Gomene, gomene, gomene...vím, že mám poslední dobou hrozně zpoždění, al vůbec nestíhám. Budete se mnou muset mít trochu trpělivosti, než se všechno uklidní. Doufám, že mě za tenhle díl moc neukamenujete a necháte mi tu komentář: . . Něžné polibky, jemné objetí a krásný melodický hlas šeptající moje jméno. Jaké hezčí probuzení jsem si mohla přát? Tren si zvykl mě ráno budit. Ze začátku se mi nechtělo, ale zvykla jsem si. A když by vás navíc někdo budil takhle krásně, jako Tren budil mě, nevadilo by vám to ani kdyby byly 3 hodiny v noci. Tren musel jít do práce a já zůstala doma. Sedla jsem si před zrcadlo a stříhala si vlasy. Dlouhé mahagonové kadeře padaly k zemi, kde se svíjeli do spirál, jako nebezpeční hadi. Měla jsem je až moc dlouhé. Nechala jsem se trochu unést, protože když jsem skončila, vlasy jsem měla sotva někam po lopatky. Ouha, doufám že z toho nikoho neklepne. Stejně za to může Tren, kdyby mi dovolil chodit do práce, rozhodně by mi nezbyl čas dělat takové blbosti. J...
Komentáře
Okomentovat