ale přece tě v tom nenechám samotného," vyplázla jsem na něj jazyk.

"Jsem rád, že vás tu vidím, Anori. I tebe chlapče," přišel se s námi okamžitě pozdravit Anthony s Constance v závěsu.

"Anori, drahá, ty šaty jsou nádherné, moc ti sluší," promluvila a políbila mě na každou tvář. S úsměvem jsem poděkovala.

"Kdybys nás Anori na chvíli omluvila," vzal pak Anthony Trena kolem ramen a odvedl ho pryč. Předpokládala jsem, že ho šel představit někomu hrozně důležitému. Constance mi pak ukázala, který z balkónů je náš, měli jsme ho společně s Trenovými rodiči, a taky odešla. Já tam stála a čekala, až se pro mě Tren vrátí, příležitostně se dívala na ten balkón, abych nezapomněla, který to byl.

"Díváš se nahoru? Tam se jen tak nikdo nedostane," ozval se uštěpačný hlas. Otočila jsem se ke Colin, ale předtím se obrnila trpělivostí. Překvapilo mě, že její šaty byly tak moc jednoduché, vlastně ani nebyly moc plesové.

"Já jsem vyvolená, mohla bych se tam dostat, kdybych chtěla," odpověděla jsem zpátky.

"Tohle ale není tvůj ples, takže pochybuji, že jsi dostala pozvánku jako vyvolená," nedala se.

"Samozřejmě, že ne. Jsem tu jako Trenův doprovod," usmála jsem se sladce, protože ona tu byla očividně sama. V tu chvíli došel i Tren.

"Už mě snad nebudou volat k dalšímu seznamování. Řekla ti Constance, který je náš balkón?" zeptal se mě, hned jak přišel. Ukázala jsem na třetí zprava. Colin si vedle nás odfrkla a celou dobu nás sledovala, když jsme ukazovali naše vstupenky, aby nás pustili nahoru.

"Trene, Colin věděla, kdo jsou tvoji prarodiče? A jaká jsou z toho privilegia?" ptala jsem se ho.

"Ne, myslím, že ne. Jinak by ode mě neodešla," zavrtěl Tren hlavou a pomohl mi usadit se do židle, přece jen to bylo náročné poskládat tu velkou sukni.

"A nemohla to nějak zjistit? Od někoho?" vyptávala jsem se dál.

"Zlatíčko, to klidně mohla. Na tom prvním plese mě Constance představila tolika lidem, jsem si jistý, že některého z nich mohla Colin znát. Ale nevím, proč se mě na to ptáš?" natočil hlavu ke straně a vzal mě za ruku. To dělal, když byl zvědavý.

"Jen mě něco napadlo, ale než ti to řeknu, nejprve si to chci ověřit," usmála jsem se a pevně mu ruku stiskla. Netrvalo to dlouho a připojili se k nám i Juana a Raziel. Znovu mě oba objímali, jako kdyby mě neviděli dlouhé měsíce. Pak začalo zahajování. Nejprve jsme viděli jedno velice formální určené pro nás. Poté jsme se otočili na druhou stranu a viděli i to druhé zahájení, které nebylo tak hrozně upjaté. A pak začala taneční zábava. Nejprve mě vytáčel Tren, pak jsem vystřídala za tanečníky Raziela i Anthonyho, oba uměli skvěle vést, zajímalo by mě, jestli Tren dostával svoje taneční lekce zrovna od nich. Trena jsem zahlédla jen párkrát, když se kolem mě protočil s Juanou nebo Constance. A pak taky s nějakou úplně cizí holkou! Já žádné cizí tanečníky nechtěla, takže jsem se šla uklidit do našeho balkónku, kde seděla i Juana a sledovala tanec.

"Jde ti to skvěle, holčičko. Člověk by nevěřil, jak ladně se dokážeš pohybovat s tolika sukněmi," usmívala se na mě a rozevírala náruč, aby mě mohla obejmout kolem ramen. Ochotně jsem si přisedla.

"Kdo je ta dívka, co tančí s Trenem?" ptala jsem se a bedlivě je sledovala.

"Je to jeho hodně vzdálená sestřenice, z rodiny Anthonyho. Původně si Constance myslela, že by jim to spolu mohlo vyjít, ale Tren ji odmítl. Slečna se očividně nevzdává," zasmála se, ale pak mě pohladila po vlasech.

"Nemusíš se o něj bát, ze všeho, co dělá, jsem si jistá, že miluje tebe," uklidňovala mě. Věděla jsem, že je to pravda. Ale stejně se mi nelíbila. Naštěstí se Tren velmi rychle objevil po mém boku, očividně mě hledal.

"Kdyby tě tahle hudba omrzela, můžeme sejít na chvíli dolů. Tam budou hrát něco jiného," nabízel mi Tren. Souhlasně jsem přikývla. Alespoň ho dostanu od jeho vzdálené sestřenky. Tren to vzal nejprve přes bar, kde nám objednal každému sklenku vína a pak se mnou zamířil na spodní parket. Tam jsme si sedli k jednomu z poloviny volných stolků a sledovali tanec všech okolo.

"Je moc pěkná ta tvoje sestřenka," nadhodila jsem jakoby nic.

"Nic s ní nemám a ani jsem nikdy neměl. To jen ona a Constance plánovaly, že by bylo pěkné, kdyby se přese mě rodová linie vrátila zase zpět k andělům," obhajoval se hned.

"Kamkoliv přijdeme, hned se na tebe vrhá nějaká slečna, jsi hrozný Cassanova," smála jsem se mu. Protočil oči v sloup a vytáhl mě na nohy. Kvůli té sukni jsme nemohli tančit nijak zvlášť rychle, ale i tak jsem si na chvíli odpočinula od valčíku, waltzu a podobných.

"Jsem ráda, že jsi mě donutil si ty šaty koupit. Připadala bych si hloupě, kdybych je neměla," pošeptala jsem mu do ucha. Jen se usmál, díky svým znalostem byl vždycky o krok přede mnou. A opravdu tu bylo takové minimum žen s obyčejnými šaty, že bych mnohem více svítila bez téhle róby.

"A navíc ti moc sluší. Všichni si tě prohlížejí," pošeptal mi v odpověď.

"Aby ne, kdy jindy vidíš člověka, jehož šaty stály jeho snoubence pomalu půlroční plat. Protože musí být ze zlata," pronesla jsem sarkasticky, ale těšilo mě, že i paničky zvyklé na všelijaké šperky moje šaty obdivovaly.

"Zase tak drahé nebyly," smál se. A pak očividně někoho známého zahlédl, protože se mi omluvil a vzdálil se. Viděla jsem, jak si s úsměvem podává ruku s nějakým mužem. Poblíž mě se opět objevila Colin, ale já dělala, že si jí nevšímám. Raději jsem se rozhlížela kolem. Díky tomu jsem uviděla Raziela, jak se z balkonu rozhlížel a očividně někoho hledal, moc bych nedala za to, že jsme to byli my dva. Abych ho netrápila, zdvihla jsem ruku a zamávala mu. Spatřil mě, usmál se a zamával na zpět. Pak na někoho promluvil a zmizel. Nejspíš se po nás sháněla Juana.

"Kdo to byl?" zajímala se hned Colin.

"Raziel, Trenův otec," odpověděla jsem.

"Ten archanděl?" zeptala se hned a oči jí zazářily. Tohle pro ni bylo důležité? Pomalu mi to začínalo do sebe zapadat.

"Ano, archanděl. Proč tě to zajímá?" obrátila jsem se na ni.

"To je moje věc," odsekla. Všimla jsem si v davu Anthonyho, který na mě také s úsměvem zamával. Bylo tak milé, když jsem viděla, že mě mají všichni rádi a berou mě do rodiny. Tohle zamávání, obzvlášť od Anthonyho, už bylo na Colin příliš.

"Dej od něj ruce pryč, slyšíš? Já ho chci zpět. A ty mi v tom překážíš. Nechal by mě k sobě zpátky přijít, kdyby nebylo tebe. Chci patřit do téhle rodiny!" drapla mě za ruku, ale já se jí vyškubla.

"To máš smůlu. Tren je teď můj, a já se ho nevzdám. Nejsem tak hloupá jako ty, abych nechala odejít někoho tak skvělého, jako je Tren. A do jeho rodiny už patřím já," vrátila jsem jí to a raději se vzdálila, aby to neskončilo rvačkou. Nemusela jsem si dělat ostudu úplně všude. Raději jsem si došla pro Trena. Stále se bavil s tím samým mužem.

"…pár akcií z toho bylo, ale velmi brzy to přestalo být prosperující," slyšela jsem akorát konec nějakého rozhovoru. Opravdu se bavili o ekonomice?

"Rád bych ti představil svou snoubenku," řekl Tren, jakmile mě uviděl a přitáhl si mě do náruče.

"Rád vás poznávám. Jako Anthonyho snoubenku, i jako naši vyvolenou, slečno Anori," lehce se mi ten mladík uklonil. Usmála jsem se na něj, ale mlčela jsem, co na tohle říct? Tren se rozloučil a odváděl mě zase zpět nahoru. Všimla jsem si Colin, jak se mračila, když nám odendali ten provaz, který ostatní nepouštěl do společnosti na balkonech. A vedle ní stála, světe div se, ta sestřenka, se kterou dnes Tren tančil. Teď už bylo vše naprosto jasné.

"Kdo to byl?" ptala jsem se.

"Další vzdálený příbuzný, tentokrát ze strany Constance," odpověděl a odváděl mě si sednout.

"Broučku, pořád tě zajímá, proč se k tobě Colin chtěla vrátit?" zeptala jsem se ho.

"Samozřejmě, ale nehodlám to zjišťovat," zavrtěl hlavou.

"Já to vím. Podívej se," navedla jsem ho, aby se podíval dolů, kde se Colin stále bavila s jeho sestřenicí.

"Netušil jsem, že se znají," zamumlal Tren a nakrčil čelo. Obě si ho všimly a s úsměvem mu zamávaly, což jim Tren trochu odtažitě oplatil.

"Ona nechce zpátky tebe. Chce tvoji rodinu. A nemyslím tu, kterou znala. Ale tu, kterou jí popsala ta dívka. Dole jsme se potkaly a hrozně ji nadchlo, že viděla Raziela, obzvlášť když jsem jí potvrdila, že je to archanděl. A když na mě Anthony zamával, ruply jí nervy a znovu mi vyhrožovala, ať tě nechám být. Že chce patřit do téhle rodiny. Neřekla do tvé, ale do téhle. Chápeš?" vysvětlovala jsem. Tren celou dobu krčil čelo a na konci přikývl.

"To by dávalo smysl, obzvlášť když ji vidím s někým z rodiny. Tu svatbu pravděpodobně nezrušila ona, ale ten její nastávající. A já se zpětně jevil jako skvělá partie, když věděla, jak mocná rodina za mnou stojí," polemizoval. Objala jsem ho kolem paže.

"Záhada vyřešena," usmála jsem se.

"Ano, a docela jednoduchým řešením. Až je mi mě samotného líto, co já to mám za smůlu na přítelkyně. Až na tebe samozřejmě," něžně se usmál a vzal můj obličej do dlaní.

"Hm, co když tě i já chci jen kvůli tvé bohaté rodině?" škádlila jsem ho. Něco takového by mě v životě nenapadlo, vybírat si muže podle rodiny.

"Nevěřil bych ti. Protože ses do mě zamilovala, když jsem byl chudý policista bez rodiny. A to na tobě zbožňuju. To vědomí, že sis mě vybrala proto, jaký jsem," pronesl pak a políbil mě, velmi jemně a procítěně.

"Jak bych tě mohla nemilovat?" odpověděla jsem a užívala si jeho objetí. Zrak mi bohužel sklouzl i dolů, kde jsem viděla ty dvě, obě s kyselým obličejem. Uchichtla jsem se.

"Očividně jsem jim zkazila jakýkoliv plán, jaký tam dole kuly. Ty jsi své sestřenici neřekl, že jsi zasnoubený?" zjišťovala jsem.

"Lhal jsem jí. Řekl jsem, že se budu ženit, aby na mě vůbec nic nezkoušela," zasmál se Tren.

"To taky budeš, jen až za takových 20 let," pocuchala jsem mu vlasy, teď už to bylo jedno.

"Zatracená doba," zakoulel očima. Pak nás vyrušila Juana s Constance, protože náš chtěli někomu představit. Za ten večer jsem potkala spoustu členů Trenovi rodiny z té jeho andělské strany. Byli to milí lidé, a zároveň i moji stoupenci. Jak příhodná kombinace. Nikdo se proti Trenovi nevyjadřoval urážlivě, ani nekritizoval náš vztah, tahle větev očividně Razielovu oblibu v míšenkách a Trenovu v čarodějkách schvalovala. Znovu jsem tančila se všemi možnými anděli, kteří si dělali nárok na rodinný tanec. Tren se na to moc netvářil, ale samozřejmě nic neřekl. Vůbec netuším, jak dlouho jsem tančila.

"Co kdybyste se, slečno, vrátila do mé náruče?" zašeptal mi najednou do ucha.

"Velmi ráda. Tam totiž pasuji nejlépe," usmála jsem se a na důkaz svých slov naprosto přesně zapadla do jeho náruče, kde bylo už napořád moje místo.

Anoriny šaty to bohužel nejsou, ty jsem si (naštěstí pro všechny muže) jen vymyslela. Ale i tak si myslím, že se obrázek pěkně hodí :)