Dany

Tak je to další díl....vím, že jsem slíbila, že trochu zpomalým, ale nějak jsem to nevydržela a zase pokračovala...propříště se polepším. Jinak nemusíte se bát, že by se objevil další Anorin ctitel XD...tak zlá ase nebudu.

   Jinak, co se týče tvojí připomínky Kuroki...popřemýšlím o tom, ale zatím s ním mám jiné plány...a když mě zabiješ, nedovíš se, jak to dopadne!! :D

   Tak si pěkně počtěte a nechte mi tu komentář:

"Jak sis užila taneční hodinu?" zeptala se mě Airine místo pozdravu. Byly jsme zrovna na cestě na náměstí, kde se připravovala evakuace. "Nic moc. Ten slizskej kluk si vydupal, že prostě bude tancovat se mnou. Takže mám naprosto okopaný nohy, naraženou kostrč a otřesenou psychicku" odpověděla jsem. Airine se rozesmála, ale už toho nestihla víc říct, protože nás dohnal Nik, který se začal s Airine okamžitě hádat.

   "Nechte toho vy dva. Jste jak malý" ozvala se Juana a uslyšela jsem i Trenův tichý smích. Airine si trucovitě stoupla vedle mě a v tichosti jsme došli až na náměstí.

   Bylo tam dost rušno. Lidé zmateně pobíhali sem a tam, nikdo nevěděl, co se má dělat. Tren se s povzdechem postavil do středu náměstí a začal lidi trochu usměrňovat. Vysvětlil jim, co mají dělat a potom určil jednotlivá stanoviště. S pýchou jsem se na něj dívala, on byl prostě dokonalý. Airine s Juanou začali pomáhat slabším a já se k nim brzy přidala.

   Lidé si ode mě nejdřív nechtěli nechat pomoct, přišlo jim to trapné, či co. Když jsem jim ale vysvětlila, aby mě brali jako normálního občana, který se zapojil do příprav na boj, nechali mě, abych jim pomohla.

   V jednu chvíli jsem zahlédla Monu, jak stojí stranou od všech a jen komanduje. "Nech si toho, podívej se na slečnu Anori, taky nám pomáhá, ale tebe to ani nenapadne" obořila se na ni jedna žena. Monu přirovnání ke mně naštvalo, a tak radši odešla.

   Když už bylo skoro všechno připraveno, začala jsem hledat Trena. Viděla jsem ho, jak pomáhá naložit poslední věci. Přešla jsem k němu. "Co se bude dít teď?" zeptala jsem se. "Odvezou tohle všechno do skrýše a večer tam odejdou i lidé" informoval mě.

   Šli jsme dál od vozu. Z druhé strany na nás zamávala Juana, a tak jsme šli k ní. Najednou Trena chytil za ruku jeden malý chlapec. "Strejdo, pojď si s námi zakopat" zaprosil. "A táta jde?" Nechápala jsem, proč by mě Raziel jít s nimi hrát. "Právě že nejde" posmutněl chlapec. "Tak mu řekni, že…." Zbytek jsem neslyšela, protože mu to Tren pošeptal do ucha. Chlapci se po tváři rozlil úsměv, přikývl a odběhl pryč. "Kdo to byl?" zajímala jsem se. "Můj synovec. Syn Nika" odpověděl Tren a usmál se mému výrazu. "Nik má syna?" "Viděla si" "Aha" Tím se vysvětlil pojem táta. Ten kluk nemyslel Raziela, ale Nika.

   Došli jsme k Juaně, kde už stál Nik a za ruku držel toho chlapce. "Tak co?" zeptal se Tren. "Hrajem!" zavýskl kluk a chytil druhou rukou Trena. "A teta půjde taky hrát?" zeptal se a podíval se na mě. Zakroutila jsem hlavou. "Ale budu vám fandit" "Ty si budeš dívat?" "Jasně" přitakala jsem. "A babi, půjdeš taky?" "Ale jo, aby tam Anori nebyla sama" odpověděla Juana s úsměvem. "To je super. Teta Airine se nikdy dívat nejde" radoval se kluk. Pustil Nika a natáhl se po mě. "Přece si nenechám ujít vaše velké vítězství" zasmála jsem se jeho radosti.

   Zbytek dopoledne jsem strávila na místním fotbalovém hřišti. Tren, Nik, Dany - tak se jmenoval ten chlapec - a ještě Teruo tvořili jeden tým. Hráli proti několika dalším týmům, něco jako okresní přebor. Šlo jim to dobře. Tren byl v bráně skoro neprůstřelný, Nik ve svých střelách skoro neomylný a Teruo s Danym byli skvělí obránci. Nakonec skončili s krásným druhým místem. "Teto, ty jsi málo fandila" vynadal mi Dany, když se vrátil z hřiště. "Nene, mám úplně otlačené palce, jak jsem vám je držela"
bránila jsem se a ukázala mu palce. "Tak asi nefandila babička" otočil se na Juanu. "Já ti dám" zasmála se Juana a dala mu peníze na limonádu.

   Když Dany zmizel, otočila jsem se na Nika. "OK, ptej se" povzdechl si. "Proč jsi mi neřekl, že máš syna?" "Nikdy jsme se o sobě moc nebavili" pokrčil rameny. V tom s ním musím souhlasit, má pravdu. "Proč jsi mi to neřekl ty?" otočila jsem se na Trena. Nik se škodolibě zasmál a Tren protočil oči. "Nikdy si se neptala" Tentokrát jsem protočila oči já. "Teto, dáš si taky?" vyrušil nás Dany a nabízel mi sklenici s limonádou. "Ne děkuju, ale dej tátovi, ten vypadá, jako že už dlouho nevydrží" dloubla jsem si. Všichni se smáli, připadala jsem si, jako kdybych měla zase rodinu. Zachytila jsem Trenův něžný pohled, budu se muset naučit bránit si myšlenky.

*****

   Pozdě odpoledne jsem zaklepala u Natori doma. Přišla mi otevřít Juana. "Ahoj, jdu za Trenem, je doma?" "Jasně, běž" vybídla mě a mávla rukou směrem do druhého patra. Zaklepala jsem na dveře jeho pokoje. "Pojď" zavolal. "Ahoj" pozdravila jsem ho ve dveřích. Než stačil odpovědět ozvalo se "Tetoooooooo" a v náruči mi přistál Dany. Tázavě jsem pohlédla na Trena. "Dělají si ze mě chůvu. Nik je v hospodě a Airine potřebuje trochu "holčičího" soukromí" vysvětlil mi s úsměvem. Dany se se mnou mezitím přivítal a táhl mě do jednoho rohu. "Podívej" ukazoval mi velikou propracovanou vlakovou dráhu. "To stavíme se strejdou. Ještě to není úplně hotové, ale pak to bude paráda" řekl a nadšeně mi začal vysvětlovat, kde co bude, a jak to celé funguje.

   "Teto, čí ty vlastně jsi?"
zeptal se najednou. Úplně jsem nepochopila jeho otázku. "Dany, chceš říct tajemství?" zeptal se najednou Tren potichu a posadil se k nám. Dany nadšeně přikývl a vlezl si k němu na klín. "To je totiž moje teta" pronesl pyšně a naklonil se, aby mě políbil na tvář. "Teda strejdo, ty se máš, taková hezká teta" zasmál se Dany a pak udělal, jako že si zamyká pusu na zámek a zahazuje klíč. Tren mu pocuchal vlasy a poslal ho do kuchyně pro malý nožík.

   "Proč jsi vlastně přišla?" zeptal se, když jsme osaměli. "Potřebuju se na něco zeptat. Když jsem šla k sobě na pokoj, hned několik lidí se mě ptalo, jestli dneska pojedu s nimi. Nemáš náhodou v plánu mě sbalit a taky odvést?" zeptala jsem se podezřívavě. "Sakra, to mě nenapadlo" pronesl lítostivě a zamyslel se. "Ani na to nemysli. Budu s tebou, ať se děje cokoliv" pronesla jsem rozhodně. "Vždyť já vím" přitakal a něžně mě políbil. Přitáhla jsem si ho blíž k sobě a něžný polibek se pomalu měnil ve vášnivý. Zajel mi rukou pod sukni a přejížděl mi po vnitřní straně stehna.

   Ozvalo se odkašlání. Tren okamžitě vyndal ruku z pod mojí sukně a přestal mě líbat. Otočila jsem se na Danyho. "Babička říká, že už budeme muset vyrazit" oznámil smutně a šel si sednout k nám. "Ani jsme to nestihli dodělat" zafňukal. "Až se vrátíš, tak to dostavíme" slíbil mu Tren. "Této půjdeš s námi? Jako rozloučit se" zaprosil. "To víš že jo" souhlasila jsem.

   Šli jsme na náměstí, kde už se shromažďovali i ostatní. Našli jsme Nika, aby se s ním mohl Dany taky rozloučit. Nejdéle se loučil se mnou a s Trenem. "Strejdo, dej na tetu pozor. Až se vrátím, tak nám zase bude fandit při fotbale" "To víš, že dám. A tentokrát to vyhrajeme" smál se Tren a vysadil Danyho na vůz. Dany nám ještě naposledy zamával a sedl si k ostatním dětem.

   Vrátila jsem se zpátky k nim domů. Tohle byla poslední noc, před bitvou a já chtěla zůstat s ním. Na pokoji si lehl na postel a já se přitulila k němu. "Máš rád děti" konstatovala jsem. "Ano, mám. Hlavně Danyho" přisvědčil. "On tě má taky rád. Víc než ostatní" "Ano, a velmi rychle si oblíbil i tebe" usmál se Tren. "Nechápu proč, jsem pro něj vlastně cizí osoba" zamyslela jsem se. "Víš Danyho máma od něj odešla. Nechala ho Nikovi s lístkem, že jí zkazil život a že jeho na krku mít nebude. Chybí mu máma" řekl tiše. "Chudák" litovala jsem ho. "Ale nebudeme si kazit večer Danyho nešťastným osudem" zašeptal Tren a líbal mě na krk. "Nebudeme" vydechla jsem a nechala ho, aby mě svlékl. Nemilovali jsme se, jen se mazlili. Nemohli jsme si dovolit se fyzicky vyčerpávat. Zatracený zítřek!