Všechno nejlepší k narozeninám, Kuroki! Myslím, že tento díl se ti bude líbit. Bylo pozdní odpoledne a já seděla ve své ordinaci. Naproti mně seděl Dante a chtěl znát odpovědi, které jsem mu nechtěla dát. Ptal se na Trena, jak to teď spolu máme a já sama byla naprosto neschopná určit, co vlastně chci. Dneska ráno jsem Trena opět seřvala za to, že jsem ho podezřívala z nevěry. A on se mi nepřiznal, ale ani se nijak zvlášť nebránil. Jen řekl, že by mě nikdy nepodvedl. „A řekl ti tedy kam chodí?“ zeptal se Dante nahlas a dal mi tak najevo, že moje myšlenky nejsou soukromé. Občas jsem zapomínala, že na něj naše obrana nefungovala. „Nezeptala jsem se. Práskla jsem za sebou dveřmi a odešla do školy,“ zamumlala jsem. Dante si unaveně promnul spánky a vypadal, že mi dá kázání, když se bez klepání rozrazily dveře a dovnitř vletěl rozčilený Patrik. „Už toho mám tak akorát dost Anori. Kdy hodláš vzít Trena zpátky na milost? Kdy mu hodláš odpustit? Tohle je naprosto neúnosná situace!“ zahřměl. Se...
Takže, hlásím se s pokračováním, které je celé věnované především Soubi k jejím 18. narozeninám. Všechno nejlepší! Ale kdyby to náhodou četl i někdo z venčí, protože tento díl byl vytvořen v koprodukci s Kuroki, přeji vám příjemné počtení. Takže vzhůru do dílu plného nečekaných zvratů a objevů, bohužel se to sem nevejde celé, takže to sem nahážu po částech: . . (Tren) V poslední chvíli zachytím Anori, která se odporoučela k zemi. Průchod mezi dimenzemi je vždycky náročný a pro ni je to teprve druhý přechod. Ani já na tom nejsem nejlépe, oslabilo mě to, ale už jsem trochu zvyklý. Pohlédnu jí do tváře. Tohle vypadá, že se jen tak neprobudí. Shlédnu dolů do příkrého kopce, pod kterým se ještě několik kilometrů táhne pás lesa. Tak tohle s ní v náručí nikdy nesejdu. Mám jen dvě možnosti. Buď tu s ní počkám, než se probudí, ale to je moc riskantní a navíc bude brzy tma. Druhá možnost je, že s ní poletím. To bude také náročné. Jednak mě přechod oslabil a taky je to dost daleko. Radši poletím....
Takže, už podle nadpisu vm je jasné, jak se nám bude náš malý spor dále vyvíjet. Přesto vám přeji krásné počtení a své věrné čtenářce Kuroki pevné nervy a výdrž (ty víš o čem mluvím XD). A ještě upozornění, díl je 18+. Opravdu nevím, jak budu mít čas vydávat další díl, mám toho teď moc, ale bud se snait co nejdříve. Nechte mi komentík: Přišel za mnou do obýváku, ve tváři naprosto nečitelný výraz. "Ty jsi to věděla?" zeptal se mě přímo. Sklopila jsem oči a přikývla. Nepřišel žádný výbuch vzteku, na který jsem byla připravená. Beze slova se otočil a odešel. Ani za sebou nepráskl dveřmi, byl naprosto v klidu. Tak proč mi to sakra přišlo tak divné? Proč bych byla radši, aby mě seřval? Navečeřela jsem se, vykoupala a nakonec úplně unavená zapadla do postele. Tren za mnou za celý večer nepřišel, ale byla jsem příliš unavená na to, abych to nějak řešila. To až ráno. Zjistila jsem, že přespal v obýváku na gauči, celý den se mi poctivě vyhýbal, a když už se mnou musel přijít do styku,...
Komentáře
Okomentovat