Takže jsem sebou trochu hodila a přidávám další díl. Už předem upozorňuji, že konec se vám nebude líbit, ale co, vy to snad přežijete ;). Přeji příjemné počtení a nechte mi komentář: Tu noc jsem měla velmi neklidné spaní. Jednak Tren zůstal na palubě a popíjel tam s ostatními, takže jsem tu byla sama. A hlavně jsem měla takový divný pocit, že se něco stane. . Viděla jsem místnost zahalenou do šera, jinak ale vypadala naprosto normálně. Na posteli ležela černá kočka, ale do tváře jsem jí neviděla. Pak se z vedlejších dveří vynořil muž. Byl pohledný, ale v obličeji měl ztrhané rysy, snad ze smutku, nebo z těžkého rozhodování. Vidění se změnilo. Byla jsem v místnosti, která byla nejspíš v nějakém sklepení. Kolem hořeli svíce a uprostřed stála černá rakev spoutaná těžkými řetězy s bytelným visacím zámkem. Znovu se objevil ten muž, co byl v tom první pokoji. Rakev se otevřela, v ní bylo tělo mladého hezkého muže, spoutané stejnými řetězy a taky taková malá ozdobná skříňka. Probudila jsem...
Užijte si dnešní díl. Můžu říct jen tolik, že konečně Ragar udělá něco užitečného pro naše hrdiny :P (Tren) Uběhl týden od té doby, co jsem se probudil v nemocnici a všichni v mém okolí se mě pokoušeli přesvědčit, že mám poměr s naší vyvolenou. Ta v současnosti bydlela v mém domě, protože mi to tak Dante nařídil. Já si byl ovšem naprosto jistý, že jsem tu dívku nikdy dřív neviděl, nic jsem s ní neměl a rozhodně jsem k ní necítil žádné spojení, které by měl mít meertalen ke svým svěřencům. A přesto mi všichni tvrdili opak. Dokonce i Dante. Do háje já to snad vím nejlépe, jestli nějaké spojení cítím nebo ne! Byl jsem přesvědčený, že se mě naše vyvolená snaží získat, a proto zmanipulovala všechny kolem mě, aby mě neustálými připomínkami doháněli k šílenství. Vlastně ne, k šílenství jsem se doháněl sám. Moje duše totiž také věřila tomu, že mám k vyvolené silný citový vztah. Můj rozum se mě snažil udržet nohama na zemi. Jenže to bylo vyčerpávající. Bylo to, jako kdybych měl uvnitř hlavy je...
Všechno nejlepší k narozeninám, Kuroki! Myslím, že tento díl se ti bude líbit. Bylo pozdní odpoledne a já seděla ve své ordinaci. Naproti mně seděl Dante a chtěl znát odpovědi, které jsem mu nechtěla dát. Ptal se na Trena, jak to teď spolu máme a já sama byla naprosto neschopná určit, co vlastně chci. Dneska ráno jsem Trena opět seřvala za to, že jsem ho podezřívala z nevěry. A on se mi nepřiznal, ale ani se nijak zvlášť nebránil. Jen řekl, že by mě nikdy nepodvedl. „A řekl ti tedy kam chodí?“ zeptal se Dante nahlas a dal mi tak najevo, že moje myšlenky nejsou soukromé. Občas jsem zapomínala, že na něj naše obrana nefungovala. „Nezeptala jsem se. Práskla jsem za sebou dveřmi a odešla do školy,“ zamumlala jsem. Dante si unaveně promnul spánky a vypadal, že mi dá kázání, když se bez klepání rozrazily dveře a dovnitř vletěl rozčilený Patrik. „Už toho mám tak akorát dost Anori. Kdy hodláš vzít Trena zpátky na milost? Kdy mu hodláš odpustit? Tohle je naprosto neúnosná situace!“ zahřměl. Se...
Komentáře
Okomentovat