Jak to všechno začalo.

Narodila jsem se 3.3.2006 v Dolním Městě. Spolu se svými sourozenci jsem čekala na nové páníčky. 20.4. 2006 přijeli bílou Felicií nějací lidé. Byli to 2 dospělí a 2 děti. Přijeli si pro mě. Rozloučila jsem se s maminkou a sourozenci a s novými páníčky jsem se vydala vstříc novému dobrodružství. V autě na mě čekal nový, krásný pelíšek. Trochu jsem se bála, když auto začalo vrčet. Schoulila jsem se v pelíšku. Děti mě začaly hladit a já jsem usnula. Po 2 hodinách cesty jsme zastavili. Dostala jsem napít, protáhla jsem si nohy a jelo se dál. Po 3 hodinách jízdy (v mém případě spaní ) mi to připadalo dlouho. Začala jsem se rozhlížet a v tom jsme zastavili. Nejdřív jsem si myslela, že je to zase jen pauza, ale vzali mě na ruku a odnesli mě do nějakého domu. Už byla tma, takže jsem nic neviděla. Uvnitř mi dali pelíšek do kouta a nechali mě
spát.Brzo ráno mě vzbudila panička (ta velká) a dala mi snídani. Potom jsem šla ještě spinkat. Za hodinu mě vzbudily děti. Chvilku si se mnou hrály a potom odešly. Dlouho jsem byla sama. Bála jsem se. Nakonec jsem usnula. Děti nakonec přišli a snimi a jejich rodiče. Vzali mě ven. Teď teprve jsem si mohla prohlédnout zadradu. Byla opravdu veliká. Postupně jsem si začala zvykat na dům, zahradu, na nové páníčky, na obojek a vodítko a ostatní věci, které musí správný pes zvládat.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Problémista

Obrázek
Tak, moc se omlouvám...ale až dnes ráno jsem si uvědomila, že mě neděle minula aniž bych si toho nějak všimla, proto vydávám až dnes. Ještě se tam nestane nic zásadního, je to spíš takový klid před bouří ;). A kdo že bude mít stále s něčím problém? Přeji příjemné počtení a nechte mi komentáře. . . V noci se mi zdálo o Patrikovi. Těsně před spaní jsem na něj myslela a teď se ve snu ocitla v chodbách, které jsem nikdy dřív neviděla, ale s jistotou jsem věděla, že patří právě pevnosti, kde je Patrik uvězněn. Sebejistě jsem zatáčela do různých uliček, a snažila se zapamatovat si cestu co nejlépe. Pak se obraz přerušil a já uviděla přímo jeho, k mé radosti živého a relativně nezraněného. Prudkým škubnutím jsem se vytrhla ze spánku a posadila se. Samozřejmě to probudilo i Trena. "Copak, zlato. Zase zlý sen?" ptal se hned a přitahoval si mě na hruď. Zavrtěla jsem hlavou. "Viděla jsem Patrika, je v pořádku," odpověděla jsem. "To je dobře," zašeptal a hladil mě po
Další informace

Otrokyně

Obrázek
Takže jsem sebou trochu hodila a přidávám další díl. Už předem upozorňuji, že konec se vám nebude líbit, ale co, vy to snad přežijete ;). Přeji příjemné počtení a nechte mi komentář: Tu noc jsem měla velmi neklidné spaní. Jednak Tren zůstal na palubě a popíjel tam s ostatními, takže jsem tu byla sama. A hlavně jsem měla takový divný pocit, že se něco stane. . Viděla jsem místnost zahalenou do šera, jinak ale vypadala naprosto normálně. Na posteli ležela černá kočka, ale do tváře jsem jí neviděla. Pak se z vedlejších dveří vynořil muž. Byl pohledný, ale v obličeji měl ztrhané rysy, snad ze smutku, nebo z těžkého rozhodování. Vidění se změnilo. Byla jsem v místnosti, která byla nejspíš v nějakém sklepení. Kolem hořeli svíce a uprostřed stála černá rakev spoutaná těžkými řetězy s bytelným visacím zámkem. Znovu se objevil ten muž, co byl v tom první pokoji. Rakev se otevřela, v ní bylo tělo mladého hezkého muže, spoutané stejnými řetězy a taky taková malá ozdobná skříňka. Probudila jsem
Další informace

Velitelova manželka

Obrázek
Vím, že jsem ostuda, ale bohužel pro mě koronavirová apokalypsa neznamená volno. Takže přináším další díl a přeji příjemné čtení. . . Ráno jsem se probudila v Trenově pevném objetí. V první chvíli jsme si to nesmírně užívala. Bylo to už dlouho, co mě tak pevně objímal. Vzápětí jsem si ale vzpomněla na včerejší noc a ihned mě polilo horko. Musela jsem být rudá až po kořínky vlasů. "Dobré ráno, srdíčko. Copak se děje, že jsi mi tak zčervenala?" broukal vedle mě Tren pobaveně. Bídák jeden, velice dobře věděl, co se asi tak mohlo dít. Jen jsem mu zabořila tvář do hrudi a doufala, že se tak schovám před jeho pohledem. Včerejší noc byla…nezapomenutelná. Tren dokázal být velice pozorným a štědrým milencem, pokud chtěl. A včera se mu rozhodně chtělo. Zůstali jsme takhle ležet ještě asi půl hodiny. Byl víkend, nikam jsme nepospíchali. "Měl bych si ta naše poprvé začít někam sepisovat, už je jich tolik, že bych mohl na některé zapomenout," zabroukal mi do ucha a zapříčinil se
Další informace