Krutý výcvik x kruté setkání

Tam mám tady pro vás pokračování. Jelikož jsem slyšela nějaké protesty ohledně délky....no, tenhle díl je o polovinu kratší, než ty předchozí a asi u toho i zůstanu. Tak si počtěte a nechte mi tu komentík:

"Nedívej se, jako by se už neměl vrátit" ozval se ode dveří Danteho hlas. Otočila jsem se. "A co jiného mám dělat, když mě tu nechal?" zeptala jsem se. "A co bys řekla, kdybych tě naučil používat magii?" nadhodil lhostejně. "Jak vás to napadlo?" podivila jsem se. "Učím svého syna, tak mě napadlo, že bys třeba taky měla zájem"odůvodnil mi to s úsměvem. "Dobře, jen vás musím upozornit, že na mě se musí opravdu pomalu" varovala jsem ho. S úsměvem mi oznámil čas a místo a odešel.

   Z toho bude mít Tren určitě radost, když mě nebude muset učit všechno on. Už tak ho stálo spoustu trpělivosti naučit mě základy jeho řeči.

   Druhý den jsem přišla ve stanovenou hodinu na odlehlý plac za městem. Byla jsem trochu nervózní, nevěděla jsem, co od toho mám čekat. Už z dálky jsem slyšela zvuky šermu. Trochu jsem zpomalila a přibližovala se velmi opatrně, abych měla čas zdrhnout. Na placu stál Dante a ten muž z oslavy, který stál vedle něho při mém proslovu. Pomalu mi došlo, že to on je Danteho syn.

   S hlubokým nádechem jsem vešla na plac a hlasitě pozdravila. Oba okamžitě nechali boje, Dante si se mnou potřásl na přivítanou rukou a pak pokynul směrem ke svému synovi. "Moc mě těší slečno Anori. Jsem Hayato." Představil se mi. "Taky mě těší, a prosím, říkej mi jen jménem. Všechny tyhle zdvořilosti mi dost lezou na nervy" dodala jsem, když jsem viděla jeho protestující výraz. Dante pozvedl obočí, ale Hayato se chápavě usmál a přikývl. "Tak jste si potykali a teď můžeme začít" přerušil nás Dante se smíchem a postavil se na křídou namalovanou značku. Hayato ho následoval a postavil se na značku naproti němu. Pak se Dante otočil na mě a pokynul mi, abych se postavila na třetí značku, která vypadala neopotřebovaně , zřejmě byla přidělaná přímo pro mě. Postavila jsem se na ni. "Teď se chvíli dívej, co budeme dělat my a pak si to taky vyzkoušíš" řekl mi Dante a otočil se směrem ke svému synovi. Sedla jsem na zem, abych se na to mohla líp soustředit.

   Hayato byl opravdu šikovný, šlo mu to dobře, jen občas ho Dante něčím nachytal. Skončili až po dlouhé době, už mi dřevěněl zadek. Hayato těžce oddechoval a opíral se o kolena, Dante stál nad ním a něco mu říkal. Hayato jen přikývl a zmizel směrem do města. Pak se Dante otočil na mě. "Hay už nevydržel, tak pojď" usmál se a já musela polknout.

   Trénovali jsme podstatně menší chvíli než on s Hayatem, ale byla jsem mnohem zmoženější. Dante mě naučil, jak magii používat a teď mě učil různé formule a znaky, které jsem k jejímu použití musela znát. Pokaždé jsem ho pak musela vyzkoušet v praxi. Ne vždy se to povedlo správně, ne vždy to bylo včas, ale nebyla to taková katastrofa.

   Do pokoje jsem se sotva došourala a hned jsem si napustila vanu. Dost mě to zmohlo a zítra mě mělo čekat to samé.

*****

Za dalších 6 dní, kdy mě sužovaly noční můry jsem měla první klidnou noc. Bála jsem se vůbec usnout, bála jsem se toho, co přijde. Ale nic, konečně žádné sny, které by mě budily a já se mohla pořádně vyspat. I tak jsem ale byla nervózní. Nevěděla jsem, jestli to znamená, že všechno době dopadlo a že se mi Tren už brzo vrátí. Taky to ale mohlo znamenat, že se něco nepovedlo. Snažila jsem se přiklánět k té první možnosti. Představa, že se mi už za několik dní vrátí mě trochu uklidňovala. Byla jsem na něm doslova závislá. Vždycky jsem si to uvědomila až ve chvíli, kdy byl ode mě pryč.

   Protože jsem se dneska dobře vyspala, byla jsem na cvičení magie všímavější než minule. I Dante si toho všiml a samozřejmě se na to zeptal. Bylo vidět, že si oddechl, že ty noční můry zmizely. Cvičili jsme dlouho, pak se k nám ještě na chvíli přidal Hay, ale já se pak musela omluvit, sotva jsem popadala dech. Nešla jsem pryč, jen jsem si sedla do trávy a pozorovala Haye. Snažila jsem se od něj odkoukat nějaké nové znaky. Pár jsem jich chytla, ale byly to spíš takové útržky. Když jsem si odpočinula ještě jsem si něco vyzkoušela, ale Dante se pak omluvil. Měl ještě něco na práci, přeci jenom nebyl to cvičitel, ale hlava města a vůbec celé téhle podivné říše.

   Hay mě doprovodil domů a cestou se mě ptal na můj život ve světě lidí. Fascinovaly ho všechny věci, které tady neměli. Nikdy prý v mém světě nebyl, což mě docela překvapilo. Byl to Danteho syn ale přesto odsud nikdy nevytáhl paty.

   Už na chodbě jsem slyšela divné třaskavé zvuky, které nejspíš vycházely z mého pokoje. Zrychlila jsem, abych se podívala, co to je. Když jsem vešla dovnitř, jen taktak jsem se vyhnula krásné váze, která prolétla kousek od mojí hlavy. V pokoji byl děsný nepořádek. Všechna dekorace byla rozmlácená na kousky, moje oblečení se válelo po zemi, většinou potrhané nebo alespoň umazené. Dokonce i nábytku chyběli nějaké části. A uprostřed toho všeho stála žena, podle oblečení služebná. Byla docela hezká, až na ten
nepříčetný výraz v obličeji. Vlasy měla rozcuchané, oblečení natrhané a smála se, jakoby právě utekla z ústavu.

   Když mě spatřila vrhla se proti mně, v rukou držela nohu od stolu a pokusila se mě s ní udeřit. Rychle jsem se jí vyhnula a rychlým pohybem jí tu nohu sebrala. Chvíli na mě zírala a pak přeběhla k posteli a začala trhat krásně vyšívaný povlak na polštářích.

   Prudce jsem zabouchla dveře. "Co to vyvádíš?" zeptala jsem nahlas a snažila se, aby můj hlas zněl přísně. Žena sebou cukla a nakrčila se proti mně. "Ty jsi Anori, že?" zeptala. Ten hlas už jsem někde slyšela. Byl takový hodně dívčí… Pak mi to došlo. "Ano, a ty jsi Erika" konstatovala jsem už mírněji. Co tu proboha chce?

   "Takže ty jsi ta, kvůli které mě Tren nechce?" zavřískla nepříčetně a zase se pustila do cupování polštářů. "Přestaň!!" zařvala jsem na ni nazpátek. Ztuhla a otočila se směrem ke mně. "Je to pravda? Kvůli tobě?" zeptala se s brekem. Bylo mi jí líto, takže jsem přikývla. Slzy okamžitě zmizely a ona mi opět skočila po krku. Bránila jsem se jí, jak jen jsem dokázala. "To kvůli tobě! Kvůli tobě! Kvůli tobě mě nechce!" vřískala a přitom se mě snažila uškrtit. "Nemůžeš se divit, když se chováš takhle" snažila jsem se se bránit. "Ztichni! Co na tobě vidí? Jsi úplně normální! Proč chce tebe a ne mě?" vřískala dál. Neměla jsem čas jí odpovědět, měla jsem co dělat, abych si jí udržela dál od těla. "Zabiju tě, a pak mě třeba bude chtít" smála se jako pominutá. "Tak to určitě nebude" vyjela jsem na ni, už mi docházela trpělivost a hlavně taky síla na obranu. "Když tu nebudeš, bude chtít mě!" volala a smála se, až mi z toho naskakovala husí kůže.

   "Okamžitě ji pusť!" ozval se ode dveří Hayův hlas. Vběhl do pokoje a strhl ji ze mě. Po něm přiběhl Dante a ještě jeden muž. Vzpírající se Eriku předal tomu muži a pak se obrátil ke mně. "Jsi v pořádku?" ptal se. "Jo jasně, v pohodě" řekla jsem trochu přidušeně, ještě jsem se z toho šoku nevzpamatovala.

   "To bude v pořádku, je jenom v šoku" uklidňoval ho Dante. Hay vydechl a rozhlédl se kolem. "No, to je teda pěkný nepořádek" "Souhlasím" řekla jsem. Už jsem se uklidnila a začala sbírat rozházené věci. "Takhle to budeš dělat ještě měsíc. Ukaž" odstrčil mě Dante a pomocí magie všechno uklidil, opravil a uložil do 10 minut. " Páni, díky" poděkovala jsem vděčně. "Není zač. Jen by mě zajímalo, jak se sem dostala" zamyslel se. "To nevím. Už tu byla, když jsem přišla já" odpověděla jsem, i když úplně zbytečně. "Dneska ráno dostala na starosti tohle patro, místo vrchního patra v zadní budově" ozval se Hay.

   Došlo mi, proč teď začala tak vyšilovat. Vzali jí patro, ve kterém byl Tren a ona byla přesvědčená, že je to moje dílo. Na jednu stranu jsem jí dokázala pochopit, na druhou stranu ale musí ona pochopit mě. Já se totiž Trena nevzdám. Ne bez boje!

   "Tak mi zase půjdem" ozval se Dante a vytrhl mě z mého přemýšlení. "Dobře a ještě jednou díky" usmála jsem se. "V pořádku" úsměv mi oplatil a zmizel. "Uvidíme se zítra na cvičení"rozloučil se se mnou Hay a taky odešel.

   Doufám, že tohle přátelství nebude dělat problémy, jako to se Samem. Nerada bych si to s ním rozhádala a zbavila tak Trena i sebe dalšího přítele.