Problém napříč dimenzemi

Takže, hlásím se s pokračováním, které je celé věnované především Soubi k jejím 18. narozeninám. Všechno nejlepší! Ale kdyby to náhodou četl i někdo z venčí, protože tento díl byl vytvořen v koprodukci s Kuroki, přeji vám příjemné počtení. Takže vzhůru do dílu plného nečekaných zvratů a objevů, bohužel se to sem nevejde celé, takže to sem nahážu po částech:

.

.

(Tren)

V poslední chvíli zachytím Anori, která se odporoučela k zemi. Průchod mezi dimenzemi je vždycky náročný a pro ni je to teprve druhý přechod. Ani já na tom nejsem nejlépe, oslabilo mě to, ale už jsem trochu zvyklý. Pohlédnu jí do tváře. Tohle vypadá, že se jen tak neprobudí. Shlédnu dolů do příkrého kopce, pod kterým se ještě několik kilometrů táhne pás lesa. Tak tohle s ní v náručí nikdy nesejdu. Mám jen dvě možnosti. Buď tu s ní počkám, než se probudí, ale to je moc riskantní a navíc bude brzy tma. Druhá možnost je, že s ní poletím. To bude také náročné. Jednak mě přechod oslabil a taky je to dost daleko. Radši poletím. Urovnám si Anori v náručí, roztáhnu křídla, odrazím se a dostanu se do vzduchu. Letím už skoro deset minut, když se daleko přede mnou objeví dvě vesnice. Z jedné silně vycítím démonickou auru, z té druhé andělskou. Přemýšlím, do které zamířit, kde to bude bezpečnější. Mě, jako míšence obou těchto ras mezi sebe rozhodně nepřijmou. U nich je míšení ras stále tabu a navíc, nikoho jako jsem já ani neznají, u nich Shikumi neexistují. Rozhodnu se přistát, když půjdeme zbytek pěšky, budeme mít víc času si to pořádně promyslet. Jsem už jen pár metrů nad zemí, když v tom se Anori probudí a začne hystericky křičet. Leknutím přestanu mávat křídly, tím pádem přistaneme velmi tvrdě. Hned jak se vzpamatuji, vyplašeně začnu zjišťovat, jestli se nezranila.

"Ne, jsem v pořádku, naštěstí jsem dopadla na tebe. A co ty, zlato?" odpoví mi s pokusem o vtip.

"Haha, moc vtipné" pronesu ironicky, a až teprve teď si uvědomím, že nás celou dobu někdo pozoruje. Ohlédnu se a pohled zaměřím na vyděšenou stařenku stojící opodál s košíkem plným bylin.

"Dobrý den" pozdravíme s Anori sborově a čekáme, co se bude dít dál. Chvíli si nás zkoumavě prohlíží, teda hlavně mě.

"Vy asi nebudete odsud, že?" zeptá se opatrně.

"Ne, my jsme od sousedů" prohlásí Anori a stařenka se usměje nad jejím vyjadřováním. Asi bych jí měl zakázat mluvit.

"Předpokládám, že budete mít asi menší problém s přenocováním, že?" zeptá se se starostlivým úsměvem.

"Nejspíš" přikývnu.

"Bydlím na konci vesnice, nebude tedy problém se u mě schovat. Myslím, že by nebylo dobré, kdyby vás viděli ostatní obyvatelé," oznámí nám klidně a vydá se vyšlapanou pěšinou ven z lesa.

"Můžeme jí věřit?" špitne mi Anori do ucha.

"Jinou možnost nemáme" odpovím po pravdě a následuji stařenku. Všimnu si, že stařenka se opírá o berličku a košík jí v pohybu spíše zavází.

"Ukažte, vezmu vám ten košík" nabídnu se a stařenka mi ho s poděkováním podá.

"Na co máte ty bylinky?" optá se Anori. Střelím po ní pohledem, je vážně trochu nevychovaná. Stařence její zvědavost nijak nevadí a s pousmáním jí odpoví, že si z nich připravuje čaje a masti. Netrvá dlouho a dojdeme k malé a skromné chaloupce. Stařenka nás dovede dovnitř a nabídne nám čaj a něco k snědku. Anori nedůvěřivě rentgenuje hrnek před sebou, a proto ji ujistím, že je to obyčejný ovocný čaj. Viditelně si oddychne a s trochou opatrnosti se napije.

"Když už vás tu schovávám, mohu alespoň vědět, proč tu jste?" zeptá se stařenka.

"No, víte, potřebujeme se dostat k Akuma-sama a máme informace o tom, že se zdržuje i zde" objasním jí to.

"Myslím, že ho najdete u jeho milence Gabriela. A ten bydlí ve velké vile ve středu tohoto kraje" odpoví. Na to, že bydlí u hranic, je velmi informovaná. Ale vzhledem k aféře jménem Gabriel se tomu ani nedivím. Vědí to vlastně všichni. Není zvykem, aby se archanděl zapletl s Pánem pekel a začal s ním žít.

"Myslí tím toho archanděla?" zeptá se zmateně Anori. Musím se opravit, neví to všichni.

"Bývalého archanděla. Od té doby co se zamiloval do Akumy-sama, je z něj démon" informuji ji.

"Moment, znamená to, že je na chlapy?" dojde jí najednou.

"Tady to není zase až tak neobvyklý úkaz" odpoví místo mě stařenka.

"Zvláštní" pronese zamyšleně.

"My tu zase nemáme míšence" pokrčí stařenka rameny, zavede nás do pokoje, kde si můžeme odpočinout a pak odejde nahoru do svého pokoje s tím, že už je unavená.

*****

Brzy ráno se nasnídáme, poděkujeme, rozloučíme se se stařenkou a vydáme se na dlouhou cestu, kterou nám popsala.

"To budeme muset jít celou cestu pěšky?" zakňourá Anori unaveně.

"No, jestli mi předvedeš takový jekot, jako včera večer, tak ano" ujistím ji.

"Jak by bylo tobě, kdyby ses probudil ve vzduchu? Ale slibuji, že budu mlčet" slíbí mi a chytne mě kolem krku. Vezmu ji do náruče a vznesu se do vzduchu. Rozhlédnu se kolem a vyrazím. K poledni se před námi objeví město a já se rozhodnu zeptat se na bližší informace k naší cestě. Z města vycítím převážně andělskou auru, a tak když zatáhnu křídla, nemusely by nastat žádné komplikace. Místní mi cestu ochotně ukážou, už to není daleko, za což jsem rád. Teď mě tak napadá, co jim řekneme, až tam dorazíme. Necháme to náhodě. Vezmu Anori za ruku a vedu ji směrem, který mi ukázali. Trvá necelou půl hodinku, než dorazíme k luxusně vypadající vile. Tak takhle si žije milenec Akuma-sama. Dojdeme k hlavním dveřím, kde se zastavím a na chvíli se zamyslím, co teď. Než se stihnu vzpamatovat, Anori přejde ke dveřím a zaklepe. Ta holka se mi snad jenom zdá.

"To by mě zajímalo, co jim teď jako chceš říct" odtuším.

"Nad tím jsem ještě nepřemýšlela, od toho mám tebe" odpoví mi s úsměvem na rtech. To mi tak ještě scházelo. Dveře otevře muž, na první pohled komorník. Přelétne nás obezřetným pohledem a já na chvíli zapomenu, proč tu vlastně jsme.

"Přejete si?" zeptá se. Zvažuji, jak mu odpovědět.

"Děje se něco, Rame?" ozve se za komorníkem mužský hlas.

"Přišli jsme za Akuma-sama" osvětlím rychle naší přítomnost a muž se peprně ušklíbne.

"Co mu potřebujete?" vyptává se.

"Myslíme si, že nám může pomoct. Potřebujeme se totiž dostat do temnoty…" začnu, ale on mě přeruší.

"Tak ten vám rozhodně nepomůže, ale je tu někdo kdo by mohl a sám se tam taky snaží dostat" ušklíbne se a pozve nás dovnitř. Projdeme snad celé přízemí, než nás zavede na zahradu, kde jsou asi všichni obyvatele toho domu a grilují. Trochu mě zaskočí, že v domě démonů nás provádí anděl. A když se navíc jeden z démonů rozeběhne proti nám a skočí našemu průvodci kolem krku, nestačím se divit a Anori lehce zčervená. Začínám brát stařenčina slova smrtelně vážně.

*****

(Anori)

Tren představí nás dva a vzápětí nás zavalí vlna jmen všech okolo. Asi mi bude chvíli trvat, než se v tom zorientuji. Jedna z dívek, jmenuje se tuším Clarisa, si mě velmi nechápavě prohlíží a začne něco šeptat té vedle. Tren jim velice stručně vysvětlí, proč jsme tady a já jen čekám, jak se bude situace vyvíjet. Ostatní jen přikývnou, že rozumí a nabídnou nám místa k sezení. Tren se posadí vedle Azraela se Serienem, který mi někoho připomíná a začne s nimi podrobněji probírat naši malou záležitost. Proč zrovna s ním? Až nějakou chvíli poté mi dojde, že je to ten první muž z mého snu. Trenovi to došlo dřív než mě, proto se baví zrovna s ním. Mě si odchytí Clarisa se Ziki.

"Není ti v tom oblečení trošku vedro?" zeptá se mě Clarisa.

"Je, ale co s tím nadělám. Tohle je nejkratší možná varianta, co si můžu obléknout v našem světě" pokrčím rameny.

"No, ale tady nejsi ve vašem svět a my tě tu nenecháme se takhle pařit. Pojď za námi, něco ti půjčíme" usměje se Clarisa a vede mě do domu.

"Proč si myslím, že se mi to nebude líbit?" uslyším ještě za sebou Trena. Holky mě dovedou do jednoho z pokojů v prvním patře a tam mi přikážou se svléknout do spodního prádla. Obdivně si mě prohlédnou a pak na mě začnou zkoušet všemožné modely. Nakonec mě navléknou do kraťoučkých kraťásků ze světlé rifloviny a světle žlutého vzdušného tílečka se špagetovými ramínky a hlubokých výstřihem.

"Za tohle mě Tren zabije" ohodnotím svůj vzhled v zrcadle.

"Nemusí se bát, tady po tobě nikdo z mužů slintat nebude" uchechtne se Ziki a poukáže na skutečnost, že to jsou skoro samí homosexuálové.

"Vysvětlíš to takhle hezky i jemu?" podívám se na ni s prosbou v očích. Cestou zpět na zahradu se mě zmocní nervozita z Trenovy reakce. Jakmile mě Tren uvidí, ztuhne a křečovitě zalapá po dechu, čímž k nám přitáhne pozornost všech přítomných.

"Páni, jeden aby na tobě oči nechal" prohlásí Mira a Trenovi z obličeje vyprchá veškerá barva. Tohle není dobré. Ještě chvíli mě budou obdivovat a vybouchne.

"Není ti nic? Jsi celý bledý" optá se ho Serien.

"Ne, nic mi není. Jen nejsem zvyklý vidět ji takhle odhalenou" odpoví Tren a mě je jasné, že scénu udělá, až budeme někde sami.

"Počkat, vy nejste pár? No, víš, vypadáte tak" vyhrkne překvapeně Serien. Zrudnu, to jsme tak nápadní? Přejdu k Trenovi a posadím se mu na klín. On už vymyslí, co říct.

"Jistěže jsme, já myslel veřejně odhalenou" upřesní Tren svojí původní odpověď. Serien se na něj podívá jako na blázna, ale pak mu to nejspíš dojde a toto téma raději opustí. Celou naši debatu ukončí dvojčata, která začnou na stůl nosit ugrilované jídlo. Zbytek dne pak prožijeme v jejich příjemné společnosti. Navečer nás Azrael odvede do jednoho z volných pokojů, kde už je připravená velká manželská postel.

"Pokud by vám to nevadilo, řekl bych vám ještě pár detailů, které byste měli vědět." Oba přikývneme a pozveme ho dál. Jako první se dozvíme, jak to teď vlastně je s Akuma-sama. Poví nám, že se Akuma-sama bál moci, kterou Shiroya disponoval, a proto mu sebral tělo i s částí jeho moci a to pak pohřbil v hlubinách temnoty, kam se ani Shiroya dostat nemůže. Touto informací se nám osvětlí další část Anorina snu. Dále pokračuje tím, že nás seznámí s mužem jménem Naramien, který se narodil jako Shiroyova kopie, aby mu po dosažení určitého věku mohl propůjčit své tělo. Naramien je syn Hanako, tudíž je to Azraelův bratr, ale otce mají jiné. Nakonec se dozvíme o aféře s archandělem Michaelem o tom, jak se Shiroya do Naramiena vtělil.

"Jo a abych nezapomněl. Serien je zamilovaný do Naramiena a naopak, zároveň se pak zamiloval do Shiroyi. Je to takový zamotaný trojúhelník" dovypráví Azrael a s přáním dobré noci se odebere do vedlejšího pokoje.

*****

(Azrael)

Jsem ještě v polospánku, když mě Kiriaki táhne do jídelny. Jaké překvapení, když zjistíme, že jsme poslední. Uleví se mi, když se pohledem zastavím na Anori, která vypadá, jakoby co chvíli usnula. Popřeji všem dobré ráno a společně s Kiriakim se usadím na své místo.

"Spali jste dobře?" optám se naší návštěvy a Anori se konečně probudí.

"Výborně" odpoví s úsměvem. To by mě tedy zajímalo, co ji po ránu tak unavilo, že zase usíná.

"Doufám, že jsi naše hosty řádně uvítal, Akuma" pronesu jedovatě směrem k jeho osobě.

"Jo uvítal, ale ty bys to věděl, kdybys přišel včas" utrousí suše a dál mě okázale ignoruje.

"Nebojte, dlouho tu překážet nebudeme" snaží se nás urovnat Tren.

"To je v pořádku, nejste to vy, kdo tu překáží" odpovím s pohledem zabodnutým do Akumy.

"Klidni hormony, Azraeli, nezapomínej, koho tu urážíš" zavrčí na mě Gabriel.

"To vím moc dobře" odseknu, ale dál už je neprovokuji. Po snídani, která už proběhla v klidu, se vydáme k Serienovi do pokoje, kde budeme mít klid na rozhovor. Bohužel, úplně zapomeneme na Lenu, která svým zjevem naše hosty vyděsí, tedy hlavně Anori. Taky jsem jim o nich mohl říct už včera, nevadí. Vysvětlování se ujme Serien a Anori si ji opatrně pohladí. Rozhodnu se ji usadit do jediného volného křesla, aby tu nemusela stát, přeci jenom je to žena a není správné ji nechat stát. Tren se okamžitě postaví vedle ní a zamyšleně se podívá na Lenu.

"Asi vás teď zklamu, ale i když se také potřebuji do temnoty dostat, stále jsem nepřišel na způsob jak to provést" pronese zničeně Serien a já se musím hodně ovládat, abych tu nevybuchl smíchy. Je vážně tupej.

"Ehm, a zkoušel jsi tu kočku?" zeptá se Tren vážně. Serien se zatváří jako naprostý dement a já silně pochybuji o tom, že mu Trenova slova došla.

"Jak jako vyzkoušel?" optá se nechápavě a já už to nevydržím a rozesměji se.

"No, říkal jsi, že je z temnoty. Zkusil si ji požádat, aby tě tam dostala?" vysvětlí Tren a věnuje Serienovi nechápavý pohled. Trenovi to došlo po pár minutách, Serien na to nepřišel za celou tu dlouhou dobu.

"Tys o tom věděl," obviní mě Serien, když se smíchy válím na zemi.

"Jo, věděl a nemohl uvěřit tomu, jak jsi tupej, že ti to nedošlo," odpovím, hned jak se dostatečně uklidním. Serien se mě snaží zavraždit pohledem, když v tom se začne dům třást, zeď i s oknem zmizí a na jejím místě teď stojí Démon světla. Tupě na něj zíráme a vzpamatujeme se až ve chvíli, kdy zaútočí na Anori. Jediné štěstí, že Tren pohotově zareaguje a Anori včas odstrčí. Démon světla se už připravuje na další útok, když se mu do cesty postaví Shiroya s Naramienem.

"Dlouho jsme se neviděli" pronese Shiroya suše.

"Čekal jsem na vhodnou příležitost, kdy zabít co nejvíc potížistů" ušklíbne se slizce.

"Odstupte, nepleťte se do toho a ty si ji pořádně hlídej" zavelí Shiroya a my ho bez řečí poslechneme. Démon se jen ušklíbne a hned začne útočit. Shiroya nemá žádný problém krýt jeho přímý útok, proto se Démon rozhodne útočit i na nás. Pohne se směrem k Serienovi, Shiroya ho však hned následuje a zablokuje mu tak výhled na naprosto ztuhlého Seriena. Démon však na nic nečeká a už se ohání po Anori. Tren je, zdá se, na takové krizové situace zvyklý, protože na nic nečeká a okamžitě začne bránit jak sebe, tak ji. Shiroya s Naramienem jsou mu okamžitě nápomocni a Démon se tak dostane do problémů. Chvilka nepozornosti, když se věnuje jen těm dvou a Tren mu bleskově strhne kápi z hlavy. Chce vědět kdo to je stejně tak, jako my.

"To snad ne? Ty?" vydechneme s Naramienem současně. "Ano já. Myslel jsem si, že vás překvapím," ušklíbne se Aoi, anděl, který byl Naramienovým přítelem snad už odmalička.

"Jak je to možné, vždyť jsem tě zabil!" zvolá Naramien.

"Jak vidíš, tak ne a navíc to ty jsi ze mě udělal to, co jsem teď," odsekne Aoi.

"Nechce mi tím ta nicka naznačit, že má část mé moci, že ne?" ozve se nabroušeně Shiroya.

"Přesně. Když mě Naramien zasáhl bičem nasáklým tvou mocí, část se spojila s tou mojí a já se stal Démonem světla. Jediné, co na tom všem nechápu, je to, proč mě se nerozdvojila osobnost a Naramienovi jo," zamyslí se.

"Můžu tě ujistit, že s tebou bych zbytek svýho života strávit nechtěl. A nevím jestli to tvému malinkatému mozečku došlo, ale s Naramienem jsme naprosto stejní a to žiju o několik miliard let dýl," utahuje si z něj Shiroya a Aoi začíná pěnit. Nesnáší, když si z něj někdo utahuje, a proto na Shiroyu znovu zaútočí. Ten se jeho útoku ladně vyhne a vzápětí ho drží pod krkem.

"Není moudré, aby si slaboch jako ty vyplácal všechny možnosti v situaci, ve které nemůžeš vyhrát," informuje ho o naší přesile a pustí ho. Aoi si trochu zděšeně promne krk a s výhrůžkou brzkého shledání zmizí. Namísto očekávaného uvolnění se atmosféra v místnosti zhustí ve chvíli, kdy Shiroya zabodne svůj pohled do Anori s Trenem.

"Rád tě konečně poznávám Anori Leono Hokaido," pronese po chvilce napětí. Všechny přítomné pohledy se na něj nechápavě stočí. Odkud jí sakra zná, když ani my neznáme její celé jméno.

"Odkud mě znáte?" optá se ho nechápavě Anori.

"Z vyprávění tvých rodičů," odpoví trpělivě.

"Odkud znáte moje rodiče?" ptá se čím dál nechápavěji.

"Odkud asi," protočí očima Tren. Anori dál těká pohledem z Trena na Shiroyu a čeká, kdo z nich jí konečně odpoví.

"Z temnoty, zlato," odpoví nakonec Tren. Nechci být hnusný, ale zdá se mi, že je Anori lehce nechápavá. Má toho se Serienem tolik společného.