Návrat

Tak mám pro vás další dílek, tentokrát v něm zase až tak moc děje nebude... ;-). Tak si ho užijte a nechte mi komentík:

Varování: 18+

"Znovu" řekl Dante dnes už asi po sté. Učil mě obranné kouzlo, které odrazí útok i velmi silného kouzelníka. Jenže já ho nikdy nedokázala udělat dost rychle. Zkusila jsem to tedy znovu. Danteho kouzlo mě opět málem trefilo. "Mě se to prostě nepovede" povzdechla jsem si poraženě. "Tak zaútoč ty na mě, já ti to ještě jednou ukážu" povzbuzoval mě. Připravila jsem si útok, ale Dante se podíval za mě a na někoho se usmál. Otočila jsem se, abych viděla, kdo to je. Protože jsem se ale přestala soustředit, omylem jsem na příchozího vyslala svoje kouzlo, původně mířené na Danteho.

   Ten nově příchozí byl Tren! I když můj útok absolutně nemohl čekat a navíc měl jednu ruku zafixovanou v bandáži, bez problémů moje kouzlo odrazil. Zašklebila jsem se. On má hned 2 handicapy najednou a stejně udělá to, o co já se snažím celé odpoledne.

   Pak mi došlo. On má zabandážovanou ruku?? "To je mi pěkné přivítání. Já myslel, že budeš mít radost a ty se mě místo toho snažíš zabít" zasmál se tiše. V tu samou chvíli, kdy to dořekl už mě měl v náručí. "Co jsi zase dělal?" ptala jsem se mezi polibky a jemně pohladila tu zraněnou ruku. "Ah, Teruo tvrdí, že je to nějak špatně přeražené nebo, co. Nic vážného" zlehčoval to. "Jsem rád, že už jste zpátky, Anthony" přerušil naše vítání Dante. "Na tu ruku by se ti mohla podívat Anori, nemyslíš? Berme to jako součást tréninku" navrhl. Můj Tren mi má dělat pokusného králíka? Nikdy! "Nemyslím, že je to dobrý nápad" snažila jsem se z toho nějak vyvléknout. "Já myslím, že je to skvělý nápad" oponoval Tren a spiklenecky mrkl na Danteho. "Dobře, stejně nemá cenu se s vámi dvěma hádat. Udělám to zítra, dnes už na to nemám energii"smlouvala jsem. Dante i Tren přikývli.

   Šli jsme do města. Držela jsem Trena za zdravou ruku, dokud jsme nepřišli mezi lidi. Tam jsem jí neochotně pustila. No dobře, Tren se mi násilím vykroutil. "Potřebuji si teď s Anthonym promluvit, mohla bys nás nechat o samotě?" zeptal se mě Dante, když jsme dorazili na náměstí. "Já chci taky slyšet, co se tam dělo" nesouhlasila jsem. Ve skutečnosti mě to až tak nezajímalo, jen jsem se nechtěla oddělit od Trena. "Přijdu pak za tebou, ano?" zašeptal mi do ucha. "Dobře, ale pospěš si" povzdechla jsem si a vydala se směrem do k mojí ubytovně.

*****

Asi po půl hodině se ozvalo tiché zaklepání. Takhle vždycky klepal on. "Dál" zavolala jsem. Zrovna jsem byla v koupelně a napouštěla si vanu. Zabalila jsem se do ručníku a šla ke dveřím. Samozřejmě už tam stál. Unaveně ke mně zvedl oči. Přelétl mě pohledem a na rtech se mu vykouzlil nádherný úsměv. "Takhle vítáš všechny své návštěvy?" "Ne jenom tebe" usmála jsem se. "Zrovna si napouštím vanu, přidáš se?" zeptala jsem se prosebným tónem. "Mohl bych" řekl pomalu a přešel až ke mně. Vzala jsem ho za ruku a odtáhla ho do koupelny.

   Vana už byla napuštěná, tak jsem jen vypnula vodu. Tren se začal svlékat, ale jednou rukou mu to moc nešlo. Pustila jsem ručník a nechala ho dopadnout na zem. Tren se okamžitě přestal snažit rozepnout si košili a doslova mě hltal pohledem. "Nechceš s tím pomoct?" zašeptala jsem a aniž bych čekala na odpověď, vysvlékla ho z košile i kalhot. Opět jsem musela chvíli žasnout nad jeho dokonalou postavou.

   Když jsem se vynadívala, vlezli jsme si oba do vany. Opřela jsem se o jeho prsa a zavřela oči. Vychutnávala jsem si horkou vodu a nechala se od něj hýčkat ve vlasech. "Pověz mi, co se tam dělo?" požádala jsem ho a zaklonila hlavu, abych na něj viděla. On naopak hlavu sklonil a otřel se mi rty o čelo. "Vážně to chceš slyšet všechno?" narážel na moje reakce, když mi vyprávěl svojí poslední bitvu. Přikývla jsem ale pak jsem rychle dodala "Kromě toho, jak ti přerazili tu ruku." Nahlas se zasmál, při tom zvuku jsem se div nerozplynula blahem a začal vyprávět. V jednu chvíli se odmlčel a mě došlo, že vynechal tu akční scénu. Nakonec jsem slíbila, že nebudu hysterčit a mohla si tak poslechnout celý příběh. Část, jak mu přerazili ruku rukojetí meče mi vyprávěl velmi podrobně, až jsem mu vrazila loket do břicha, aby přestal. "Sama si to chtěla slyšet" heknul a chytil se za místo, kam jsem ho praštila. "Ty moc dobře víš, za co to bylo" řekla jsem a vylezla z vany.

   Oblékla jsem se v pokoji. Když jsem byla hotová, otočila jsem se a setkala se s Trenovým pohledem. Stál opřený o dveře, zabalený jenom do malého ručníku. Na břiše se mu začala vybarvovat krásná modřina. "Musím si ještě něco zařídit. Chovej se tu jako doma" políbila jsem ho na nos. "Jak jinak" zasmál se a políbil mě na rty. Asi bych tam s ním zůstala déle, kdybych se mu nevykroutila. "Pusť, já tam vážně musím" smála jsem se a rychle vyběhla z pokoje.

*****

Když Anori odešla, oblékl jsem se, sedl jsem k psacímu stolu a vyndal jsem si ze šuplíku práci. Poslední dobou jsem na to neměl čas, takže se mi to tu dost nahromadilo. Počítal jsem statistiky a podobné věci. U nás se tohle neučí, všechny svoje znalosti mám z Anorina světa. A protože jsem jeden ze 3, kdo tohle umí, mám pořád co dělat.

   Z práce mě vyrušilo bouchnutí dveří. Nemusel jsem se otáčet abych věděl, že je to ona. Zezadu mě objaly drobné paže. Chvíli mi jenom koukala přes rameno, co dělám. Pak mě políbila na krk "Něco důležitého?" zeptala se "Hm" zabručel jsem, moc zabraný do práce, než abych vymyslel smysluplnější odpověď. Anori zřejmě byla nespokojená s nedostatkem mého zájmu a začala si vymáhávat mou pozornost. Líbala mě na krk, tvář, každou chvíli jsem cítil její jazyk, jak mi přejíždí po čelisti sem a tam. Rukama mi zajela pod košili a hladila mě na prsou. Povzdechl jsem si "Miláčku, já se musím soustředit" snažil jsem se jí domluvit.

   Ve chvíli, kdy jsem to dořekl, jsem měl její nohu přehozenou přes rameno. Pomalu si vytahovala dlouhou sukni a odhalovala tak svojí nádhernou nohu, až ke koleni. "A nechtěl bys věnovat nějakou pozornost mě?"zeptala se vyzývavě a jemně mě kousla do ucha.

   Neodpověděl jsem hned, takže toho rychle využila a vytáhla si sukni až na stehno, do míst, kde měla samodržící lem od punčoch. "Měl bych pracovat" řekl jsem rozkolísaně. Už jen velmi těžko jsem zaháněl myšlenky na to, jak vypadá nahá. Navíc mi začali být těsné kalhoty. "Měl bys, ale nemusíš" zašeptala a přetočila se mi do klína. Samozřejmě se chytila toho klíčového slova. "Anori,…" povzdechl jsem si, ale dál jsem se nedostal, protože mě začala vášnivě líbat a schválně mě dráždit.

   To už jsem vážně nevydržel, popadl ji do náruče a přesunul se s ní k posteli. Začala mi rozepínat košili, ale pak jí to asi přišlo moc zdlouhavé a oblečení ze mě doslova servala. Já byl k jejímu oblečení trochu něžnější, i tak ale utrpělo drobné škody. Shodil jsem ji na postel a ona si mě hned přitáhla k sobě. Nezabývali jsem se nějakou předehrou, na to jsme po sobě až moc toužili. Nechali jsme s unášet tou spalující vášní.

   Když jsme oba dosáhli vrcholu, stále jako bychom neměli dost. Začali jsme tedy znovu, tentokrát se vším všudy. Ještě než se moje myšlenky rozutekly po linii křivek mojí životní lásky, vzpomněl jsem si, že jsme ani nezamkli dveře. Rychle jsem svou chybu chtěl napravit a pomocí magie otočit klíčem. "Už jsem zamkla. Přece si nemyslíš, že bych byla tak nezodpovědná" ozvala se Anori pode mnou a nádherně se usmála. "Dokonalá" otituloval jsem ji a dál se věnoval dráždění jejího těla…