Bratrstvo

Tak tady sem házím pokráčko, rychleji už to opravdu nešlo. Asi vám v tom teď udělám ještě větší bordel, než v tom máte, ale to je záměr. Na konci bude malá rekapitulace postav a taky vysvětlení pojmů, takže doufám, že to pochopíte XD. Přeji krásné počtení:

Najednou se rozrazily dveře a toho tvoru strhl stranou nějaký cizí muž a začal se s ním prát. Mě objaly zezadu něčí paže a já, vynervovaná z předchozího dění, jsem zapažila a docela tvrdě toho za sebou udeřila loktem do břicha. Uslyšela jsem syknutí, ale ty paže mě nepustily. Začala jsem sebou házet, kopat a škrábat "Anori přestaň!" zahřměl mi do ucha Trenův hlas. Úplně jsem ztuhla, když mi došlo, koho jsem to právě celou dobu mlátila. "Musíme odtud, pevně se mě drž." Řekl stále tak odtažitě. Otočila jsem se, abych mu viděla do tváře. Tvářil se dost nakvašeně, takže jsem se k němu radši pevně přitiskla a schovala si obličej. Tren začal odříkávat verše v jazyce, kterému jsem nerozuměla. Najednou už jsme neseděli na koberci hotelového pokoje, ale na sluncem zalitém trávníku. "Už je po všem můžeš se pustit." Řekl Tren už o dost něžněji. Kousek jsem se odtáhla, ale prsty jsem z jeho košile nesundala. "Jak moc se na mě zlobíš?" pípla jsem nesměle. "Strašně moc." Odpověděl, ale přitom se smál, takže jsem vydechla úlevou. "Omlouvám se, já…" začala jsem, ale on mě přerušil "To je v pořádku, já to chápu. Nic si z toho nedělej."konejšil mě. "Jak moc jsi to schytal?" zeptala jsem se teď už docela ustaraně. Vážně jsem mu nechtěla ublížit. Vzpomněla jsem si na slova toho tvora, co říkal o Trenovi, teď jsem jim začala přikládat mnohem větší význam. Tren mlčel, takže jsem usoudila, že je to asi hodně špatné. "Máš ostrý lokty." uchechtl se "Já myslela spíš pozdějš." Podívala jsem se na něj teď pozorněji a všimla si těch škrábanců, co měl na krku a jeden velký na tváři. "Pro příště si budu muset pamatovat, že tě mám držet pevnějš, aby ses nemohla bránit." znovu se zasmál. "Ukaž." Pomalu jsem se k němu naklonila a každý ten škrábanec na krku políbila, ten na tváři jako poslední. Než jsem se stačila zase odklonil, otočil hlavu a políbil mě na rty. Ten pohyb byl tak rychlý, že když mě pustil, ještě chvilku jsem tam seděla, než mi to docvaklo. "Pojď" řekl Tren a vytáhl mě na nohy. Vedl mě přes trávník ke kamennému domku, který vypadal úplně jako z pohádky. Otevřel dveře a táhl mě za sebou dovnitř. "Dobré odpoledne" pozdravil dvě ženy a jednoho muže, kteří seděli za stolem. Všichni vzhlédli a s úsměvem mu odpověděli. Ta starší žena potom vstala, objala Trena a políbila ho na obě tváře. "Dobrý den." Pípla jsem nesměle. Stála jsem schovaná za Trenem, protože až teď mi došlo, že jsem pořád zabalená jenom v tom ručníku. "Ale, ale! Koho pak jsi si to přived bráško?" zeptal se, jak jsem si teď všimla, chlapec hrozně podobný Trenovi. Vstal a přistoupil blíž, stejně jako ta dívka. Zvědavě jsem si všechny prohlédla a pohlédla na Trena. Ten si povzdechl a postrčil mě blíž k nim. "Anori, tohle je Nik, můj starší brácha." Řekl. Nik se usmál,pak mě objal a políbil na obě tváře stejně jako ta žena před chvilkou Trena. As je to nějaká zdejší tradice. "tohle je Airine, moje mladší sestra." Pokračoval v seznamování. I ona mě přivítala podle zdejších tradic a přátelsky se usmívala. "no a tohle je Juana, naše máma." Dokončil. Juana mě objala a zašeptala "Vítej dítě." Tren si mě pak přitáhl k sobě a řekl ostatním "Jak už všichni víte tohle je Anori, moje meerta lurue." Všichni se zasmáli, i když já nevěděla čemu. Juana se pak na mě podívala "Dítě, co to máš na sobě?" zeptala se. Zčervenala jsem a nadávala si, že jsem se v hotelu nepřevlékla. "Neměli jsme moc času balit. Airine, mohla bys jí něco půjčit?" zeptal se Tren. "Jasně, pojď." Zajásala Airine a už mě táhla po úzkém schodišti nahoru. Minula několik pokojů a zavedla mě do svého, velmi útulného pokoje. "Co u vás ženy nosí nejčastěji?" zeptala se mě a otevřela velkou šatní skříň. "No asi jeany, nebo jiný kalhoty." "To se mátě, u nás ženy kalhoty nosit nesmí." Povzdechla si smutně a začala hledat ve skříni. Po neuvěřitelně dlouhých 45 minutách, mi konečně dovolila obléknout se podle sebe. Vybrala jsem si bílou sukni, do půli lýtek, s hnědým páskem a k tomu světlý živůtek. "hm, zajímavá kombinace, ale je to hezký." Řekla uznale Airine, když mě přišla zkontrolovat, co mám na sobě. Sešla jsem dolů a soustředila se na chůzi, protože ty jejich boty měli zvláštní podpatky. U stolu seděli Tren a Nik a o něčem diskutovali. Když mě zahlédli Nik se usmál "To jste tam byli jenom takovou chvilku?" vrhla jsem na něho vražedný pohled, protože mi došlo, že mě tam poslali schválně. Nik se zasmál "Zajímavá kombinace." Řekl a odešel s Airine z místnosti. Když jsme osaměli přešla jsem k Trenovi a on si mě přitáhl do klína. "Moc ti to sluší." Zašeptal a políbil mě na ucho. "Myslíš?" "Vážně věř mi." Copak se mu dalo nevěřit? "Ale je to zvláštní kombinace" řekl po chvilce. "Co s tím všichni pořád máte?" zeptala jsem se už docela uraženě. Ať laskavě nechají můj styl na pokoji. "No, u nás ženy nosí živůtek k takovým těm nabíraným sukním, a pásek k šatům, ale tohle je taky hezký." Dodal rychle, když zachytil můj pohled. "Můžu se jít převlíknout." Řekla jsem a začala se zvedat. Pevně mě stisknul a nikam mě nepustil. "Nikam nejdeš, mě se tohle líbí." "Aby tě ještě nepomluvili, že se neumím oblékat." Popichovala jsem ho. "Čert je vem." Zamumlal a políbil mě. "Ehm" ozvalo se za námi odkašlání. Odtrhla jsem se od Trena a hodila další vražedný pohled směrem k Nikovi. "Trene, Airine i Juana si myslí, že bychom měli jít hned." Řekl. "Dobře, tak půjdeme." Odpověděl Tren odevzdaně a začal se i se mnou zvedat. "Trene, kam jdeme?"zeptala jsem se a vzala ho za ruku. "Jdeme si promluvit s Bratrstvem, pak už by se nemělo stát, že by na tebe zase někdy zaútočil." Odpověděl a vedl mě ven. Před chalupou stáli čtyři nádherní koně, připravení k jízdě. "To pojedeme na tomhle?" zeptala jsem se nevěřícně. "Co ti vadí na koních?" zeptala se trochu uraženě Airine. "No, nic, ale nikdy jsem na tom nejela." Všichni se zase zasmáli a ladně se vyšvihli na koně. Nevěřícně jsem zírala. Tohle chtěj i po mě? Tak to si počkaj. Velmi pomalu jsem přešla k černému koni, na kterém seděl Tren. Bylo to nádherné zvíře, statné, ale přesto s ladnými křivkami. "Nechtěl bys mi třeba pomoct?" zeptala jsem se kysele. "Samozřejmě" odpověděl s okouzlujícím úsměvem. Něčí paže mě zezadu popadly a vyšvihly do sedla před Trena. Vyjeveně jsem se otočila a viděla Nika, jak znovu nasedá na svého koně. Sedělo se mi docela dobře, i když jsem měla sukni a seděla obkročmo. Tren pobídl koně k pohybu. Křečovitě jsem rukama i nohama sevřela sedlo. "Anori, uvolni se a chyť otěže." Zašeptal "Co? To ho mám jako řídit?" "Ano a je to ona, Dafiné." "Aha, promiň" řekla jsem a pohladila ji po krku. "Tak můžeme?" zeptal se Nik netrpělivě. "Niku, Anori ještě neumí jezdit na koni, tak na ni tolik nepospíchej" napomenula ho Juana. Už jsem jí chtěla poděkovat, když Tren pobídl Dafiné k rychlému cvalu. Držela jsem pevně otěže a soustředila se na cestu. Tren mi pomáhal s jejím řízením. "Zastav ji." Řekl a já opatrně přitáhla otěže k sobě. Dafiné pomalu zastavila "Výborně" ozvalo se za mnou. Tren seskočil na zem a nastavil náruč. Opatrně jsem se sesunula přímo do jeho nastavených paží. Něžně mě postavil a otočil mě směrem k velkému domu. Stejně jako domek Třenový rodiny byl i tenhle kamenný, ale vypadal spíš jako zámek. Juana mě objala kolem ramen. "Musíme ti teď vysvětlit pár věcí." Řekla pomalu. "Je to moc důležité, tak pozorně poslouchej" přidal se nik. "předstoupíme před Bratrstvo, to je něco, jako u vás Parlament. Takže tady je pár pravidel:

1)Nikdy nemluv, pokud tě sami nevyzvou.

2)Oni ti budou tykat, ale ty jim ne. Musíš

jim vykat na prokázání úcty.

3)Když se tě budou ptát na jméno, musíš ho říct celé

4)Když nebudeš vědět, co odpovědět, nebo když nebudeš rozumět, co

ti říkají, zeptej se Trena, on je tvůj meertalen.

Je to všechno?" dokončila Airine. "Chápeš to všechno?" zeptal se Tren a objal mě pevněji. "No asi jo, jenom jedna věc. Co u vás znamená celé jméno?" zeptala jsem se jich "Dobrá otázka. Je to křestní, jestli máš druhé, příjmení a u tebe ještě příjmení tvého meertalena." Odpověděla Juana. "Dobře a co je to meertalen?" všichni se podívali nejdřív na Trena, než mi Nik odpověděl "Znametá to ochránce nebo opatrovník, i když u tebe by to měl být spíš meertalen lurue!" zasmál se Nik a Tren mu uštědřil ránu do ramene. Než jsem se stihla zeptat, co znamená lurue, byli jsme už na cestě k Bratrstvu. Zaklepali jsme na těžké dubové dveře, které se hned na to otevřely. Tren mě vzal za ruku a vedl mě dovnitř. Šli jsme dlouhou chodbou, ve které nebylo nic jiného než tlustý koberec a na stěnách různé portréty. Přemýšlela jsem, kdo to na nich je. Na konci této chodby byly další dveře, před kterými jsme se zastavili. "Musíme počkat, až nás vyzvou." Vysvětlil Tren a stiskl mi ruku. Povzdechla jsem si a čekala. Připadalo mi to jako věčnost, než nás konečně pustili dál. Vstoupili jsme do velké síně, osvětlené spoustou lustrů. Na zemi ležel zase ten samý tlustý koberec jako na chodbě. Místnosti dominoval velký stůl s dvanácti židlemi, které byly kromě jedné obsazeny muži v černých pláštích, sepnutých zlatou sponou ve tvaru orlího pařátu. Ostatní vybavení už bylo jen velice skromné. "Vítejte" řekl ten, který vypadal nejstarší a všechny si nás obezřetně prohlédl. "Můžeme znát důvod vaší návštěvy?" zeptal se ten vedle. "Důvodem je tato žena" řekl Tren a postrčil mě dopředu. "Tvoje jméno?" zeptal se další z nich "Ehm…Anori leona Hokaido… Natori" vysoukala jsem ze sebe a pohlédla na Trena, jestli jsem to řekla správně. Ten jen přikývl a pousmál se. Ten nejvyšší se taky usmál "Aha, takže to jsi ty? Vidím, že jsi byla dobře poučena o našich zvycích" řekl a znovu si mě prohlédl. "To je ta, kterou nám určila věštba?" zeptal se jeden a ostatní jen přikývli. Umínila jsem si, že jestli mi to nevysvětlí tady, došlápnu si na Trena, abych už konečně věděla, k čemu mě ta věštba určila. "A co tě přimělo ji jsem přivést Trene Anthony Natori?"zeptal se zase ten nejstarší, čímž všechnu pozornost převedl na sebe a Trena. "protože byla napadena…." Začal Tren, ale jeden ho přerušil "Jsi přece její meertalen nebo ne? Co s tím máme dělat my? Tohle je přeci tvoje starost." Vytkl mu. "Uklidni se a nech ho domluvit." Uklidňoval jiný. Nejstarší pokynul Trenovi, aby pokračoval. "Napadl ji démonek. A věděl o ní, že je tou vyvolenou. Oni by to ale vědět neměli." Řekl Tren a mě hrozně překvapilo, jak mohl vědět, co mi to stvoření říkalo? Bratrstvem proběhl šum a vypadalo to, že je ta zpráva dost rozrušila. Začali si mezi sebou povídat a Tren mi povzbudivě stiskl ruku. "Tak tuhle novinku jsme ještě neslyšeli, něco s tím uděláme." Řekl ten nejstarší "Prosím" ozvala se Airine a když dostala pokyn, pokračovala "proč by na ni démonci útočili? Stojí přece na naší straně." Dořekla. "Možná se o ní dozvěděli a dostali z ní strach." Řekl jeden a ostatním se tenhle nápad zřejmě líbil. "Anori Leono, řekl ti ten démonek ještě něco?" zeptal se nejstarší. "No, řekl že mě musí zabít protože jsem vyvolená, a že když se mu to nepovede bude muset Mia trpět a …." Zasekla jsem se, protože jsem jim nechtěla říct, co jsem se dozvěděla o Trenovi "a taky mluvil v množném čísle a když jsem se zeptala kdo, tak rychle změnil téma" dořekla jsem. Bratrstvem to znovu zašumělo, teď už o poznání hlasitěji. "A nepřišlo ti na něm něco zvláštního?" zeptal se některý. "No nikdy jsem žádného jiného neviděla, ale asi není normální, že měl červené oči." Konstatovala jsem "Červené?" ozvalo se nevěřícně "Ano, karmínové rudé." Tázavě jsem se podívala na Trena, proč je to tolik zaskočilo? "Takže tu máme co dělat s posedlým démonkem a možná je jich víc." Konstatoval ten nejstarší. "Trene Antony, ona už ví, o co se jedná?" zeptal se a pokynul směrem ke mně. "Ne" odpověděl Tren utrápeně. "A kdy jí to hodláte zdělit?" vyjel na něj jiný "Doufám že brzy, nebo jí to budeme muset vysvětlit my." Dodal ještě "Vysvětlím jí to ještě dnes" řekl Tren tvrdě. "V tom případě můžete jít." Propustil nás ten nejstarší. Tren mě otočil a rychle mě táhl pryč z místnosti. Venku naskočil na Dafiné, mě vyhodil za sebe a rozjel se domů. Ani nepočkal na ostatní. "Trene?" snažila jsem se obrátit jeho pozornost na sebe "Co se děje? Proč se zlobíš? Je to kvůli mně?" ptala jsem se. Ignoroval všechny moje otázky. Když jsme dojeli na místo seskočil z koně a šel směrem k domu. Chtěla jsem jít za ním, takže jsem chtěla taky seskočit, ale moje nešikovnost mi moc nepomohla. Zasekla jsem se nohou o sedlo a začala padat po zádech. Čekala jsem tvrdý dopad, který nepřišel. Tren mě zase včas chytil, zajímalo by mě, jak to dělá. Místo aby mě pustil, jak jsem to čekala, mě pořád držel v náručí a tiskl k sobě. Cítila jsem jak se jeho zrychlený dech začíná uklidňovat. "Samozřejmě, že se nezlobím na tebe. Jenom mě …rozčílilo něco, na co naráželi"vysvětloval. Chtěla jsem vědět co, ale zároveň ho nechtěla naštvat, takže jsem raději mlčela. "Pojď dovnitř" zvedl nás a táhl mě k domu. "Počkej Trene, co to mělo znamenat, co mi máš vysvětlit?" sice jsem ho nechtěla naštvat, ale moje zvědavost zase zvítězila. "Vysvětlím ti to večer" otevřel dveře a vtáhl mě dovnitř. "A kde jsou ostatní?" ptala jsem se pořád "Řekněme, že nám nechali trochu soukromí. Mysleli si, že budeš vyvádět." "Proč?" "Protože jsem ti nic neřekl, i když jsem to věděl celou dobu." "Trene, já tomu vůbec nerozumím, co to říkáš?" "Teď si chvilku odpočiň a já ti to večer všechno vysvětlím." "Dobře" vydechla jsem rezignovaně a nechala ho, aby to udělal jak chtěl.

Možná v tom máte trošku zmatek, ale zvyknete si, tady je seznam jmen a taky vysvětlení pojmů:

- Juana = matka Trena, Airine a Nika

- Airine = Trenova mladší sestra

- Nik = Trenův starší bratr

- Dafiné = Trenův kůň (v překladu znamená "vznešená")

- meerta = chráněnka

- rue = láska

- meerta lurue = chráněnka a zároveň milenka (tak nějak by se to dalo přeložit)

- meertalen = opatrovník

- meertalen lurue = opatrovník a zároveň milenec (ale to jste už asi pochopili :D)

- leésa = předmět (nejčastěji něco malého, co se dá nosit stále při sobě), do kterého se ukládá energie, kterou pak vlastník může kdykoliv využít.

Jestli jsou mezi vámi takový nadšenci, kteří by chtěli vědět, jak se řeknou další slova (nebo třeba jenom chraněnec a opatrovnice) dočkáte se v dalším díle. Peo ostatní: nebojte budou zase vysvětlivky a časem si zvyknete XD

Jestli jste to nepoznali, tak tohle je Dafiné (ano, opravdu je to Fríský kůň)